Číselná loterie se po Evropě rozšířila během 18. století. Ve stanovené dny bylo taženo 5 čísel z 90, sázky mohly znít na jedno číslo (estratto), na dvě čísla (ambo), tři čísla (terno), čtyři čísla (kvaterno) nebo dokonce pět čísel (kvinterno).
Rakouská loterie znala jen ambo a terno.
Patentem z 13. listopadu 1751 byla loterie v monarchii úředně povolena. Až do roku 1787 byla svěřena loternímu ředitelství ve Vídni.

Základy loterního regálu položil patent z 13. 3. 1813. U každého loterního úřadu (Praha, Brno, Linec, Vídeň, Innsbruck, Štýrský Hradec, Terst a Lvov) se ročně konalo 20 tahů, výhra byla vydávána po zaslání listiny loternímu úřadu.

Přes mnohé výhrady se málokterá vláda v 19. století odvážila číselnou loterii zrušit (Anglie 1826, Francie 1836, Uhry 1897, ČSR 1919).

Přijímaly se výhry všeho druhu, zapovězeno bylo vyhrávání statků. Uvádí se, že před rokem 1848 vynášela rakouská loterie 5 milionů zlatých, roku 1888 činil čistý zisk již 8 600 214 zlatých.

Jord