česká

zemřel náhle uprostřed práce během vyhodnocování archeologických nálezů

Brno, Makowskygasse - Makovského 9

1946–1948 Vysoká škola politická a sociální v Brně (VŠ byla opakovaně reorganizována a následně zrušena, B. Novotný proto po čtyřech semestrech přešel na studium FF MU),
1948–1952 Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně - dějiny umění a prehistorie (1952 titul prom. hist.,1963 CSc., 1967 PhDr.)

zobrazit

od roku 1952 Archeologický ústav ČSAV v Brně,
1962–1966 externě přednášel na FF UJEP v Brně

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 92, hrob č. 49–50

Za druhé světové války (hned po maturitě v roce 1942) byl totálně nasazen v Norsku jako pomocný dělník v Trodheimu, práci zahájil 19. 1. 1943 u firmy Sager & Woerner, Berlin. Dne 25. 9. 1944 uprchl do Švédska, do čs. zahraničního vojska odveden 13. 1. 1945 ve Stockholmu.
Riskoval hned dvakrát. V případě, že by byl chycen, hrozil mu tvrdý trest. Také nelegální cesta přes zasněžené hory v neznámém prostředí musela být velice vyčerpávající.
Zážitky z totálního nasazení psychicky poznamenaly budoucího archeologa Borise Novotného. Podle vzpomínek jeho kolegů trpěl do konce života posttraumatickou poruchou, kdy v různých intervalech upadal do stavu halucinace, že je znovu pod vodou v kesonu. Po tomto zážitku následovalo období depresí, kdy mnohdy rezignoval na svou práci a měl problémy i v osobním životě.

O podmínkách, za jakých pracovali v Trondheimu totálně nasazení muži, najdeme podrobnosti uvedené v citované literatuře. Z ní vyjímáme:
„V trondheimském přístavu pracovalo několik stovek Čechů, a to na stavbě ponorkového doku Dora I. a Dora II. Fyzicky nejnáročnější práce probíhala na hloubení podmořského dna, kam byli pracovníci spouštěni v železném kesonu pod mořskou hladinu. Ponorková základna Dora I. byla dokončena v polovině roku 1943, a poté se pokračovalo na základně Dora II., která však zůstala nedostavěná. Monumentální základny, které měly až 3,5 m široké betonové zdi, po válce sloužily norskému námořnictvu.“

Článek také odkazuje na vzpomínku jednoho z totálně nasazených zaznamenanou pro Paměť národa, kde je popsána práce v kesonu.
„To byla železná báň o průměru 10 x 12 metrů. Do ní jsme lezli po žebříku a pouštěli nám tam stlačenej vzduch. Měli jsme dělat takhle (tahat se za ušní boltce, pozn. red.), aby tam ten vzduch pustili.“ (Uvedl tehdy pamětník -Menš.) Keson musel vyrovnávat tlak okolní vody. Byl vyroben z betonu, a jak postupně dělníci vybírali dno, klesal stále hlouběji. Osm lidí pracovalo v hloubce třiadvacet metrů.
Na povrchu byl takový malý keson asi pro čtyři až pět lidí, ve kterém se srovnal tlak s tlakem velkého kesonu při výměně pracovních part. Při vyrovnávání tlaku se jim točila hlava a byli malátní. Výměna pracovních čet trvala dvacet minut. Na nohách měli boty s dřevěnou podrážkou, na kterou se při práci lepil těžký vlhký písek. Při vylézání z kesonu jim pak zase padal za krk a za oblečení. Dřevěná podrážka se neohýbá a v botách jim jezdila chodidla, a proto měli všichni neustále roztrhané paty u ponožek.
Hlušinu tvořenou škeblemi a drobným pískem vybírali lopatami a dávali do velkých nádob podobných popelnicím. Ty pak dopravníkem posílali nahoru vstupním komínem. Čas od času do kesonu vstříkl proud vody, kterému se museli uhýbat. Dno hloubili proto, aby mohly ponorky bez vynoření zajíždět až do ponorkových základen.
V kesonu pracovali čtyři hodiny, následovala čtvrthodinová přestávka a pak další čtyři hodiny práce, než byli vyměněni další směnou. K jídlu dostávali brambory ve slupce, ale nejvíc, asi čtyřikrát za týden, kroupy s trochou špeku. „V prostředí se stlačeným vzduchem to byla těžká, vysilující práce, to uznávali i Němci, ale jídla jsme fasovali málo. Bramborová a zeleninová strava nebyla ani dostatečně sytá.“

zobrazit

Josef Poulík
J. Poulík byl jako ředitel Archeol. ústavu nadřízeným B. Novotného. I když si byl J. Poulík vědom psychických problémů B. Novotného způsobených válečnými zážitky, nikdy s ním neukončil pracovní poměr.

Růžena Novotná (Jelínková)
František Novotný

Theodor Novotný
jedno z dvojčat Radim Novotný

Makowskygasse - Makovského
bydliště před totálním nasazením (dnes Jílová)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
archeolog; válka a odboj 1938–1945; totální nasazení v Norsku; účastník zahraničního odboje; místo posledního odpočinku

10. 3. 2022
Výstava „Posláni na Sever“ v Brně
jeden z brněnských Noráků

Pracovní karta uložená v Národním archivu v Oslo / © National Archives of Norway, Oslo (Boris Novotný)

1964 Náměstí Svobody (kostel sv. Mikuláše)

MŠ, Menš, Vach, MJ