německá

Rakousko-Uhersko, ČSR

V letech 1940–1942 došlo k pravděpodobně zinscenovanému soudnímu procesu o určení otcovství s Židem Jaromírem Fuchsem, synem Glückovy přítelkyně Zdenky Fuchsové. Guido Glück se jako Němec prohlásil před protektorátními úřady za Fuchsova skutečného otce a pokusil se ho tak zachránit před koncentračním táborem.

Brno (1885):
- Gorkého 13
- Čápkova 1

1882–1900 První německé gymnázium v Brně,
Univerzita ve Vídni a Grazu, promován doktorem filozofie

zobrazit

1904–1910 profesor na gymnáziu v Břeclavi,
1910–1925 profesor na Masarykově německém gymnáziu v Brně,
1923–1933 dramaturg a režisér německého divadla v Brně,
1943–1945 jazykové kurzy němčiny

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 68, hrob č. 385–386 (hrob je dnes opuštěný, náhrobní deska se nachází v Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě)

Narodil se v italské Barce, ale jeho otec pocházel ze Znojemska a matka, rozená Roháčková, z Brna. Rodina se v roce 1885 vrátila z Itálie do Brna, kde začal navštěvovat německé gymnázium, později studoval germanistiku ve Vídni a Štýrském Hradci.
V letech 1904–1910 vyučoval němčinu, latinu a řečtinu na břeclavském gymnáziu. Své zkušenosti zúročil ve svém prvním románu "Der goldene Boden" (1912), i v tom následujícím "Der weite Weg" - Glück v nich popisoval národnostní problematiku smíšeného města.
V roce 1910 se vrátil do Brna, kde se stal profesorem na německém gymnáziu.
Po vzniku Československa se stal spoluzakladatelem německé divadelní společnosti a současně založil divadelní časopis "Die Rampe". Jako divadelní kritik publikoval v mnoha novinách. V letech 1922–1932 působil ve funkci divadelního dramaturga a režiséra, je autorem mnoha inscenací a her. V roce 1939 odešel do ústraní, po 2. světové válce zůstal v Brně (In: Lexikon...).
Do ústraní odešel již ve 30. letech, opustil společenské dění, ale pomáhal německým emigrantům, kteří prchali z Německa před nacismem a našli dočasné útočiště i v Brně.
V době Protektorátu výrazněji literárně nevystupoval, působil jako učitel němčiny na několika brněnských úřadech. To mu paradoxně velmi pomohlo v poválečných letech; dle doložených tvrzení tehdejších Glückových studentů jejich pedagog namísto výuky v hodinách často odvážně kritizoval nacistický režim a předpovídal jeho brzký konec. Jako oficiálně uznaný antifašista směl po skončení 2. světové války zůstat v Brně.
(Velmi podrobné údaje k životopisu PhDr. G. Glücka a jeho fotografii doplnil 7. 2. 2010 pro naši encyklopedii pan Jiří Skoupý, děkujeme.)

zobrazit

Joseph Gustav Mraczek
spolupracovník Wilhelm Niessner
spolupráce Pavel Reiman

Emmy Schwarzová

Jaromír Fuchs

Anna Glück (Roháčková)
Johann Glück

Čápkova
bydliště Gorkého
bydliště

G. Glück
pamětní deska: Janáčkovo náměstí 2a/02

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
spisovatel, básník, dramatik, libretista, režisér, žurnalista, překladatel, vydavatel, antifašista; místo posledního odpočinku

4. 10. 2017
Odhalení pamětní desky Guido Glückovi
jemu odhalena pamětní deska 11. 10. 1924
Ustavení Spolku Německé lidové vysoké školy
zvolen do vedení spolku

mapa

Jbre, Menš