Smlouvu uzavřely moravské stavy (zemský výbor) s brněnským zednickým cechem.
O potřebě vybudovat na špilberské pevnosti kasematy, které by sloužily nejen ke skladování vojenských potřeb a proviantu, ale také k bezpečnému ubytování rozšířené vojenské posádky v případě dalšího obléhání, jednala stavovská komise už krátce po skončení pruské blokády Brna 20. a 21. dubna a o dva dny později už také s cechovními mistry.
Zřízení "prostorných a před bombardováním bezpečných kasemat" pak 22. května nařídila svou rezolucí královna Marie Terezie.

Smlouvu podepsali:
- za zemský výbor: Ferdinand Julius hrabě Troyer, Rudolf hrabě Schrattenbach, Johann Ignaz Heisler, Frant Ant. Salawa von Lippa a Ignaz Franz Hiebel
- za "celé počestné řemeslo kameníků a zedníků královského města Brna" byla stvrzena jen cechovní pečetí.

Smlouva obsahovala pět bodů. Cech se zavazoval odvést dobrou a trvalou práci co nejrychleji podle potřeb a požadavků vojenského velení.
Zemský výbor garantoval zaplacení této práce z fortifikačního fondu zemské pokladny (za kubický sáh 5 zlatých a příplatek za práci tovaryšů a nádeníků 200 zlatých týdně) a zajištění potřebného stavebního materiálu včetně dovozu na zemské náklady.

Práce na kasematech nebyly však do konce roku 1742 dokončeny.
O dva roky později (23. 5. 1744) byla proto uzavřena mezi oběma stranami nová smlouva, která obsahuje i podpisy všech sedmi zednických mistrů.

26. 6. 1992
Slavnostní otevření kasemat na Špilberku pro veřejnost 23. 5. 1744
smlouva na stavební práce na kasematech a hradbách na Špilberku 22. 5. 1742
Královna Marie Terezie přikázala vybudovat kasematy na Špilberku

Jiv