O.S. Vetti, Fokr Chdzudz aj.

P. Koudelka používal velké množství pseudonymů, některé byly inspirovány jménem jeho farářského působiště (A. K. Nikolčický, Bohuš Pracký), nejznámějšího pseudonymu O.S. Vetti, šifrou -osv-, začal užívat poté, co byl jmenován čestným členem bučovického spolku Osvěta.
Pseudonym Chdzudz „arménsky – malá koudel“.

Prace

po maturitě na gymnáziu v Kyjově začal v Brně studovat bohosloví,
v roce 1884 vysvěcen na kněze,
studium jazyků

zobrazit

farář na mnoha místech Moravy - vystřídal řadu působišť (Bučovice, Kobylí, Rovečné, Nikolčice, až zakotvil v Praci u Slavkova),
po první světové válce dostal nabídku na funkci sekretáře a tlumočníka v prezidentské kanceláři na Pražském hradě, avšak zůstal věrný malé faře v Praci

v Praci působil od 15. 7. 1907 do 1. 9. 1933 - za jeho působnosti byl v roce 1911 opraven kostel i fara, v roce 1921 zaveden elektrický proud do kostela a fary, roku 1922 provedena výmalba kostela, roku 1928 pořízena okna v presbytáři a v roce 1931 pořízen Boží hrob

v roce 1933 zcela vyčerpán a nemocen odešel do Augustiánského kláštera v Brně, do domova pro staré kněze, v klášteře pak po několikaletém působení v prosinci 1942 zemřel

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96 kněžský hrob, skupina 21, hrob číslo 288–293

„Moravský Mezzofanti“, venkovský farář Alois Koudelka, ovládl více než třicet
jazyků a z téměř všech také překládal.

(Italský kardinál Mezzofanti vynikal tak neobyčejným talentem učit se cizím jazykům, že se jeho jméno stalo obecným označením výjimečného polyglota. Bylo o něm známo, že každý příchozí k audienci u papeže ve Vatikánu, mohl s ním mluvit ve své mateřštině.)

P. Koudelka překládal z angličtiny, francouzštiny, španělštiny a od devadesátých let se Koudelkův jazykový repertoár velmi rychle rozrůstal. Byla to latina a řečtina, němčina, katalánština, portugalština, švédština, norština, finština, dánština, holandština, ruština, polština, maďarština, rumunština, bulharština, chorvatština, srbština, slovinština, novořečtina, arménština, islandština, gruzínština, turečtina, litevština, estonština a lotyšština, úhrnem jedenatřicet jazyků.
Byl dotazován: „Jak jste se, prosím Vás, důstojný pane, tak ty řeči naučil? Kde a kdy? Měl jste nějakou zvláštní metodu?“
„Učil jsem se pořád. Ráno přede mší, u oběda, na dlouhých procházkách odpoledne i večer, na polích i v lese, dlouho do noci. A metodu? Nejdřív jsem se vždycky hleděl naučit gramatiku, potom jsem se naučil slovník, potom vazbu vět a slov a už jsem se pustil do překládání. Někdy to bylo ovšem těžké. Tak například jsem si musel sám sestavit islandsko-český slovník, a to přes islandsko-dánský slovník. Nebo jsem si sám sepsal gruzínskou mluvnici. Většinou mi pomáhali cizí spisovatelé a nakladatelé tím, že mi poslali nějakou knihu, ze které se dalo cizí řeči nejlépe učit.
Knihy jsem si většinou opatřoval sám a zaplatil za ně dobrých 200.000 korun. Byl jsem na venkově, nic jsem nepotřeboval, karty jsem nehrál a tak jsem kupoval knížky. Mám jich několik plných skříní, a to jsem ještě nějaké rozdal studentům. Však nebožka moje sestra říkávala, že až umřu, dá mně s nimi vyzdít hrob.“
Na dotaz, zda hodně cestoval, odpověděl groteskně: „Pranic jsem necestoval. Na to už mně peníze nezbyly. Od nakladatelů jsem nedostával totiž téměř žádné. Mohl jsem si jen do mnoha zemí dopisovat.“

zobrazit

Starobrněnský klášter
Mendlovo náměstí 1/157
místo jeho posledního působení Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
římskokatolický kněz a překladatel; místo posledního odpočinku

MŠ, Ma