česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

popraven

Oslavany, Nový Svět č. 357,
Brno, Údolní 57

obecná škola v Oslavanech,
gymnázium v Ivančicích (po jeho zrušení přestoupil na reformní reálné gymnázium v Brně-Králově Poli, kde maturoval),
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně (14. dubna 1939 složil I. rigorózní zkoušku) - studia přerušilo zavření českých vysokých škol,
Škola uměleckých řemesel v Brně (ve školním roce 1940/1941 zařazen po úspěšných zkouškách přímo do 3. ročníku)

památku Josefa Dřevikovského připomíná pamětní deska v Oslavanech

1939–1940 Důl Kukla v Oslavanech

Skaut

Pocházel z chudé rodiny, jejíž poměry se ještě zhoršily po úmrtí otce Jiřího, který byl cihlářským mistrem. Matka Františka zajišťovala skromné živobytí svým dvěma dcerám a synovi ve svém malém obchůdku se smíšeným zbožím.
Syn Josef se dobře učil, proto byl přijat do ivančického gymnázia, kde dobře studoval. Měl rád jazyky, českou a francouzskou literaturu, vynikal v kreslení - ve volném čase maloval, vyřezával do dřeva, psal básně. Svou lásku k přírodě naplňoval ve skautském oddíle v Oslavanech, kde uplatňoval v práci s mladými skauty svůj vtip, organizační schopnosti, řečnické umění. Protože se dostal do rozporů s některými vedoucími skauty, založil si v Oslavanech vlastní trampskou skupinu, která si zbudovala pod Kraví horou na řece Oslavě chatu Kavčici; ze skauta Jožky se stal tramp TOM, později dr. TOM.
Po maturitě se přes své sklony k umění zapsal na studium medicíny, které přerušil 17. listopad 1939. Aby si zlepšil finanční situaci, pracoval necelý rok na dole Kukla v Oslavanech, poté se přihlásil ke zkouškám na Školu uměleckých řemesel, kam byl přijat přímo do 3. ročníku, do oddělení pro plastická umělecká řemesla.
Přátelé z hornického prostředí a události okupace přivedly mladého studenta do řad ilegální mládežnické skupiny v Oslavanech, spolu s Antonínem Kunkou a Janem Hlaváčem. Skupina rozšiřovala ilegální tisk a letáky, připravovala akce na povzbuzení odporu proti nacistům a k překonání pocitu strachu a opatrnictví, který vznikal u řady lidí pod vlivem nacistické propagandy a teroru (např. oslava 1. máje 1941 v Oslavanech, kdy se v Lidovém domě konala velká hornická výstava, hornická kapela hrála staré dělnické písně). Pod rouškou Národního souručenství organizovali divadelní představení, jejichž výtěžek sloužil k podpoře rodin zatčených vlastenců. Na chatě Kavčici skupina poskytla úkryt gestapem stíhanému Karlu Mazourovi, čelnému představiteli Komunistického svazu mladé generace.
Josef Dřevikovský byl zatčen gestapem dne 25. února 1942, vězněn a vyslýchán v Brně v Kounicových kolejích. Odtud byl převezen na Mírov a posléze do Vratislavi, kde byl 18. listopadu 1942 postaven se svými přáteli před lidový soud. Rodiče souzených se směli účastnit hlavního soudního jednání, ale mamince Josefa Dřevikovského se nepodařilo včas vyřídit potřebná povolení a do Vratislavi přijela až den po skončení procesu. Syn, odsouzený pro přípravu velezrady a napomáhání nepříteli k smrti, ji utěšoval, že rozsudek není ještě smrt a nešťastná maminka ráda uvěřila. Josef Dřevikovský tak měl možnost se s maminkou naposledy rozloučit, protože sám dobře věděl, co ho čeká. Poprava byla vykonána 8. dubna 1943, kdy sekyra ukončila život dvou přátel, soustružníka Jana Hlaváče a studenta Josefa Dřevikovského. Jejich smrt byla oznámena plakáty v Oslavanech a okolí, ale Františka Dřevikovská neuvěřila ani nacistické vyhlášce, ani úřední zprávě z Vratislavi a na návrat milovaného syna čekala až do své smrti.
(Životopisné podklady předal do Muzea města Brna Dušan Richter z Brna.)

Údolní
bydliště

oběti okupace
pamětní deska: Husova 10/01 oběti druhé světové války
pamětní deska: Slovanské náměstí 7/01

mapa

Menš