česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

od roku 1948 v emigraci

státní reálné gymnázium v Hustopečích,
1937–1939 a 1945–1946 Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Československý válečný kříž 1939 (udělen dvakrát),
Československá vojenská medaile Za zásluhy, I. stupeň (6. 3. 1946)

Dne 17. 11. 1939 při uzavření českých vysokých škol byl z Kounicových kolejí v Brně odvlečen spolu s dalšími vysokoškoláky do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, odkud byl propuštěn 22. 12. 1939. Již 1. ledna 1940 odešel přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do zahraničního odboje. Pavel Svoboda jel přes Zagreb, byl v péči českých krajanů (Československý svaz v království Jihoslovanském) ubytován byl v Českém národním domě, Šubičova 20. Dostal doklad totožnosti na cestu ze Zagrebu do Beogradu, byla mu zakoupena jízdenka a byl zaopatřen jídlem. Odjel ze Zagrebu 14. 1. 1940 ve skupině 15 osob do Bělehradu, kam přijeli 16. 1. 1940.
V Marseille od 28. 1. 1940, odveden zde do čs. zahraničního vojska 6. 3. 1940. Zařazen k dělostřeleckému pluku 1. čs. divize.
Podal si přihlášku k letectvu (už před válkou byl zařazen do akce „1000 nových pilotů“). V dubnu 1940 letecká skupina v Agde, v červnu 1940 evakuován z Port Vendres přes Gibraltar do Anglie. V RAF od 25. 7. 1940. Absolvoval výcvik na leteckého střelce, v listopadu 1940 přeřazen k 311. bombardovací peruti. Absolvoval další výcvik, od 27. 5. 1941 zahájil operační činnost v osádce A. Šišky na Wellingtonu KX-B. Dne 28. 8. 1941 při návratu z náletu na Janov prodělal nouzové přistání.
V prosinci 1941 se oženil. Ale již 28. 12. 1941 při návratu z náletu na Wilhelmshafen osádka letadla musela nouzově přistát na moři. Jeden člen při přistání zahynul, dalších pět členů prožilo týden v gumovém člunu na moři, dva z nich zemřeli. Zbývající, Pavel Svoboda, A. Šiška a J. Ščerba, byli zajati na holandském pobřeží. Svoboda vězněn v zajateckém táboře Stalag Luft III Lambsdorf.
První pokus o útěk 12. 9. 1942 se mu nezdařil, další pokus, když byl v pracovním komandu na pile v Glucholazech, 1. 5. 1944 skončil také neúspěšně. Když se dostal na práci spolu s kanadským letcem Vernonem Jamesem Bastablem do lomu v Malých Heřmánkách, pokusili se s pomocí českých dělníků o nový útěk 12. 10. 1944. Znovu chyceni, vězněni 3 dny v Krnově.
Dne 22. 10. 1944 další pokus o útěk, tentokrát úspěšný. Dostali se do protektorátu, nejdříve se odebrali do Bukovan ke strýci Pavla Svobody (27. 10.), nakonec k jeho matce do Bohuslavic, kam dorazili 10. 11. 1944. Zde navázali spojení s F. Bogatajem ze skupiny CARBON a účastnili se řady akcí. V dubnu 1945 při schůzce v chatě na Kameňáku došlo k přepadení gestapem. Pavel Svoboda byl jako uprchlý zajatec předán do Kounicových kolejí v Brně.
Dne 20. 4. 1945 se mu podařilo uprchnout za pomoci statkáře Haška z Okarce, zapojil se do partyzánské činnosti v okolí Devíti křížů u Velké Bíteše.
Dne 11. 5. 1945 se v Brně připojil ke skupině amerických letců sestřelených u Tišnova, s nimi odjel přes Prahu do Plzně, 19. května letecky do Bruselu a odtud do Velké Británie. Zde se sešel s manželkou a tříletým synem. S rodinou se vrátil 21. 8. 1945 do ČSR, sloužil v letectvu v hodnosti kapitána. Po únoru 1948 odešel s rodinou znovu do Velké Británie, kde pracoval v civilním povolání.
Osobní číslo: Z; F-2369; RAF/787399.
(Informace o cestě Pavla Svobody přes Jugoslávii upřesnil pro naši encyklopedii ing. Václav Šrámek, děkujeme.)

zobrazit

Menš