Švihálková

česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Brno-Židenice:
- Smetanagasse - Smetanova 20
- Divišova (Divišgasse) 40,
Hrotovice

Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně

zubní lékařka

SPB Brno-Židenice

Židenický hřbitov, Balbínova 55

Za druhé světové války bydlela v Hrotovicích. V ilegální práci byla zapojena do odbojové skupiny Obrana národa, společně s manželem od podzimu 1944 spolupracovali se skupinou Lenka - jih.
Na konci války postihlo rodinu neštěstí, když MUDr. Josef Orel zahynul při tragické události v Hrotovicích na samém konci války.

„Moje matka, MUDr. Alice Orlová-Švihálková, nebyla za první republiky členkou žádné politické strany, ani nějakého spolku. Její hlavní osobní zálibou byl krásná literatura, měla ráda zejména skandinávské feministické autorky a z antické literatury například Seneku; mimo češtiny četla i německy a francouzsky. Další její zálibou byla hudba. Hrála velmi dobře na klavír, ráda zpívala.
Po válce se stala členkou Československé sociálnědemokratické strany, a po jejím sloučení s KSČ ve straně zůstala. Neprojevovala žádnou větší aktivitu, roku 1968 odsoudila okupaci a byla „pro pasivitu“ vyškrtnuta. Byla rovněž členkou Svazu protifašistických bojovníků.
Vychována jako katolička, až do konce války pravidelně chodila o nedělích a církevních svátcích do kostela.“ (Vzpomínku pro naši encyklopedii poskytl v březnu 2019 syn, pan Mgr. Josef Orel, děkujeme.)

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století paní doktorka Orlová sepsala vzpomínky na mládí a život s titulem „O nás“. Onoho 8. května 1945 spěchala ošetřovat raněné na náměstí v Hrotovicích:
„Tož jsem posbírala, co bylo doma – kafr, kofein, morfium, stříkačky, obvazy – dala do Josífkovy školní aktovky, všechno ostatní měl taťka sebou, a vodili mě po domech. Starý Bednář, švec, měl rány na nohou, varhaník Votava – vstřel vedle páteře. Berg (za protektorátu starosta obce) už umíral s ranami v břiše. Píchala jsem na posilnění srdce a proti bolesti injekce.
U zámku jeli a jeli dál vojáci (přesto, že jim to zabilo velitele a asi 30 vojáků), plno prachu, kouře, v tom pobíhali lidé a nosili raněné do průjezdů hotelu Jonáš, kde na slámě někteří ještě žili. Strašně zoufale umíral student Popelků s oběma ustřelenýma nohama, křeče se po morfiu uklidnily, ale bylo jasné, že bez operace chlapec umře. Všady mě chytali – „pojďte pomoci tomu mému!“, vyšly mi injekce – nikoho kolem jsem nevnímala, vyběhla jsem z průjezdu, že si zajdu do lékárny pro nové – bylo mi divné, že Josefa nikde nevidím – byl tam notář, zvěrolékař Rejtar, Dr. Hromádka z Rouchovan. V tom mě potkal ten voják Mareda a soustrastně mi podává ruku – ještě mi to nedošlo! V lékárně byla jen služebná, takové mladé děvče – začala mě objímat a plakat – apatykář nikde a v tom mi svitlo. Pod kaštany ležely řady vyrovnaných mrtvých – na kraji Jeníček, synek učitele Žaluda – a tak jako náměsíčná, jsem si taťka našla. Byl celý, krásný, bledý, jen nad okem měl malou modřinu. Ještě byl v záhlaví teplý, když jsem mu na hlavu položila ruku s hrůzou a zoufalstvím: „Ježíši Kriste, proč?“ Kolem ženské úpěly a omdlévaly – jsem akademicky graduovaná lékařka – mám tři děti - nebudu dělat lidem divadlo! Kolem stojí hromada lidí: „Dejte mi ho domů!“ Kdosi pokřikuje: „Kdepak – napřed bude vyšetřování – komise!“ Ale byli tam mladí chlapci, poslechli mě, vysadili kdesi dveře, taťku na ně položili a kráčeli jsme domů.“
(Úryvek ze vzpomínky dr. Orlové citujeme se souhlasem Mgr. Josefa Orla a ostatních držitelů autorských práv, děkujeme.)

zobrazit

Josef Orel
sňatek: 27. 2. 1932, Brno (městská rada)

Josef Orel
Petr Orel
Vojtěch Orel

Alois Švihálek
Bohumila Švihálková (Škrochová)

Jan Švihálek

Smetanagasse - Smetanova
rodný dům (dnes Šaldova) Divišova (Divišgasse)
bydliště doložené v roce 1932 (dnes Mrkosova)

Židenický hřbitov
Balbínova 55
válka a odboj 1938–1945; účastnice domácího odboje; místo posledního odpočinku

Menš, Kopin, Kal