Dominikánské náměstí

Brno-město

Kaple byla roku 1784 i se sousedním domem cisterciaček předána vojsku. V roce 1902 byla uzavřena smlouva mezi magistrátem Brna a vojenskou správou o předání kasáren. K vlastnímu předání kaple došlo v roce 1904. Od této chvíle začal boj o osud celého areálu, hlavně však kaple. Město chtělo celý areál asanovat a využít k nové zástavbě. Proti tomu protestovala Ústřední památková komise ve Vídni. Situaci z památkového hlediska velmi zkomplikoval ředitel brněnského uměleckoprůmyslového muzea J. Leisching, který navrhl starostovi, že postačí, když se kaple zaměří, vyfotografuje a sejmou se fresky…
V roce 1905 bylo v městské radě konstatováno, že zbořením kaple město o zvláštní umělecké dílo nepřijde, protože cenné části mohou být uloženy podobně jako fresky v městském muzeu. O osud kaple se zajímal i následník trůnu Ferdinand ď Este.
Bourání začalo v dubnu 1908. Před tím však probíhala dokumentace stavby a jednotlivých architektonických detailů. Ta pokračovala i při bouracích pracích, vše bylo pečlivě označováno. Ve stejné době konstatoval starosta, že kaple se nebourá hrubě, nýbrž se pečlivě odbourává a všechno cenné se uchovává. Uvedl také, že obec má v úmyslu příležitostně projektovat nějakou novou obecní stavbu tak, aby v jejím rámci byla kaple opět postavena s využitím všech dochovaných částí. Prostor po kasárnách i kapli zůstal nezastavěný více než dvacet let.

Podle posledních plánů má být kaple součástí plánovaného parkovacího domu v Panenské ulici.

Brno-střed

mapa

MJ