Ing. Jaroslav Potoček
* 25.7.1906 Praha † 28.3.1942 Osvětim
válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; první stanné právo; učitelé Země moravskoslezské; akce 1. 9. 1939
česká
Rakousko-Uhersko, ČSR
zahynul v koncentračním táboře
Brno:
- U bílého beránka (Beim weissen Lamm) 5
- Veveří 61
první česká státní reálka v Brně (1924 maturita),
Česká vysoká škola technická v Brně - odbor inženýrského stavitelství a zeměměřičského inženýrství
Československý válečný kříž 1939 in memoriam
Doktor technických věd in memoriam
Československá badatelská rada podpořila toto bádání částkou 18 000 Kč na přípravné práce pro měření tíže na základních bodech Československé republiky. Ještě v roce 1940 byl Potoček poslán do Berlína na zapracování s přístroji, s kterými se mělo při výzkumu pracovat. Potočkovu vědeckou činnost přerušilo zatčení, nestačil publikovat žádnou větší práci.
V pozůstalosti se zachoval separát „Srovnávání astronomických hodin na chronografu a určení chyb kolečkového kontaktu hodin“, publikovaný v Zeměměřičském věstníku, roč. 1938, č. 10 a roč. 1939, č. 1–2.
asistent Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně (ústav nižší a vyšší geodézie),
po zavření českých vysokých škol zaměstnán u zemského úřadu,
v září 1941 ustaven profesorem státní průmyslové školy stavební
Sokol (župa Jana Máchala, Sokol Brno I)
Narodil se v Praze jako syn vojenského lékaře MUDr. Jana Potočka a Emilie Potočkové, rozené Kašparové. V roce 1912 začal chodit do polské obecné školy v Přemyšlu. Na počátku první světové války se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kde Jaroslav Potoček začal navštěvovat střední školu.
Od roku 1917 Potočkovi trvale žili v Brně, kde syn Jaroslav dokončil střední školu, zkoušku dospělosti složil na I. české státní reálce 24. června 1924 s vyznamenáním. V letech 1924–1928 byl zapsán na České vysoké škole technické v Brně, odbor inženýrského stavitelství, oddělení B (směru vodohospodářského a kulturního), první státní zkoušku vykonal s vyznamenáním 18. prosince 1926.
Dne 1. února 1928 byl ustanoven výpomocným asistentem při II. stolici nižší a vyšší geodézie (přednosta prof. dr. B. Kladivo). Druhou státní zkoušku vykonal 22. června 1932 s prospěchem velmi dobrým. Dne 1. července 1932 byl jmenován řádným asistentem na výše jmenovaném ústavu.
V době od 1. října 1932 do 31. března 1934 vykonával prezenční vojenskou službu, dne 1. března 1934 byl jmenován podporučíkem prezenční služby těžkého dělostřelectva.
Již od doby studií cvičil v Sokole, věnoval se zejména výchově mládeže (což mu bylo později vytýkáno hlavně při výsleších na gestapu). Byl členem cvičitelského sboru Sokola Brno I, členem dorostového odboru župního i ústředního v Československé obci sokolské. Dlouhá léta župním vedoucím dorostu, úspěšně skládal tělocvičné skladby včetně hudebního doprovodu.
Přispíval do sokolských časopisů (zejména Tyrš), zpíval v pěveckém sboru Sokola Brno I, hrál tenis.
Jeho velkou láskou byla také hudba, kterou sledoval jako pilný posluchač brněnských koncertů, věnoval se jí jako výkonný muzikant při hře na klavír i jako skladatel doprovodů k tělocvičným skladbám svým a později hlavně své manželky.
Poprvé byl zatčen jako rukojmí v akci Albrecht der Erste 1. září 1939 a vězněn v Brně na Špilberku několik týdnů. Znovu zatčen spolu s dalšími sokolskými pracovníky 30. září 1941. Vězněn v Brně Pod kaštany a poté od února 1942 v Osvětimi pro odbojovou činnost v sokolské organizaci Jindra. Zde podle telegrafické zprávy zemřel 28. března 1942 (podle zprávy „Činnost sokolské odbojové organizace Jindra v župě Jana Máchala v Brně“ ze 16. října 1974 navázal župní náčelník Ing. Jaroslav Potoček spolupráci s vojenskou organizací Obrana národa hned po obsazení našeho pohraničí v roce 1938).
Po 15. březnu 1939 začal Sokol pracovat v odboji samostatně (vytvářel zpravodajskou službu s ústředím v Praze, kam měly být dodávány zprávy ze žup - údaje vojenské, hospodářské, výrobní a dopravní, nálada obyvatelstva, dále úkolem získávání a uskladňování zbraní, provádění sabotáží, poskytování pomoci postiženým rodinám atd.). Hlavní důraz kladen na činnost zpravodajskou, ze župy Jana Máchala se měly šifrované zprávy předávat prof. Ladislavovi Vaňkovi z Křenovic. Protože se nepodařilo navázat spojení s Vaňkem, vozil tyto zprávy osobně Jaroslav Potoček do Prahy, kam jako župní náčelník často jezdil, tak to fungovalo až do jeho zatčení.
(V literatuře kolísají data narození a úmrtí, používáme údaje ze životopisu, který pro Muzeum města Brna sepsala manželka Jaroslava Potočka).
Bohumil Kladivo
společná práce na výzkumu hledání rudných a uhelných ložisek podle kyvadla ovlivněného zemskou tíží
Jaromír Kolíbal
švagr, J. Potoček byl svědkem sňatku J. Kolíbala
Marie Potočková (Kolíbalová)
sňatek: 30. 6. 1934, Brno (Blahoslavův dům)
Veveří
bydliště
U bílého beránka (Beim weissen Lamm)
bydliště doložené v roce 1934 (dnes Skřivanova)
oběti Sokola Brno I ve světových válkách
pamětní deska: Kounicova 20-22/01
oběti okupace
pamětní deska: Kudelova 8/01
oběti nacistické okupace VUT Brno
pamětní deska: Opletalova 6/01
uctění památky oběti okupace - J. Potoček
jiná realizace: Veveří 61/01
oběti nacistické okupace Fakulty stavební VUT v Brně
pamětní deska: Žižkova 17/02
23. 11. 1947
Odhalení památníku TJ Sokol Brno I
oběti Sokola Brno I
16. 12. 1945
Vzpomínková tryzna obětem nacistické perzekuce z řad členů Tělocvičné jednoty Sokol Brno I
30. 9. 1941
Popravy v prvním stanném právu v Brně (úterý 30. září)
stanným soudem odsouzen k předání gestapu
1. 9. 1939
Akce Albrecht der Erste v Brně
zatčený v Brně
Menš
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.