Bohumír Štědroň - Profil osobnosti

prof. PhDr. Bohumír Štědroň, DrSc.

* 30.10.1905 Vyškov – † 24.11.1982 Brno

muzikolog, pedagog, publicista, pianista, hudební historik, lexikograf

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

zajímavé okolnosti

V důsledku poúnorových poměrů musel v roce 1951 odejít ze svého působiště na PdF MU a na FF MU začínal jako odborný asistent.
Státní zkoušku ze sborového zpěvu a hry na klavír vykonal v roce 1926 v Praze. Komorní hru pěstoval s bratrem Janem (housle) a příležitostně i Milošem (housle); koncertovali, nahrávali pro brněnský rozhlas apod. Repertoár byl zaměřen zejména na českou barokní a klasicistní hudbu. Sám v rozhlase hrával Bendovy cembalové koncerty, ve Vídni pořídil v roce 1956 nahrávky českých cembalových skladeb.

bydliště

Brno, Heinrichova 40

vzdělání

gymnázium ve Vyškově (1924 maturita); doplňující maturita na učitelském ústavu v Brně 1925,
1925–1929 Masarykova univerzita Brno (dějepis-zeměpis-hudební věda),
1925–1928 studium hudební teorie u Josefa Blatného,
1926–1929 studium klavíru u Viléma Kurze,
1934 titul PhDr. na základě disertace Sólové chrámové kantáty G. B. Bassaniho, v roce 1945 habilitace rukopisnou prací Chrámová hudba v Brně v XVIII. století - části práce vyšly později tiskem (v roce 1955 jmenován docentem hudební vědy, v roce 1958 titul CSc., v roce 1963 jmenován profesorem, 1969 zisk titulu DrSc.)

vyznamenání a pocty

Za vynikající práci (1965)

dílo

zobrazit

Soupis prací Bohumíra Štědroně (v interní rozmnoženině K jubilejnímu roku 1985. Soupis prací profesorů Bohumíra Štědroně, Jana Racka a Zdeňka Blažka; Rudolf Pečman-ed.; Brno: Katedra věd o umění filozofické fakulty UJEP 1986) - Štědroňovu bibliografii sestavili: I. 1926–1966 Miloš Štědroň (původně ve Sborníku prací FF MU XVI-1967, řada hudebněvědná č. 2, s. 151–168), II. Radovan Cígler (s doplňky k části I.), III. 1979–1985 Stanislava Střelcová s doplňky k částem I. a II.).

Badatelské úsilí:
Vycházel z odkazu Vladimíra Helferta; značnou pozornost věnoval přímo Helfertově osobnosti. Analyzoval postavení hudby ve středoškolských učebnicích dějepisu a výuku na pedagogických akademiích, věnoval se vztahu Komenský a hudba, psal o kantorské výuce zpěvu, popularizoval přínos jednotlivých osobností z této oblasti, připomínal význam hudební výchovy pro hudební kulturu i širší horizont národního života. K důležitým počinům patřila mj. reedice spisu Vladimíra Helferta Základy hudební výchovy na nehudebních školách.

Hudební lexikografie:
- Pazdírkův hudební slovník naučný II-2, část osobní (sešity 24, 25 s Gracianem Černušákem a Vladimírem Helfertem, po Helfertově zatčení převzal 14. 11. 1939 jeho redakční úsek, písmena My–Ni již nevyšla)
- ČSHS I–II (spoluredaktoři Gracian Černušák a Zdenko Nováček, Praha 1963 a 1965; zde 4 349 vlastních hesel)
- Die Musik in Geschichte und Gegenwart (1. vydání, zde 43 hesel).

Další hesla publikoval v Pedagogické encyklopedii (1938–1939), Österreichisches biographisches Lexikon (1975–1976) ad.

zaměstnání

1925–1927 učitel zpěvu na vyškovském gymnáziu,
1931–1950 profesor na brněnských středních školách,
1950–1971 FF MU (už za studií asistentem hudebně vědeckého semináře prof. Vladimíra Helferta a 1945–1950 soukromý docent hudební vědy; 1950–1955 odborný asistent hudební vědy, 1955 docent hudební vědy, 1963 profesor hudební vědy),
1939–1945 a 1950–1952 učitel dějin hudby na brněnské konzervatoři,
1946–1951 PdF MU - pověřený profesor a ředitel semináře hudební výchovy,
1956–1959 externí učitel dějin hudby na Hudební fakultě AMU v Praze

odborné a zájmové organizace

pianista: spolupracoval s Moravským kvartetem a Moravským dechovým kvintetem,
sbormistr: Akademické pěvecké sdružení (1927–1932),
Pěvecký sbor Sokola Brno (v roce 1938 získal tři první ceny v závodech Československé obce sokolské),
dirigent: v brněnském i pražském rozhlase, také při přednáškách na Jagellonské univerzitě v Krakově a ve varšavském rozhlase,
Svaz československých skladatelů

hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. H 2, hrob č. 22

obrazy