česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

„Zatažená léč, // neupotřebený meč, // za cizí zlo trest, // nic už - nic - než čest...//. Toto je text v záhlaví úmrtního oznámení Bohumila Kleina.

sebevražda oběšením

Svatý Jan nad Malší čp. 8 (rodný dům),
Praha XIV-Nusle, čp. 988, věznice krajského soudu (místo úmrtí)

čtyřtřídní obecná škola ve Svatém Janu nad Malší,
české vyšší gymnázium v Českých Budějovicích (začal studovat v roce 1910, studia musel předčasně ukončit v únoru 1917 a nastoupit vojenskou službu, maturitu složil 18. 8. 1918 během dovolené z italské fronty)

Čs. válečný kříž 1939 in memoriam (1945)

plukovník generálního štábu in memoriam,
pamětní deska v obci Svatý Jan nad Malší čp. 8 (na rodném domě), jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí světových válek ve stejné obci

voják z povolání (v roce 1939 v hodnosti majora generálního štábu),
šéfredaktor v brněnské pobočce ČTK v Brně

Svatý Jan nad Malší

Za první světové války byl odveden 25. 1. 1917 jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády (91. pěší pluk) a po výcviku odešel na italskou frontu. Do zajetí padl 29. 10. 1918 a pobýval v zajateckém táboře ve Veroně až do 14. 1. 1919. Zde se přihlásil k činné službě v čs. armádě a dnem 15. 1. 1919 byl v hodnosti podporučíka zařazen k 28. čs. domobraneckému praporu v Itálii, s nímž se vrátil na jaře téhož roku do vlasti. Poté se účastnil bojů proti maďarským bolševikům na Slovensku. Dne 1. 11. 1920 aktivován v hodnosti poručíka pěchoty jako důstojník z povolání.
V publikaci Stehlík - Lach je podrobně vylíčena jeho vojenská dráha. Dnem 1. 10. 1937 byl ustanoven vojenským atašé ČSR v Budapešti a funkci vykonával až do jara 1939. Po vzniku protektorátu odvolán do Prahy, kam dorazil 2. 5. 1939. Ihned po návratu do úřadu byl v budově MNO gestapem zatčen, byl sice týž den propuštěn, ale denně musel hlásit místo svého pobytu.
V červenci 1939 absolvoval v Praze kurs pro tiskové referenty a nastoupil vzápětí jako šéfredaktor v brněnské pobočce ČTK v Brně. Toto zaměstnání jen krylo jeho rozsáhlou zpravodajskou činnost v rámci sítě tzv. tiskových důvěrníků ministerského rady Zdeňka Schmoranze, v níž zastával funkci Schmoranzova zástupce pro Moravu. Spolu s dalšími tiskovými důvěrníky byl zatčen brněnským gestapem na schůzce ve Zlíně 25. 8. 1939, převezeni do Brna a vězněni na Špilberku. Major Klein byl po několikatýdenním věznění převezen do Prahy 12. 10. 1939. Dne 13. 10. prodělal těžký výslech v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci, následující den ráno byl mrtev.
Dle oficiálního sdělení gestapa (to uvedeno i na úmrtním listu) se ve své cele oběsil. Jeho ostatky byly rodině vydány, takže v neděli 22. 10. 1939 mohly být uloženy do rodinného hrobu v jeho rodišti. O den později byla v kostele sv. Jana Nepomuckého sloužena za něj zádušní mše.
Své setkání s Bohumilem Kleinem ve věznici brněnského gestapa na Špilberku popsal novinář Josef Rudolf, který zde byl vězněn od 1. 9. 1939.
„Při pochůzkách na toaletu jsem se srazil s několika dobrými přáteli. /.../ Potom jsem se pozdravil s mnoha zpravodajskými důstojníky /.../. Byl mezi nimi také bývalý čs. tiskový ataše z Budapešti major Klein, který jednou ve své úřední funkci spisoval se mnou protokol, když jsem otiskl nějaký neschválený obrázek maršála Rydz-Šmigliho ze švédské obrázkové korespondence. Major Klein vypadal bídně v zašpiněné plátěné a roztrhané uniformě (tzv. arijští vězni měli na Špilberku jako oblečení letní uniformy bývalé čs. armády, Židé měli modráky -Menš). Stěžoval si, že stráž k nim přijde několikrát denně do cely a všichni uvěznění důstojníci musejí prolézat několikrát pod všemi postelemi po břiše. Také si stěžoval na bití a ukazoval mi modřiny na nohou. Včera mě jeden dokopal na dvoře, vyprávěl bezbarvě. Ale člověk si tady zvykne na všechno. “
Tato vzpomínka dokládá vězeňský režim na Špilberku, kdy každý nové příchozí vězeň byl vystaven křiku, bití, aby tak byla degradována jeho lidská důstojnost. O způsobu, jakým gestapo provádělo výslechy, Josef Rudolf vědět nemohl, protože byl zatčen jako rukojmí v akci Albrecht der Erste, jejichž osud byl zásadně odlišný jak na Špilberku, tak později v koncentračním táboře. (-Menš).

zobrazit

František Bureš
spolupráce v odboji Josef Rudolf
J. Rudolf zapsal vzpomínku na setkání s B. Kleinem na Špilberku Osvald Svoboda
spolupráce v odboji

Božena Kleinová Jánská (Holubcová)
sňatek: 15. 12. 1923, Plzenec

Radomír Klein Jánský

Václav Klein
Kateřina Kleinová

Tomáš Klein

25. 8. 1939
Zatčení tzv. tiskových referentů ve Zlíně
tiskový referent, krycí značka C-1

Bohumil Klein
náhrobek rodiny Kleinovy na hřbitově ve Svatém Janu nad Malší
pamětní deska ve Svatém Janu nad Malší - Bohumil Klein
pomník obětí 2. světové války v Praze 6, Tychonova - Bohumil Klein

Menš