ČSR

věnoval se závodnímu plavání v klubu Bar Kochba

zahynul v koncentračním táboře

Ivančice:
- Wilsonova ul. 54 (rodný dům, dnes Josefa Vávry 2)
- J. Schwarze č. 32 (poslední bydliště před deportací)

obecná škola v Ivančicích,
reformní reálné gymnázium v Ivančicích,
reformní reálné gymnázium v Brně-Králově Poli (1936 maturita),
LF MU v Brně (od školního roku 1936/1937, zapsán ještě do VII. semestru pro školní rok 1939/1940, ale studium musel z rasových důvodů opustit)

jeho jméno je kromě pamětní desky v Brně uvedeno na pamětní desce v budově radnice v rodných Ivančicích a v pražské synagoze

nemocnice v Ivančicích,
důl Kukla v Oslavanech

Sokol

Pocházel z rodiny zámožného velkoobchodníka se smíšeným a koloniálním zbožím. Na rozdíl od dvou starších sester, které chodily ještě za Rakouska-Uherska do německé školy, navštěvovali s mladším bratrem Janem českou obecnou školu. Otec Salomon a matka Ida se plně věnovali obchodu, sestry byly provdané, oba chlapci volný čas trávili klukovskými hrami.
Syn Karel byl nadaný, ale studijní výsledky asi rodiče příliš netěšily. Vztah ke studiu se změnil v oktávě, kdy již věděl, že chce studovat medicínu. Z průměrného gymnazisty se stal pilným a nadaným medikem.
Jeho studia ukončila okupace, protože po 15. březnu 1939 musel studium z rasových důvodů ukončit. Nějaký čas pracoval v nemocnici v Ivančicích, poté musel odejít ze stejných důvodů pracovat na důl Kukla v Oslavanech.
Po 15. březnu 1939 se zabýval myšlenkou odejít do emigrace do Palestiny, ale nakonec zůstal, protože nechtěl opustit staré nemocné rodiče a mladšího bratra.
V době prvního stanného práva v roce 1941 byl zatčen na udání H. Ottawy pro "hanobení rasy" (jeho životní láska Dobroslava Pavlíčková z Brna, se kterou se seznámil za studií v Brně, se podrobila ponižujícímu lékařskému vyšetření a tím mu zachránila život), zažil řadu krutých výslechů a ponižování a propuštěn byl poté, kdy německý úřední lékař na gestapu zjistil, že Karlova milá je "virgo intacta".
Dne 5. dubna 1942 byla rodina Pretznerova transportována do Brna na Merhautovu ulici číslo 37, odtud 8. dubna 1942 transportem Ai do Terezína, odkud odjeli transportem Al dne 23. dubna 1942. Cílovou stanicí se stal Lublin, kde došlo k rozdělení: rodiče Salomon (67 let) a Ida (56 let) zavražděni brzy po příjezdu do tábora Piaski v okrese Lublin, synové, kteří mohli pracovat, odešli do Majdanku. Zde zemřeli oba, neznámo kdy. Karel, zdatný sportovec otužený hornickou prací, zřejmě zahynul poslední, snad při likvidaci Majdanku před příchodem Rudé armády.
Jméno Karla Pretznera je uvedeno také na pamětní desce v Ivančicích.
(Materiály k jeho životopisu předal do Muzea města Brna Dušan Richter z Brna, děkujeme.)
V databázi www.holocaust.cz jsou následující údaje: transport Ai-785 (8. 4. 1942 Brno–Terezín), transport Al-800 (23. 4. 1942 Terezín–Lublin). Zahynul.

zobrazit

Felix Bass
spolužáci na gymnáziu v Brně-Králově Poli; Společně v trasportu Ai z Brna do Terezína 8. 4. 1942 Stanislav Bass
spolužáci na gymnáziu v Brně-Králově Poli; spolu v transportu Ai z Brna do Terezína 8. 4. 1942 Hynek Růžička
spolupráce v odboji Karel Steiner
spolužáci na gymnáziu v Brně-Králově Poli; spolu v transportu Ai z Brna do Terezína 8. 4. 1942

Ida Pretzner (Lampl)
Salomon Pretzner

Jan Pretzner
Gertrud Schlesinger (Pretzner)

oběti druhé světové války
pamětní deska: Slovanské náměstí 7/01

8. 4. 1942
Transport židovských občanů z Brna s označením "Ai"
v transportu měl číslo 785

Menš, LucKub