Internetová encyklopedie dějin Brna

Vznik „Spolku poutníků diecesí moravských do Svaté země“

Vznik „Spolku poutníků diecesí moravských do Svaté země“


  • 2. 4. 1909 


  • charakteristika

    Na přelomu srpna a září roku 1905 se konala I. moravská pouť do Svaté země, které se zúčastnilo přes 500 poutníků, z toho 150 kněží. Tuto náročnou pouť organizoval plukovník Jindřich Himmel z Brna a jednalo se o pouť velmi úspěšnou, protože měla mimo jiné podporu episkopátu.
    V té době se Evropa snažila získat důležité pozemky a budovy ve Svaté zemi, aby zde kněží a řeholníci mohli sloužit a přebývat ve „vlastním“ nebo zde mohla být zajištěna péče o poutníky prostřednictvím nově vznikajících hospiců. A tak byly zakládány různé poutní palestinské spolky – německý, rakouský, francouzský a další.
    Touto myšlenkou byla příznivě ovlivněna i skupinka moravských kněží v čele s Antonínem Bartošem. A protože úspěch pouti z roku 1905 byl takový, že se plánovala za 5 let (tedy v roce 1910) pouť další, bylo potřeba ji řádně připravit. A tak byl 2. dubna 1909 založen „Spolek poutníků diecesí moravských do Svaté země“ – který byl rovněž znám pod zkráceným a svým pozdějším názvem z roku 1932 jako „Palestinský spolek“.


  • účastníci

    Kněží a čelní představitelé spolku: Antonín Bartoš, Josef Koutný, Tomáš Hudec, Hermes Kohout nebo mecenáš Jiří Rückl a mnoho dalších.

  • poznámka

    Spolek byl nepolitický, církevně schválený, měl sídlo v Brně a oblast jeho činnosti zahrnovala celou tehdejší Československou republiku. Jeho účelem bylo sdružovat poutníky, zvláště poutníky do Svaté země a pořádat poutě kamkoliv, ale hlavně do Svaté země. Rovněž se snažil udržovat vztahy s poutníky a šířit zájem o posvátná místa zvláště ve Svaté zemi. Organizoval přednášky, vydával brožury, různé spisy, knihy a dokonce i vlastní spolkový časopis „Poutník jeruzalémský“. Snažil se podporovat vědecké bádání a studium o posvátných místech, zvláště ve Svaté zemi. Podporoval katolické zájmy a ústavy na posvátných místech, zvláště ve Svaté zemi, zejména ty, které byly založeny z Československé republiky nebo jí byly vydržovány.

    Spolek měl svůj výbor, který stanovoval jaké pouti a kam budou pořádány. Jeho snahou bylo lidovými poutěmi umožnit i méně zámožným lidem návštěvu posvátných míst, zvláště pak ve Svaté zemi. Spolkový výbor tvořilo 15 členů volených na 3 roky v čele s předsedou, místopředsedou, dvěma jednateli, pokladníkem a hospodářem.

    Členem spolku mohl být každý, kdo se do něj písemně přihlásil a byl písemným vyrozuměním výboru spolku přijat. Členové byli řádní – tedy ti, kteří vykonali pouť do Svaté země a platili členské příspěvky. Členové přispívající pouze platili členské příspěvky, ale do Svaté země z různých důvodů nemohli cestovat. Ti, kteří vykonali zásluhy pro spolek, byli jmenováni čestnými členy. Tuto výsadu měli převážně někteří kněží, biskupové a mecenáši.
    Každý člen měl žít bezúhonným životem podle katolické víry a podporovat účely spolku. Spolek měl rovněž své protektory, kterými byli biskupové moravské a brněnské diecéze. Ti se mohli účastnit jednání valné hromady.

    Výročním dnem byl svátek Panny Marie bolestné. V tento den měli kněží pamatovat ve mši svaté a všichni členové spolku v modlitbě na všechny živé i zemřelé poutníky. Doporučením bylo, aby členové v tento den konali nejen zvláštní modlitby, ale také dobré skutky pro posvátná místa, zvláště pak pro Svatou zemi a prospěch spolku.

    Pořadatel poutí do Svaté země a významný představitel Palestinského spolku monsignore Antonín Bartoš přivážel z každé pouti počínaje rokem 1926 kříže z oliv z Getsemanské zahrady a se souhlasem biskupů je dal umístit na vhodná místa v naší vlasti.
    První kříž byl zasazen do misijního kříže na průčelí kapucínského kostela v Brně, další kříže byly věnovány sv. Hostýnu a byly umístěny na zastaveních křížové cesty. Na prvním z nich je navíc pamětní tabulka.
    Další kříž byl našimi poutníky dokonce věnován Svatému otci Piu XI. při audienci v srpnu 1933. Další byl umístěn v presbytáři na Vranově, jiný potom byl zasazen do mahagonového dřeva a umístěn v kostele sv. Jiří v Praze na Hradčanech.

    Veškeré aktivity spolku byly přerušeny během druhé světové války a později ukončeny státní mocí počátkem 50. let 20. století stejně jako ostatním církevním spolkům a sdružením. Od té doby nebyl v naší zemi žádný takový spolek obnoven ani nově založen.

    Zásluhou Palestinského spolku bylo ve Svaté zemi obnoveno či zbudováno nebo jeho prostřednictvím darováno: lampy a kalich pro kostel Dormitio na hoře Sión v Jeruzalémě, oltář Neviňátek, pluviály, svícny, kříž a baldachýn pro kostel svaté Kateřiny v Betlémě, oltář a monstrance pro kostel svatého Josefa v Nazaretu, sochy svatých Cyrila a Metoděje pro patriarchální kostel v Jeruzalémě, dary pro misie patriarchátu jako například mešní roucha, kalichy, ciborium a monstrance, dále nemalé finanční sbírky pro Rakouský hospic v Jeruzalémě a nakonec založení Cyrilometodějské smírné kaple na Olivové hoře.
    Z dalších činností to byla účast na oslavách svatováclavského jubilea v roce 1929, účast na Eucharistickém světovém kongresu v Budapešti v roce 1938, otevření Biblického muzea v Brně v témže roce a mnoho dalších.


  • prameny, literatura


  • osoby

    Antonín Bartoš
    spoluzakladatel spolku Josef Koutný
    člen spolku


  • autor

    Ma


Aktualizováno: 01. 05. 2019