Hildegarda (Hilda) Cecilie Haniková

* 21.7.1902 Vídeň (Rakousko) – † 28.4.1927 Řepy u Prahy

partner osobnosti: Karel Hanika

rodné jméno

Charvátová

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

příčina úmrtí

na TBC v ženské trestnici

bydliště

Brno, Veselá 7/9

vzdělání

německá obecná škola v Židenicích (dnes Brno-Židenice),
dívčí měšťanská klášterní škola ve Slavkově u Brna (1913–1915),
jednoroční kurz při Ruprichově obchodní škole v Brně

zaměstnání

vychovatelka v maďarském Siofoku,
prodavačka v obchodě s luxusním zbožím v Brně

hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96

poznámky

S rodiči se přestěhovala v roce 1905 z Vídně do Židenic (dnes Brno-Židenice). V roce 1917 zde prodali domek a bydleli v bytě na Veselé ulici v Brně. Matka, která původně pracovala jako porodní asistentka, začala provádět nelegální potraty, získala slušné finance. Dceru podporovala v nákladném životě, společně navštěvovaly luxusní vinárny, drahé noční podniky, měla ji navádět k nemravnému životu. Mladičká Hilda byla v té době zasnoubená, ale po seznámení s kapitánem Hanikou zasnoubení zrušila a v roce 1921 se proti vůli matky za Haniku provdala. Manželství zřejmě zpočátku bylo šťastné, ale mladí manželé bydleli s matkou, brzy se projevily i povahové rozdíly obou manželů, plat manžela neumožňoval nákladný život. Na rozvod však kapitán Hanika nechtěl přistoupit.
Kdo přišel s myšlenkou na vraždu kapitána Haniky, dnes už spolehlivě asi nelze zjistit. Hilda Haniková, dobovým tiskem označovaná „krásná Hilda“, byla 3. 3. 1924 odsouzena Zemským porotním soudem v Brně na Cejlu k trestu smrti, její matka na 20 let těžkého žaláře zostřeného jedenkrát za čtvrt roku půstem a každého 3. září (den vraždy kpt. Haniky -Menš) temnou komorou. Devatenáctiletý bratranec Jan Veselý, který vraždu provedl, byl odsouzen na tři roky těžkého žaláře, zostřeného jedenkrát měsíčně tvrdým ložem a každého 3. září půstem (v době činu nebyl plně trestný, tím byl v té době pachatel až od 21 let, později mu byl trest zvýšen na 6 let).

Autor muzea zločinu, JUDr. Miloslav Jedlička, který nás laskavě 7. 1. 2011 upozornil na své muzeum a případ Hildy Hanikové, doprovodil i vlastním pohledem na celý soudní proces. Dovolíme si zde citovat některé myšlenky: „V konečném důsledku seděla na lavici vedle obžalovaných také i morálka - morálka soudců, obhájců, spekulujících novinářů i morálka senzacechtivého publika. Jak obstála, ponechávám na úvaze čtenáře.“
Upozorňuje, že v den zahájení procesu bylo v Brně akreditováno dvanáct novinářů z Prahy, redaktoři brněnských Lidových novin měli v soudní místnosti vlastní stůl, obrázky soudců i souzených kreslil pro noviny Eduard Milén, veřejnosti bylo slibováno odhalení pikantností z nejvyšších kruhů brněnské společnosti. V průběhu soudního líčení bylo lékařem potvrzeno těhotenství Hildy Hanikové, přesto musela absolvovat výslechy a konfrontace ve stoje, i když si stěžovala na nevolnost. I když pod přísahou uvedla, že dítě počala s manželem, otázka otcovství se několikrát opakovala, věrohodnost její výpovědi byla zpochybňována.
V den vynesení rozsudku vydaly Lidové noviny zvláštní číslo věnované pouze tomuto případu. V květnu 1924 se Hildě Hanikové narodila ve vězeňské nemocnici dcerka Naděžda. Stačil týden a názor veřejnosti se změnil: kancelář prezidenta republiky T. G. Masaryka zaplavily žádosti z celé ČSR i ze zahraničí o udělení milosti. Rozhodnutím prezidenta republiky z 31. 1. 1925 byl Hildě Hanikové trest smrti změněn na 15 let těžkého žaláře, zostřeného čtvrtletně půstem a každého 3. září temnou komorou.
Trest si odpykávala v ženské věznici v Řepích u Prahy. V září 1925 si Haniková podala žádost o obnovu trestního řízení (objeven dopis kapitána Haniky ze 2. 9. 1923, v němž souhlasil s podmínkami rozvodu); Haniková v žádosti uvedla, že ji matka morálně zkazila, po svatbě ji nutila k provozování sexuálního styku za peníze, bratrance Veselého prý k činu přemlouvala matka. Nejvyšší soud v Brně její žádost zamítl. Obhájce Hanikové JUDr. Štěpán požádal prezidenta o milost, což bylo sice kladně vyřízeno a Haniková měla být podmíněně propuštěna, než se tak stalo, Hilda Haniková ve vězení zemřela.
JUDr. Štěpán se před smrtí Hanikové ujal výchovy malé Naděždy, po osvojení ji s manželkou vychovávali v Brně. JUDr. Štěpán také nechal na své náklady převézt tělo zemřelé Hildy Hanikové do Brna a pohřbít 1. 5. 1927 na Ústředním hřbitově. Dejme znovu slovo JUDr. Jedličkovi: „Přítomný dav při smutečním obřadu zdemoloval okolní hroby v širokém okolí a poničil hřbitovní zeď ...“
Další údaje k případu Hildy Hanikové poskytl pro naši encyklopedii Mgr. Ondřej Hladík. Oběma pánům děkujeme.
Po porodu ležela Hilda Haniková dlouhou dobu v zemské nemocnici v Brně na oddělení primáře Leischmera, kde se podrobila operaci těžkého zánětu prsou; v červenci 1924 se její zdravotní stav zlepšil a „mohla býti opět dopravena do vazby k zemskému trestnímu soudu v Brně“.
V trestnici v Řepích „Hildu Hanikovou, vdovu po † Karlu Hanikovi, kapitánu 43. pěšího pluku“ (takto zapsáno v úmrtní matrice) zaopatřoval kurát František Polák, v Brně pohřbíval oblíbený brněnský kněz, P. Alois Slovák, profesor náboženství ve výslužbě.
Místo posledního odpočinku: Ústřední hřbitov města Brna.