česká

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

Profesor Volek byl velmi oblíbený u svých žáků, kteří k němu přicházeli často řešit i své osobní problémy. Byl také velkým vlastencem. Např. své dceři po celou okupaci vyprávěl podrobně o Praze, kde studoval, a o pražském hradu, ale ukázat jí jej chtěl teprve tehdy, až nad ním nebude vlát vlajka s hákovým křížem. To se mu splnilo až v červnu roku 1947 při pořádání celostátních her středoškolské mládeže v Praze.
Za nacistické okupace si úmyslně způsobil zranění nohy, aby nemusel jít na povinnou akci pro pedagogy v brněnském divadle, o níž svým kolegům vyprávěli učitelé, kteří ji navštívili v rámci propagační akce nacistů „Německo“.

Košice, klášter (ubytovna) (od roku 1926),
Košice, Rašínova č. 11 (od roku 1932),
Brno-Královo Pole, Havlišova č. 2 (1938–1939),
Brno, Mášova č. 21 (od roku 1939) a č. 23a (od září roku 1946–1972)

1909–1914 pětitřídní obecná škola v Hustopečích nad Bečvou
1914–1922 gymnázium v Hranicích na Moravě,
1922–1926 Filosofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (obor čeština, dějepis, zeměpis)

1926–1938 profesor na reálném gymnáziu v Košicích,
1938–1945 profesor na III. reálném gymnáziu v Brně,
1945–1948 přidělený profesor Zemské školní rady,
1948–1963 profesor Střední průmyslové školy elektrotechnické Brno,
1963 odchod do důchodu

sociální demokrat

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. H36, hrob č. 259

za nacistické okupace se zapojil do odbojové organizace Obrana národa (politická skupina)

František Ptašinský
spolupráce v odboji; rodina Volkova byla přesvědčena, že statečností Ptašinského při výsleších gestapa nedošlo k zatčení R. Volka

Marie Volková (Hamříková)

Milena Flodrová (Volková)
Eva Staňková (Volková)

Mášova
bydliště (od 13. 3. 1939 v domě č. 21, od roku 1946 až do smrti v č. 23a)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku

mapa

Menš