česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

urnu s jeho popelem se nepodařilo najít, proto nemohl být pohřben se spolubojovníky 7. září 1967 na Ústředním hřbitově v Brně

popraven

Brno, Francouzská 36

1. reálka v Brně,
vojenská akademie v Hranicích

voják z povolání, poručík útočné vozby pluku 2 ve Vyškově

Po likvidaci československé armády byl dekretem ministerstva školství a národní osvěty jmenován učitelem průmyslových škol, s určením místa působiště v automobilové škole v Tišnově od 1. 12. 1939. Dekret s číslem 150304/39/11 byl datován v Praze 27. 11. 1939, Hájek však pro uvěznění místo nenastoupil - stejné ministerstvo jej výnosem čj. 135816/40-11/2 ze 17. 10. 1940 z funkce suspendovalo.
Do odboje se zapojil v odbojové organizaci Obrana národa, kde pracoval i jeho velitel u pluku útočné vozby 2 Josef Morávek. Hájek měl být (poválečné písemné svědectví matky) určen jako velitel úseku Brno-východ s ulicemi Cejl, Bratislavská, Francouzská až po Koliště, měl organizovat odbojové hnutí mezi sokolstvem (Sokol Brno II) a orelstvem (Orel na Ponávce).

Gestapem zatčen 14. 12. 1939 v bytě matky, kde bydlel. Vězněn v Brně na Špilberku, v Sušilových a Kounicových kolejích, odkud byl v červnu 1940 převezen do Vratislavi, v srpnu 1942 do Dietzu a odtud do Frankfurtu nad Mohanem. Zdejším Volksgerichtem odsouzen 26. 10. 1942 pro chování k nepřátelské Říši a přípravu velezrady k smrti a ztrátě všech občanských práv a majetku.
O vykonání trestu se matka dověděla ze soukromého dopisu duchovního věznice, poprava byla také oznámena na vylepených plakátech.

Hájkova (Líšeň)

zobrazit

Marie Hájková

Oldřich Hájek

Francouzská (Französische Strasse)
bydliště

Menš