Internetová encyklopedie dějin Brna

Udělení čestného doktorátu Josefu Dadokovi na ((VUT|Vysoké učení technické)) v Brně

Udělení čestného doktorátu Josefu Dadokovi na VUT v Brně


  • 28. 1. 2013 


  • ulice

    Antonínská

  • místo

    13:00, novobarokní aula centra Vysokého učení technického v Brně


  • charakteristika

    Josefu Dadokovi byl slavnostně udělen čestný doktorát.

    Prof. Ing. Radimír Vrba, CSc. představil úspěšného vědce slovy:
    "Vaše Magnificence, vážený pane rektore, Spectabiles, Honorabiles, vážená Vědecká rado, vážení hosté, dámy a pánové,
    dostalo se mi vysoce čestného úkolu seznámit Vás ve svém vystoupení s odborným i lidským profilem pana profesora Josefa Dadoka, kterého jsem jako ředitel vysokoškolského ústavu CEITEC Středoevropský technologický institut VUT společně s prof. Jarmilou Dědkovou, děkankou FEKT VUT, navrhli panu rektorovi k udělení čestného titulu doktor honoris causa VUT v Brně.
    Jožka Dadok - tak jej ve světě oslovují - se narodil 28. února 1926 v Dětmarovicích. Po dokončení českého reálného gymnasia a následně polského gymnasia v Orlové absolvoval po skončení druhé světové války nejprve jednoroční středoškolský kurs pro příslušníky československé zahraniční armády a pak začal v roce 1946 studovat elektrotechnické inženýrství na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně, což je nyní Vysoké učení technické v Brně.
    Již během studií elektrotechnického inženýrství brněnské techniky vedl na tehdejší Katedře teoretické elektrotechniky pracovní skupinu vysokofrekvenční techniky jako pomocná vědecká síla a později i spolupracovník prof. Aleše Bláhy. Mladý Josef Dadok již tenkrát začal se svým prvním bádáním. Jeho prvním větším projektem realizovaným s vf skupinou bylo vf řezání skleněných trubek pro zářivky a návazně zřejmě i pro skleněné mlékovody. Mimochodem tuto druhou aplikaci si pamatoval prof. Armin Delong, který byl tenkrát také studentem prof. Bláhy.
    Po absolvování a získání titulu elektrotechnického inženýra krátce působil na škole jako asistent a pak přes dva roky pracoval v n. p. Tesla Brno jako vedoucí oddělení vf měřicích přístrojů. Tehdy také od Tesly Praha získal zvláštní odměnu za výzkum a vývoj zařízení pro zkoušení vysílacích elektronek pro vysoké frekvence a vysoký výkon.
    Později v roce 1953 přechází do Vývojových dílen Československé akademie věd na Leninově ulici, které založil Zdeněk Buřival, kde vedl skupinu vysokofrekvenční spektroskopie. Josef Dadok vypracoval návrh na výzkum a vývoj přístrojové techniky tehdy rozvíjející se vf spektroskopie a Ing. Buřival návrh přijal. K uvolnění z Tesly ale musel Josef Dadok využít svého druhého důležitého profesora ze studií, kterým byl prof. Strnad (ten v té době už byl generálem Československé armády na Vojenské akademii), který s ním zašel na ministerstvo lehkého průmyslu a přimluvil se osobně u ministra, aby Josefa Dadoka do Akademie pustil. Ministr argumenty uznal a vyhověl.
    1. ledna 1957 se z Vývojových dílen stává Ústav přístrojové techniky Akademie věd. Ing. Dadok se stává vedoucím oddělení vf spektroskopie a konstruuje se svými spolupracovníky kvalitní spektrometry. Záhy získal zvláštní odměnu ČSAV Praha, a to v roce 1960 za vývoj a výzkum v oboru přístrojové techniky nukleární magnetické rezonance (NMR) a další v roce 1966 za návrh a zavedení do průmyslové výroby NMR spektrometru vysokého rozlišení 80 MHz. To, že TESLA Brno byla třetím podnikem na světě - po USA a Japonsku, která přišla na světový trh s NMR spektrometry, je jednoznačně zásluha Josefa Dadoka a samozřejmě jeho skupiny v ÚPT. Pokud by zde byla osobnost jeho formátu, nemusela asi výroba zaniknout. Josef Dadok se tedy výrazně zasloužil o zrod oboru NMR v Československu, a sice ve smyslu radiofrekvenční přístrojové techniky.
    V Ústavu přístrojové techniky také v roce 1963 obhájil vědeckou kandidaturu a získal titul kandidáta věd v oboru měřicích metod a přístrojů.
    Na podzim 1967 odjíždí na roční vědecký pobyt do USA, kde vzhledem k politickému vývoji v srpnu 1968 zůstává. Tehdejší ředitel ÚPT ČSAV prof. Armin Delong mu dvakrát jeho pobyt prodlužuje až na tři roky. Nicméně v roce 1972 je Josef Dadok českými úřady vyzván k návratu do vlasti a po neuposlechnutí je v nepřítomnosti odsouzen (stejně jako žena a syn) k vězení.
    Ale znovu se potvrdilo, že všechno zlé, je k něčemu dobré.
    Pro něj rokem 1968 začala nová profesní a životní kariéra, tentokrát v USA. Začal vědecky pracovat a učit na Carnegie-Mellon University v Pittsburghu, nejprve jako vědecký pracovník a od roku 1972 jako Associate Professor. V roce 1976 byl jmenován profesorem v oboru chemické přístrojové techniky a současně se ve stejném roce stal technickým ředitelem národního střediska nukleární magnetické resonance pro biomedicínské studie.
    S týmy svých spolupracovníků se výrazným písmem zapsal do světové historie vf přístrojů: v Ústavu přístrojové techniky zkonstruoval v roce 1958 pro Ústav organické chemie a biochemie AV s Ing. Oldřichem Chramostou mikrovlnný spektrometr pro pásmo 1,25 cm. Je zajímavé poznamenat, že mikrovlnné komponenty - klystron a diody - bylo nutné propašovat ze Spojených států přes Švédsko, protože se na ně vztahovalo embargo. Pak následovaly NMR spektrometry 30 a 40 MHz v roce 1961, a 60 a 80 MHz v roce 1966.
    Potom již následuje úspěšná šňůra přístrojů v Pittsburghu: NMR spektrometr s vysokou rozlišovací schopností 250 MHz se supravodivým magnetem v roce 1970, NMR spektrometr 250 MHz využívajícím korelační spektroskopii s rychlým frekvenčním posuvem v roce 1975. Korelační spektroskopie, kterou Josef Dadok navrhl a zavedl, našla uplatnění i v jiných spektroskopických metodách (EPR Electron Paramagnetic Resonance) a dnes se jí někdy říká Dadokova spektroskopie.
    Špičkou jeho práce je zejména vynikající NMR spektrometr vysokého rozlišení 600 MHz, který vyvinul s Akselem Bothner-By a představili jej již v roce 1976. Tento spektrometr posunul opět vědy o živé přírodě dál a umožnil na Carnegie-Mellon University studovat kyseliny DNA, RNA a proteiny. Celých osm let nebyl tento spektrometr z hlediska rezonanční frekvence a rozlišení překonán a výrazně přispěl k novým objevům ve vědě.
    Že i v Americe patřil Josef Dadok mezi světově uznávané elitní vědce a aplikační výzkumníky, se potvrdilo v roce 1978, kdy vědci a inženýři Carnegie Mellon University a průmyslového partnera Intermagnetics Corporation získali ocenění IR-100 Award za inovativní přínos vývoje supravodivého magnetu 14 T pro spektrometr NMR 600 MHz. Dovolte mi citovat z tisku stručné komentáře k odměně IR-100: "Selected by Industrial Research Inc. as one of the most Significant New Technical Product of the year. Awarded annually by R&D Magazine to the best technological advances at universities, private corporations, and government labs around the world, the R&D 100 Awards are recognized as the “Oscars of Innovation.” Na straně Carnegie Mellon University byl Josef Dadok jmenován s Akslem Bothner-By-m. Po technologické stránce to ale byl právě Josef Dadok se svým tahem na branku, kdo se o tento úspěch zasloužil zároveň s týmem od Intermagnetics Corporation. Oba spoluautoři díky tomu udělali pořádnou díru do světa, tak na to sám Josef Dadok doslova vzpomíná. Jak říká název odměny (IR-100), každý rok Insdustrial Research and Development vybere z mnoha tisíc návrhů 100 nejdůležitějších produktů výzkumu a vývoje a předá plakety odměněným na velkém banketu v New Yorku.
    Toto ocenění jen završilo mnohaletý přínos Josefa Dadoka v oboru vf techniky a zejména vf spektroskopie a jaderné magnetické rezonance. Jméno Josef Dadok můžete najít na řadě patentových listin: 5 československých a po jednom anglickém, východoněmeckém, francouzském, švédském a švýcarském.
    Svoji profesní kariéru na Carnegie Mellon University završil v roce 1997, kdy se Josef Dadok stává emeritním profesorem.
    Josef Dadok proslul ve světě chemie, biologie a fyziky, protože NMR je v těchto oblastech využívána. Proto také obdržel obdobné ocenění minulý týden i na Masarykově univerzitě, která mu čestný titul doktora chemie udělila při příležitosti souběžného slavnostního otevření Josef Dadok National NMR Centre jako jedné ze sdílených laboratoří CEITEC, která ponese jeho jméno ve výzkumném programu strukturní biologie.
    Ale Josef Dadok je především inženýr - "přístrojář", vycházející z dobré znalosti fyzikálních základů, teoretické elektrotechniky a vysokofrekvenční techniky. Protože stál na pomezí několika oborů, uměl tyto své znalosti a schopnosti skvěle zúročit. Není to tedy chemik - je to elektroinženýr, je to elektroinženýr „par excelence". Jeho oblíbené obory jsou: vysoce homogenní magnetické pole, klasické elektromagnety, supravodivé elektromagnety, korekční cívky nehomogenit, "superstabilizátory pole", stabilizace proudu, vysokofrekvenční elektromagnetické pole, zpracování malých signálů na vysokých frekvencích, pulsní buzení, Fourierova transformace při zpracování pulsní odezvy, zobrazovací metody atd. atd. - což je v řadě případů i doménou výuky a vývoje dnešních ústavů VUT. Průmyslově lze obdobné vědecké přístroje realizovat jen s inženýry a špičkovými techniky v mezioborové spolupráci. Teprve pak přicházejí na řadu "uživatelé chemici, biologové a fyzici" a zpětně ovlivňují další rozvoj oboru přístrojové techniky. Často se navazuje na starší objevy fyziky, které ve své době nenalezly uplatnění pro nepřekonatelné technologické bariéry.
    Vždy se snažím přiblížit auditoriu i lidskou stránku oceněného. Učiním tak i tentokrát citováním závěrečných pasáží článku prof. Dadoka, který před časem napsal jako vzpomínku na profesora Bláhu.
    Když píše o svém mikrovlnném spektrometru pro pásmo 1,25 cm z roku 1958 v ÚPT, Josef Dadok vzpomíná: „Tenkrát jsem se znovu a také asi naposledy setkal s prof. Bláhou, který se přišel podívat, co jeho bývalí žáci provozují. Hrdě jsme mu ukázali absorpční čáru čpavku na osciloskopu a čekali jsme, co na to řekne. A on pronesl větu, kterou si do konce svého života budu dobře pamatovat: "A pane kolego, děláte také něco užitečného nebo si tady jen tak hrajete?". Tenkrát se mne to pochopitelně dotklo a nebylo mi jasné, jak to přesně myslel. S odstupem času jsem se však na jeho výrok začal dívat poněkud jinak:
    Zaprvé: I když jsme stavbu mikrovlnného spektrometru dokončili, k jeho praktickému využití nikdy nedošlo pro selhání dodávky digitálního počítače Minsk Ústavu organické chemie a biochemie. My jsme proto přešli s podporou Ing. Otto Knessla z téhož ústavu na spektroskopii jaderné magnetické rezonance.
    Zadruhé: Měl jsem to štěstí v životě, že po skončení studia mne moje práce ve vývoji a výzkumu vždy velice bavila a tak jsem si vlastně celý život nádherně hrál. A navíc jsem za to byl i docela slušně placen.“ Konec citátu.
    Tak to je ten pravý Josef Dadok. Na začátku každého nového objevu nebo nové éry je potřebný první impuls. Takže mezioborový tandem Knessl - Dadok (Knessl = nos na metodu a Dadok = schopný inženýr) to vlastně nastartoval... Ale Josef Dadok byl na to připraven. A náhoda přeje připraveným.
    A to je můj úplný závěr: Vy mladí, kteří zde v hojném počtu sedíte, máte v prof. Dadokovi zářný příklad, jak se stát inženýrem a vědcem par excellance, být guru ve svém oboru a přitom si celý život nádherně hrát.
    Prof. Josef Dadok, jako bývalý student a zaměstnanec elektrotechnické fakulty tehdejší Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše, je mimořádnou a mezinárodně uznávanou vědeckou osobností v oboru nukleární magnetické rezonance. Velmi výrazně se zasloužil o zrod tohoto oboru v Československu ve smyslu radiofrekvenční přístrojové techniky. Vyznamenání čestnou hodností doctor honoris causa (dr. h. c.) bude v tomto případě oceněním jeho studijních a pracovních vazeb na Vysoké učení technické v Brně a na Ústav přístrojové techniky AV ČR v Brně, a zejména jeho celosvětových zásluh o zrod a rozvoj vf techniky především v oboru nukleární magnetické rezonance.

    Vážený pane kolego, bude mi ctí a doufám, že se pan rektor nebude zlobit, když Vám budu moci jako jeden z prvních poblahopřát k  čestnému titulu dr. h.c., který vám bude panem rektorem v příštích okamžicích slavnostně udělen."


  • účastníci

    Josef Dadok,
    Karel Rais, rektor VUT v Brně,
    prof. MgA. Petr Kvíčala, prorektor VUT v Brně,
    prof. RNDr. Michal Kotoul, DrSc., prorektor VUT v Brně,
    prof. Ing. Radimír Vrba, CSc., FEKT VUT v Brně,
    prof. Ing. Jarmila Dědková, CSc., děkanka FEKT VUT v Brně,
    doc. Ing. Jaroslav Zendulka, CSc., děkan FIT VUT v Brně,
    prof. Ing. Ladislav Omelka, DrSc., FCH VUT v Brně,
    doc. Ing. et Ing. Stanislav Škapa, Ph.D., děkan FP VUT v Brně,
    doc. Ing. Josef Chybík, CSc., děkan FA VUT v Brně,
    doc. Ing. Jiří Hirš, CSc. – FAST VUT v Brně,
    prof. RNDr. Miroslav Doupovec, CSc., děkan FSI VUT v Brně,
    doc. RNDr. Miloslav Švec, CSc., prorektor VUT v Brně

    zástupci dalších vysokých škol:
    prof. Ing. Jiří Balík, CSc. - ČZU v Praze, rektor,
    JUDr. Ivan Barančík – Vysoká škola logistiky o.p.s., rektor,
    plk. gšt. Ing. Miloslav Bauer, PhD. – Univerzita obrany, prorektor,
    prof. RNDr. Ladislav Havel, CSc. – Mendelova univerzita v Brně, prorektor,
    doc. Ing. Josef Jettmar, CSc. - ČVUT v Praze, prorektor,
    doc. RNDr. Zdeněk Karpíšek, CSc. – Akademie Sting, prorektor,
    prof. RNDr. Bohumil Kratochvíl, DrSc. – VŠCHT v Praze, prorektor,
    MUDr. Jan Mojžíš – NEWTON College, rektor,
    prof. Ing. Radomír Novotný, DrSc. – VŠTE v Českých Budějovicích, předseda AS,
    PhDr. Ladislav Rabušic, CSc. – MU, prorektor,
    doc. PhDr. Michal Šobr, CSc. – Univerzita Karlova v Praze, prorektor


  • obrazy

    img15688.jpg img15689.jpg img15690.jpg


  • události

    23. 1. 2013
    Udělení čestného doktorátu Josefu Dadokovi na Masarykově univerzitě


  • osoby

    Aleš Bláha
    profesor Josefa Dadoka Zdeněk Buřival
    Josef Dadok
    světově uznávaný elektroinženýr v oblasti NMR Armin Delong
    spolužák a spolupracovník Josefa Dadoka Karel Rais
    rektor VUT v Brně
    další osoby (1)...


  • stavby

    rektorát Vysokého učení technického v Brně
    Antonínská 1/548


  • autor

    blat


Aktualizováno: 04. 12. 2018

28. 1. 2013 - udělení čestného doktorátu Josefu Dadokovi na VUT v Brně. Uloženo v Archivu VUT v Brně, foto Jan Symon.