česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

domovské právo v Brně od 7. 8. 1925

Brno-Maloměřice: Kolonie U olší 27, Hamry 17,
Brno-Husovice, Dukelská třída 65

Čestný odznak SPB,
Medaile k 25. výročí vítězství pracujícího lidu (1973),
Odznak za zásluhy o výstavbu,
Odznak k 50. výročí založení KSČ (1971),
Pamětní plaketa ÚV NF k 50. výročí vzniku ČSR (Praha 28. 10. 1968),
Za zásluhy v boji proti fašismu ke 20. výročí osvobození (1965)

1935–1937 lamač kamene u firmy Ing. Fr. Švancara,
1937–1939 pomocník, Leo Czech a spol. Brno,
1939–1940 lamač kamene, Konstruktiva Brno,
zřízenec, Zemské hlavní město Brno (od 11. 7. 1945),
Maloměřické cementárny a vápenice,
školník (II. národní škola Brno-Židenice, Táborská 151; Zvláštní učňovská škola Brno-Husovice, Dukelská 65)

KSČ

SBS Brno-Husovice,
SPB Brno-Židenice,
ROH (člen od 1. 4. 1946)

Zapojil se do odboje hned po okupaci ČSR. Gestapem (referát IIA) zatčen 27. 6. 1940, vězněn v Brně v Kounicových kolejích. Zatykač (Haftbefehl) vydán 31. 7. 1940. Od 14. 8. 1940 vězněn na Mírově, převoz do Breslau. Převezen do Brna (zřejmě k dodatečným výslechům), znovu do Breslau. Odsouzen na 2 roky káznice a 4 roky ztráty čestných občanských práv. Vězněn ve Steinu, odkud propuštěn 4. 1. 1944. K rodině se však nevrátil, dne 5. 4. 1944 převezen do KT Buchenwald, kde byl vězněn do konce okupace. V osvědčení o účasti v odboji je zapsáno: 15. 3. 1939 – 26. 6. 1940 - účast v domácím odboji, od 27. 6. 1940 do 5. 5. 1945 politický vězeň.
V období války jeho manželka se synem bydleli v Maloměřicích na ulici Selské 65.
Poté, co se vrátil z koncentračního tábora, nastoupil jako dělník do Maloměřických cementáren a vápenic a přestěhoval se s rodinou na ulici Hamry 17 v Brně-Maloměřicích. Protože měl z nacistických žalářů podlomené zdraví, nastoupil jako školník II. Národní školy na ulici Táborská 151 v Brně-Židenicích. Na začátku školního roku 1951/1952 se přestěhoval s rodinou do služebního bytu ve Zvláštní učňovské škole v Brně-Husovicích, Dukelská 65, kde až do své smrti v roce 1980 pracoval opět jako školník.
Měl jediného syna. Ještě než v roce 1980 zemřel, pomáhal s manželkou Marií vychovávat sedm vnoučat. Rád s manželkou jezdil na motocyklu na výlety, do lesů na houby, borůvky apod. V Maloměřicích (pod dnešním sídlištěm Vinohrady) měl zahradu s chatkou, kde v sezóně trávil hodně času.
(Informace a fotografie poskytl v květnu 2013 pro naši encyklopedii vnuk, pan Jiří Rezner, děkujeme.)

Marie Reznerová (Kolářová)
sňatek: 11. 11. 1939 občanský sňatek (město Brno)

Oldřich Rezner

Jan Rezner
Anna Reznerová (Musilová)

Kolonie U olší
rodný dům a bydliště v době sňatku Hamry
bydliště po skončení okupace Dukelská třída
bydliště od roku 1951

Menš