německá

Rakousko-Uhersko, ČSR

Založil prestižní časopis Strahlentherapie (vychází dodnes), kde uveřejňoval závěry z vlastních výzkumů podstaty zhoubného bujení.
Po nástupu nacistů k moci musel v roce 1933 opustit Heidelberg a přesídlil do Brna, ředitelské místo v tamním Domě útěchy zastával do roku 1939, kdy musel z rasových důvodů odejít. V roce 1942 byl zatčen a deportován do Terezína, kde údajně na selhání srdce v roce 1945 zemřel.

zahynul

Brno, Pekárenská 4

gymnázium ve Vidnavě (Weidenau),
studium medicíny ve Vídni, doktor všeobecného lékařství (1899), docent chirurgie na univerzitě v Heidelbergu (1906), tamtéž profesor (1912)

Důstojnický kříž řádu Františka Josefa s válečnou dekorací,
Bádenský válečný kříž za zásluhy,
Medaile pruského Červeného kříže,
Čestný odznak rakouského Červeného kříže,
rakouský Vojenský jubilejní kříž

zobrazit

1899–1900 chirurgická klinika univerzity v Heidelbergu,
1900–1901 interní stanice posádkové nemocnice v Brně,
1901 gynekologicko-porodnická klinika ve Vídni,
1902–1933 univerzita v Heidelbergu,
1934–1939 Dům útěchy Brno

prezident Německé rentgenologické společnosti,
prezident bádenského rentgenologického spolku,
zakládající předseda jihoněmeckých a západoněmeckých rentgenologických společností,
předseda Společnosti pro výzkum záření

Wernerův pavilon v Masarykově onkologickém ústavu v Brně

Pracovní kariéra:
- 1899 doktor všeobecného lékařství, asistent chirurgické kliniky v Heidelbergu a ve Vídni
- 1906 habilitace na docenta chirurgie v Heidelbergu
- 1910 vrchní lékař v „Samaritenhaus“
- 1912 univerzitní profesor chirurgie
- 1914 vojenská služba při generálním inspektorátu Červeného kříže, vedoucí chirurg v Ostravě a Přemyšli, konzultující chirurg při armádě v Litvě (Litauen)
- 1916 ředitel Institutu pro výzkum rakoviny (Institut für Krebsforschung)
- v letech 1934–1939 primář „Domu útěchy“ (Haus des Trostes) v Brně.

Domovské právo získal rozhodnutím Zemského úřadu v Brně ze dne 12. 10. 1939 s platností od 10. 10. 1938. Dřívější příslušnost: Vidnava (Weidenau) od 27. 1. 1902.
Za okupace byl převezen dne 28. 1. 1942 transportem U-628 do Terezína. I když byl zařazen do skupiny tzv.„prominentů“, kategorie A, přesto zde zemřel 8. 2. 1945 v 1.15 hodin.

V databázi www.holocaust.cz je uveřejněn Doprovodný list zemřelého. Z něho vyplývá, že v Terezíně bydlel v domě L 128, místnost č. 6.
Dne 9. 2. 1945 zpopelněn v krematoriu, v peci č. 3. Zajímavá je poznámka rukou: „An der Leiche keine Schmuck“ (na mrtvole žádný šperk - Menš). Co se stalo s popelem, není uvedeno.

zobrazit

Elisabeth Werner (Goldschmied)
Siegmund Werner

Pekárenská
bydliště před transportem

uctění památky oběti okupace - R. Werner
jiná realizace: Pekárenská 4/01

Masarykův onkologický ústav
Žlutý kopec 7/543
první primář ústavu

3. 2. 2011
Slavnostně otevřen Wernerův pavilon v Masarykově onkologickém ústavu v Brně
po prvním řediteli ústavu byl pavilon pojmenován 28. 1. 1942
Transport židovských občanů z Brna s označením "U"
v transportu měl číslo 628

mapa

Menš, Jord