Rakouské císařství

„Hověl však zahálce, marnotratností přišel o vše, čehož mu snažní rodiče (Karel a Kateřina -Menš) dali.“

popraven

Olešnice čp. 121 (rodný dům),
Brno-Juliánov

podle dobového tisku měl mít tři třídy gymnaziálního studia, poté však „ /.../ seznav se s chasníky nevzdělanými, upustil od učení vzdělávacího a učil se řemeslu řeznickému /.../ “

řezník v Juliánově, kde si měl koupit i domek

Dobový tisk barvitě líčil osudy rodiny i samotný případ vraždy, některé informace však zatím nebylo možno ověřit v archivních pramenech. Následující text, který vychází z uvedené literatury, považujeme spíše za ukázku, že i novináři v minulosti se snažili vyhovět „čtenářské poptávce“ (-Menš).
Po zkrachování řeznické živnosti v Juliánově Čapek opustil ženu a dítě a odešel do Vídně. První manželce se nepodařilo podnikání udržet, vypravila se proto za ním do Vídně, tam se však dověděla, že má jinou partnerku.
První manželka zemřela a Čapek se znovu oženil, později opustil i druhou ženu. Toulal se bez zaměstnání až do osudného 2. 12. 1864, kdy se vracel z Kunštátu, kde si byl pro nový domovský list. Před hospodou v Boskovicích viděl stát vůz, jehož kočí Tomáš Chládek se zde zastavil. Sloužil totiž jako pacholek u Abrahama Bredy v Brťově a v tento den měl nakoupit kukuřici. Chládek popíjel nejdříve sám, pak se k němu připojil Čapek, který novému známému míchal do piva i kořalku. Oba se dohodli, že se Čapek kousek sveze. Jeli přes Jestřebí do Rájce, kde se opět zastavili v hospodě a vypili „několik žejdlíků piva a pálenky“. Tady snad Čapek dostal svůj „nešťastný nápad“, protože sám málo pil a většinu alkoholu vypil Chládek. Původně řídil povoz opilý Chládek, který nakonec vsedě usnul, a opratí se chopil Čapek. Musel neplánovaně zastavit a při nasazování upadlého kola uhodil dvakrát spícího Chládka do hlavy, který padl do vozu. Rány zhmoždily mozek a muž zemřel.

Další popis události, kdy Čapek jezdil s mrtvým Chládek na voze z místa na místo, spíše vzbuzují dojem, že čin vykonal pod vlivem alkoholu a bez většího plánování. Odjel do Blanska, kde prodal kukuřici, naloženou na voze. Již za soumraku přijel k hostinci v Klepačově, pokračoval v cestě a mrtvolu Chládka hodil z břehu do řeky Svitavy. Pak si uvědomil, že bude doma těžko vysvětlovat, kde vzal koně a povoz. Pokusy prodat obojí v Rájci i v Ráječku se nezdařily, proto se vracel do Vavřince, ale ani tady se mu prodej nepodařil. Mezitím byla objevena mrtvola Tomáše Chládka, identifikoval jej jeho zaměstnavatel, který pacholka postrádal již druhý den.
Blanenský soud celkem rychle Čapka vypátral; ten zpočátku zapíral a tvrdil, že chtěl jen s Chládkem cestovat.
Čapek měl být podle novinových zpráv souzen dvakrát: při prvním závěrečném líčení své přiznání odvolal s tím, že neměl v úmyslu Chládka zavraždit. Po skončeném prvním líčení se však sám soudu přihlásil a přiznal, že „měl zištný úmysl Chládka zavraždit, což také učinil“. Rozsudkem c. k. zemského soudu v Brně byl 9. 10. 1865 odsouzen pro zločin úkladné vraždy loupežné k trestu smrti provazem. Rozsudek byl potvrzen ve všech instancích a vykonán 31. 1. 1866.
Podle dobových novin prý Čapek prohlásil, že „uznává, že chybil a svého zlého skutku lituje, žíti ani sobě nepřeje a ochotně rád smrti podrobí se“. Jako vězeň c. k. zemského soudu v Brně byl po popravě zapsán do matriky zemřelých této věznice, zápis učinil P. Probus z řádu kapucínů, který odsouzenci před popravou poskytoval duchovní útěchu.

zobrazit

31. 1. 1866
Poprava loupežného vraha (Josefa Čapka) v Brně
loupežný vrah

Menš