Bohumil Slezák

* 5.3.1896 Brno-Juliánov – † červen 1975

válka a odboj 1914–1919; legionář italský

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

zajímavé okolnosti

V továrně v Brně hodnocen velice dobře: „Jest to zvlášť šikovný, pilný a spolehlivý dělník s dalekosáhlými znalostmi i mimo svůj obor, o čemž jsme se přesvědčili, vpraviti se ihned i do neznámých mu prací“ (z pracovního vysvědčení vydaného v Brně dne 12. 5. 1936).

bydliště

Brno-Juliánov, Komenského náměstí 8,
Litohrady čp. 2, okr. Rychnov nad Kněžnou (od května 1936)

vzdělání

pětitřídní obecná škola v Brně-Juliánově

vyznamenání a pocty

Čs. válečný kříž 1914–1918 (dekret č. 14 005),
Revoluční medaile (dekret č. 13 774),
Medaile vítězství (dekret č. 8 913),
Medaglia istitorita (dekret č. 20 444),
Merito di guerra (dekret č. 16 798),
Unita di Italia (nálepka č. 3),
Slovenská pamětní medaile (221/735/47),
Fidac medaile,
Dobrovolecký kříž,
Jubilejní medaile 30 let (dekret č. 01457)

zaměstnání

dělník v Továrně nejjemnějších likérů a octů v Brně, Křenová 65 (20. 1. 1910 až 12. 5. 1936),
později zemědělec (po přestěhování do Litohradů)

odborné a zájmové organizace

Sokol,
Československý červený kříž,
Československá obec legionářská (v Brně od 2. 9. 1919, po přestěhování v jednotě Solnice od roku 1937),
ochotnický spolek „Dobrovský“

poznámky

Domovská obec: Juliánov, okr. Brno.
Za první světové války zajat: 6. 8. 1915, Doberdo. Přihlášení do legií: 15. 4. 1918, Padula. Do čs. legie v Itálii zařazen 17. 4. 1918, 31. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 31. 12. 1919, poslední útvar: 31. střelecký pluk (1. prapor, 4. rota), poslední hodnost: vojín. Vrátil se do vlasti.
Bohumil Slezák se narodil jako šesté dítě v rodině tkalce Jana Slezáka. Po vychození jednotřídní obecné školy v Juliánově byl zaměstnán od 20. ledna 1910 u fy. B. & N. WINDHOLZ v Brně, Křenové ulici 65.
V roce 1914 byl odveden do rakouské armády. Po odjezdu na italskou frontu po šesti týdnech přeběhl na italskou stranu. Cestou k italským liniím vzal s sebou těžce zraněného italského důstojníka, za což byl později odměněn italským vyznamenáním. Již v roce 1915 jako dobrovolník beze zbraně působil jako průzkumník u jednotky italských “Bergsagliarů”.
Dne 7. 12. 1916 vstoupil do legie v Itálii a sloužil v VI. části divizních strojních pušek. Zúčastnil se bojů u Dos. Alta, Monte Grapo, Lago di Garda, Lago di Como, Monte di Bela. Po skončení bojů a války se s legií vrátil do osvobozené republiky. Těsně po příjezdu se zúčastnil bojů proti Maďarům na Slovensku. V roce 1921 demobilizoval (asi v říjnu). Znovu začal pracovat u fy. Windholz u které byl zaměstnán před odchodem na frontu.
V prosinci 1921 se oženil s Marií Rolejčkovou z Litohradů v okrese Rychnov nad Kněžnou. Seznámili se v tanečních hodinách školy “Vesna” v Brně. Kurs vedl shodou okolností jeho bratr, František Slezák, tkadlec a taneční mistr.
V roce 1923 se v rodině narodila dcera Drahomíra a v roce 1927 syn Miroslav. V květnu 1936 se Bohumil Slezák s rodinou odstěhoval do Litohradů. Zde rodiče manželky vlastnili zemědělskou usedlost kde s manželkou žili až do konce života. Bohumil Slezák zemřel v červnu 1975 a manželka Marie Slezáková zemřela v prosinci 1977.
Život Bohumila Slezáka byl poznamenán díky jeho vlastenectví a čestnosti různými útoky na jeho osobu ze strany Němců v Brně a později I v Litohradech. Za druhé světové války bylo v rodině provedeno celkem 24 prohlídek gestapem, vždy s negativním výsledkem díky včasným varováním českých četníků a přátel. Bohumil Slezák byl velmi společenský a všeobecně oblíbený.

[Životopis Bohumila Slezáka laskavě doplnili a obrazový materiál poskytli 8. 11. 2009 pánové Zdeněk J. Oberreiter (vnuk) a Miroslav Slezák (syn). Děkujeme.]