Lidická
tehdy Nová ulice

61

Veveří

Československo
v té době nejlepší stavba svého druhu u nás

Brněnská požární ústředna byla vybudována pro městský požární sbor a nahradila nevyhovující a nedostatečné prostory na Staré radnici.

Oskar Judex, vládní komisař,
dr. Jungwirth, správce brněnského policejního ředitelství,
Ing. Adámek, velitel městského hasičského sboru,
Ing. Kudernatsch, ředitel městského hasičského sboru

Projekt Ing. arch. Bohumil Tureček.
Zásluhu na celém záměru stavby měl poslední předválečný starosta Brna Ing. Rudolf Spazier, který ovšem v době otevření byl již devět měsíců vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.

Přípravné práce byly zahájeny již v roce 1937 nalezením vhodného místa - výhodou také byla skutečnost, že místo sahalo až k Cihlářské ulici, takže zde mohl být situován druhý výjezd. Stavbě předcházely studijní cesty do zahraničí, protože u nás taková ústředna neexistovala (Vídeň, Lipsko, Drážďany aj.).

Stavba byla zahájena na začátku roku 1939 - odstranění starých budov uličních i dvorních bývalé továrny Bartelmus a Donath. Nová budova projektována jako železobetonový pětipatrový skelet s výplňovým dutým cihelným zdivem. Celá budova stojí na železobetonové desce, protože je zde dost špatná nosnost půdy. Vlastní řešení budovy pamatovalo na speciální úkoly požární služby jak konstrukcí, tak dislokací prostor. Nejdůležitější úkol sboru, při poplachu dostat mužstvo co nejrychleji k vozům a s nimi stejně rychle odjet z budovy na místo určení, řešil architekt Tureček tak, že v celé uliční frontě umístil garáže (jen malá část garáží ve dvoře).
V prostorných garážích uliční fronty jsou umístěny vždy dva a dva vozy, ve stálé pohotovosti. Po obou stranách přiléhají ke garážím denní a noční místnosti šoférů, kteří musí být u vozů první.
Osazenstvo vozů, tj. mužstvo, je umístěno v prvním patře nad garážemi a nejkratší cestou (slouží k tomu šplhadla - skluzy, provedené z ocelových rour, které ústí do garáží) se dostane k vozům. Vchody do kabin s těmito ocelovými skluzy vedou přímo z místností družstva a chodeb, při poplachu se samočinně mechanickým zařízením otevírají, kabiny se osvětlují, aby byly připraveny k seskoku. Šplhadla probíhají střídavě vedle sebe až do pátého patra. Poplach je vyhlášen v celé budově signály a rozhlasem.
Rozdělení místností: přízemí, v uličním objektu garáže pro deset vozů, vstup do budovy, centrální schodiště, výtah s lóží vrátného, který má přehled do garáží a obsluhuje mechanické otevírání garážových vrat z jednoho místa.

Na hlavní budovu se po obou stranách připojují dvorní trakty, zde jsou denní i noční místnosti šoférů, vedlejší schodiště spojující první patro se suterénem. Na levé straně je umývárna vozů a dílna pro opravu vozů.
Nad garážemi v uliční budově jsou denní místnosti mužstva a pokoje vrchních mistrů a mistrů (vybaveny skříňovými sklápěcími postelemi, z důvodu úspory místa slouží zároveň jako denní místnosti). Po levé straně je místnost telefonu, telegrafu, signálového a rozhlasového zařízení (sem hlášen poplach a odtud se řídí nástup mužstva). K místnosti připojena další malá dílna a místnost s akumulátory. Na pravé straně je kuchyně se spíží a jídelna pro mužstvo (mužstvo ve službě 24 hodin, proto se zde musí i stravovat).
Ve druhém patře předního traktu jsou dvě velké ložnice pro mužstvo, vybavené postelemi, k ložnici přiléhají šatny se skříňkami, mezi šatnami je umývárna s teplou a studenou vodou. Třetí patro: kanceláře ředitele, vrchních velitelů, administrativy, knihovna a kancelář CPO. Čtvrté patro: učebna pro mužstvo a kurzy CPO. Při učebně je archiv, laboratoř pro zkoušení materiálů a hořlavin, dílny, sklad a tělocvična se sprchami a lázní. Páté patro: tělocvična, dvě velká skladiště hasičských potřeb, sušárna oděvů a místnost s plynovou kulisovou sušárnou.
Ve všech patrech jsou situovány záchody. V suterénu pod garážemi je kotelna ústředního topení, sklepy pro palivo, nouzová elektrárna, umyvárna hadic se skluzem hadic a korytem dlouhým 25 metrů pro praní a čištění hadic, umyvárna pro mužstvo, když přijede znečištěné od požáru. Umyvárna je opatřena zařízením pro vhánění čerstvého vzduchu.
Problém s cvičnou věží, která stává obyčejně samostatně, rovněž se sušárnou hadic, byl vyřešen jako otevřené balkony u centrálního schodiště a připojením na věž pro sušení hadic. Tato sušárenská šachta vede z umyvárny v suterénu až do pátého patra. Elektrický zvedák umožňuje vytahování hadic z umývárny a zavěšení na speciální konstrukci. Pro sušení hadic je zřízeno topení teplým vzduchem, který se v suterénu vhání do šachty a nad střechou odvětrává. Celá budova se vytápí ústředně, a to garáže parou, ostatní místnosti teplou vodou.

Dvůr je spojen komunikačně s ulicí Cihlářskou a je tak velký, že může sloužit pro cvičení mužstva u vozů, podobně jako vedlejší menší hřiště. K zastavení provozu na Nové (dnes Lidické - Menš) ulici slouží dva semafory, a to na rohu Kopalovy (dnes Burešova) a Lužánecké ulice. Tyto světelné signály jsou řízeny přímo z telefonní ústředny hasičské centrály.

12. 6. 2020
Slavnost odhalení pamětní desky (80. výročí hasičské stanice) 23. 6. 1938
Stavební neštěstí
neštěstí se stalo při přípravě staveniště budoucí požární ústředny

Oskar Judex
vládní komisař města Brna v době, kdy se ústředna otvírala Rudolf Spazier
starosta Brna, zasloužil se, aby stavba sloužila pro potřeby požární ústředny, v době jejího otevření byl již několik měsíců vězněn nacisty v koncentračním táboře Bohumil Tureček
autor projektu stavby

Brno-střed

mapa

Menš