Ing. Vojtěch Beneš

* 4.8.1892 Letovice (okres Blansko) – † 14.11.1943 Hohenasperg (pobočka káznice v Ludwigsburgu)


válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; učitelé Země moravskoslezské; akce 1. 9. 1939


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


příčina úmrtí

zahynul v káznici


bydliště

Letovice čp. 220 (rodný dům), později čp. 120,
Brno:
- Údolní 15
- Pisárecká 1


vzdělání

reálka v Jevíčku,
Česká vysoká škola technická v Brně, odbor kulturního inženýrství (2. státní zkouška 28. 1. 1920), autorizační zkouška pro kulturní techniku (1926)


vyznamenání a pocty

Československý válečný kříž 1939 in memoriam (číslo matriky 16 402, udělen 16. 2. 1946)


jiné pocty

doktor technických věd (in memoriam),
čestný člen Svazu slovanských sdružení plynárenských, vodárenských a zdravotně technických (1937)


zaměstnání

městský inženýr pro vodní stavby v Brně (doloženo v roce 1921),
definitivní městský úředník (dekretem z 5. 12. 1922, přísahu složil 12. 12. 1922),
ředitel městských vodáren v Brně,
honorovaný docent Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně (přednášel o provozu a udržování zdravotně - technických podniků)


odborné a zájmové organizace

Sokol (župa Jana Máchala; Sokol Brno I, členem Sokola od roku 1911),
Plynárenské a vodárenské sdružení československé v Praze (předseda od roku 1926)


hrob

hřbitov v Aspergu


poznámky

Dětství neměl jednoduché, když mu bylo pět let, zemřela maminka, otec se již neoženil a spolu se svou matkou Cecilií se staral i o dvouletou Miladu a jedenáctiletou Bohumilu.
Po studiích na vyšší reálce v Jevíčku přišel Vojtěch Beneš v roce 1911 do Brna, aby pokračoval ve studiu na vysoké škole.
Po převratu v roce 1918 se zúčastnil s ostatními členy jednoty organizace Pluku svobody v hodnosti nadporučíka a byl pověřen správou budov. V roce 1920 nastoupil službu při agrárních operacích na Moravě a pracoval do roku 1921 při scelování obcí.
V době od 1. 6. 1921 do 1. 7. 1922 zaměstnán v městském stavebním úřadu Zemského hlavního města Brna, přidělen oddělení projekčnímu pro vodovodní stavby a pracoval na projektech II. vodovodu. Poté byl přidělen městským vodárnám, které vedl od 1. 1. 1923 až do okupace. Spolu s Ing. Ludvíkem Mackrlem vybudoval z vodáren vzorný podnik, který se stal chloubou města. Čisticí stanice v Pisárkách a městské lázně jsou trvalým památníkem, který po sobě zanechali. Podnikl řadu studijních cest do zahraničí.
V roce 1926 se podrobil autorizační zkoušce z odboru kulturního inženýrství a získal oprávnění civilního inženýra pro kulturní techniku.
Zatčen v akci Albrecht der Erste 1. 9. 1939, vězněn v Brně na Špilberku a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Z materiálů není jasné, zda byl propuštěn a znovu zatčen pro odbojovou činnost v Obraně národa, nebo zda po vyzrazení odbojového hnutí v Brně převezen z koncentračního tábora do Brna k dodatečným výslechům. Vězněn v Sušilových, snad i v Kounicových kolejích, převezen do Vratislavi, kdy byl odsouzen lidovým soudem 4. 11. 1942 k pěti letům káznice.
Po válce podal brněnský advokát JUDr. Krippner, který pomáhal příbuzným řady zatčených odbojářů v právních otázkách, svědectví u Mimořádného lidového soudu, že nacisté suspendovali Beneše z funkce ředitele vodárny proto, že v roce 1930 vodárna překročila rozpočet, i když záležitost byla dávno vyřízena a městem schválena.

Gála uvádí letopočet narození 1912 a místo úmrtí Ludwigsberg. Správa káznice (Zuchthaus) Ludwigsburg oznámila manželce, že její manžel zemřel na tuberkulózním oddělení pobočného ústavu (Zweiganstalt) Hohenasperg „na plicní TBC a srdeční slabost“ a byl pohřben na hřbitově v Aspergu.

Zajímavé informace pro naši encyklopedii poskytl v říjnu 2022 pan Milan Vítkovič, který se zabývá historií dnes již neexistující obce Muzlov, která leží v oblasti, odkud Brno získává vodu z tzv. Březovského vodovodu. Již v roce 1904 zakoupilo město Brno, ještě před stavbou prvního březovského vodovodu, v Muzlově dům čp. 21, bývalý Hegerův mlýn s pilou (podle posledního majitele zvaný též Stříškův mlýn). Brněnské vodárny pronajaly roku 1927 budovu Ministerstvu školství a národní osvěty za smluvenou roční taxu ke zřízení české menšinové školy v obci Muzlov, která byla slavnostně otevřena 1. 9. 1927. Následovala generální oprava budovy v majetku města Brna, kterou provedly brněnské vodárny. Po dobu oprav budovy byla škola přestěhována z Muzlova do České Dlouhé čp. 3. Po skončení rekonstrukce získala škola dvě třídy, v budově byl vodovod a později bylo zřízeno i elektrické osvětlení, správce školy zde měl svůj byt. V obci s převahou německých obyvatel (podle sčítání v roce 1931 bylo v Muzlově 292 obyvatel, z toho 266 Němců a 26 Čechů) tak získali čeští obyvatelé z Muzlova a okolí menšinovou obecnou školu, později i školu mateřskou. Školy byly ovšem trnem v oku německé většině, takže okamžitě po Mnichovu byla škola k 10. 10. 1938 uzavřena a čeští obyvatelé vyhnáni do vnitrozemí. Škola se po dobu války přeměnila na německý lazaret, po osvobození byla česká škola znovu otevřena 12. 7. 1945. Budova v majetku města Brna se nacházela v žalostném stavu, poničené školní pomůcky se v prachu a špíně válely na půdě. Školu se podařilo obnovit, ale existovala jen do 28. 6. 1948, poté zde vznikly nájemní byty pro dvě rodiny.
Zachovaly se dvě školní kroniky české menšinové školy v Muzlově, které zdůrazňují velkou zásluhu ředitele brněnských vodáren Ing. Vojtěcha Beneše na zřízení školy, ale také jeho trvalou podporu školy v předválečném období. Jeho památce se věnují hned úvodní slova poválečné kroniky:
„Otevření této školy bylo umožněno velkou zásluhou ředitele městských vodáren v Brně p. Beneše, velkého národovce a vlastence, který jednak zapůjčil budovu pro účely školní a jednak stálými podporami finančními i podporou v udržení počtu žactva tím, že dosazoval sem zaměstnance udržující městský vodovod v provozu s větším počtem dětí. A právě pro národní a vlastenecké smýšlení a podporování pronikání českých škol do německého území v pohraničí naší první republiky byla jedna z hlavních příčin, proč Němci v době okupace p. ředitele Beneše uvěznili a umučili v koncentračních táborech. V něm ztratily zdejší i okolní školy velice laskavého mecenáše.“ (Citaci ponecháváme v původní podobě textu -Menš).
Onen „laskavý mecenáš“ zahynul v německé káznici v roce 1943. Po celou dobu působení ve funkci ředitele vodáren školu podporoval např. finančními příspěvky při školních akcích. V roce 1937, kdy česká menšinová škola slavila 10. výročí založení, brněnské vodárny přijaly protektorát nad oslavami. Direktorium pro správu brněnských vodáren darovalo slavnosti tisíc korun pro školu obecnou a pět set korun pro školu mateřskou. Na slavnosti účinkovala tehdy i hudba brněnských elektrických podniků.
Samotné obci Muzlov velmi pomohla v roce 1935 regulace řeky Svitavy v místech, kde v katastru obce se řeka přibližuje blízko pramenům březovského vodovodu. Svitava byla tehdy silně znečištěná odpady ze svitavských továren a hrozilo nebezpečí kontaminace vody pro březovský vodovod. Provedená důkladná regulace (boky i dno řečiště stavěny z betonu a dno ještě vydlážděno žulovými kostkami) poskytla v době hospodářské krize práci pro více než dvě stovky nezaměstnaných osob. Na jaře roku 1936 pak na zplanýrovaných pozemcích na obou březích koryta brněnské vodárny založily ovocné sady s více než 200 stromy.
(Panu Vítkovičovi za pomoc velmi děkujeme.)




osoby

Pavel Krippner
pomáhal rodině Vojtěcha Beneše v právních otázkách po jeho začení Ludvík Mackrle
švagr, spolupráce při budování vodárenského podniku Jan Mézl
švagr Karel Tomeš
spolupracovník


partneři

Božena Benešová (Mézlová)
sňatek: 22. 10. 1921, Brno (kostel sv. Tomáše)





ulice

Údolní
bydliště doložené v roce 1921 Pisárecká
bydliště (služební byt v areálu vodárny, dnes již neexistuje)


osoba na objektech

oběti 2. světové války
pamětní deska: Dominikánské náměstí 1/03 oběti Sokola Brno I ve světových válkách
pamětní deska: Kounicova 20-22/01 oběti druhé světové války
pamětní deska: Pisárecká 1/01 uctění památky obětí okupace - V. Beneš
jiná realizace: Pisárecká 1/03


události

10. 9. 2015
Umístění dalších Kamenů zmizelých v Brně
jedna z osobností, jíž je věnován jeden z "Kamenů zmizelých"
23. 11. 1947
Odhalení památníku TJ Sokol Brno I
oběti Sokola Brno I
16. 12. 1945
Vzpomínková tryzna obětem nacistické perzekuce z řad členů Tělocvičné jednoty Sokol Brno I 1. 9. 1939
Akce Albrecht der Erste v Brně
zatčený v Brně


související odkazy

Menš


Aktualizováno: 05. 11. 2022