Špilberk

1

Brno-město

hrad Špilberk

Výstava byla zahájena v jižním křídle Špilberku a podává prostřednictvím osobních dokumentů a rodinných fotografií základní přehled o historii a životním stylu židovského obyvatelstva v Norsku. Nese název „Wergelandův odkaz,“ což je pro české prostředí ne zcela srozumitelné. Henrik Wergeland (1808–1845), norský básník, dramatik, autor filozofických esejí a společenskokritických pamfletů, bývá svým literárním dílem i smrtí v mladém věku srovnáván s K. H. Máchou. Wergeland, sám etnický Nor, příslušník tehdy velmi homogenní společnosti, byl motivován ideály humanismu a demokracie; proto vyzýval norský parlament ke zrušení ústavního paragrafu, který Židům zakazoval vstup do země. Antisemitské postoje měly po řadu let opakovaně navrch.
Až šest let po básníkově smrti zaznamenalo parlamentní hlasování pozitivní průlom. Rok 1851 stojí tedy na začátku pozvolného přistěhovalectví, a to především z pobaltských zemí a carského Ruska, takže po první světové válce žilo v Norsku asi tisíc občanů židovského původu, většina mladších osmnácti let. Že výstava končí rokem 1945 je dáno pravděpodobně tím, že norští autoři chtěli dokumentovat „prvních sto let židovského života v Norsku.“
První mírový rok byl ovšem ve znamení předchozí katastrofy, neboť jen 34 osob ze 771 deportovaných se navrátilo z koncentračních táborů. Dalších sedm set Židů se zachránilo ilegálním přechodem hranic do neutrálního Švédska. Jistě by bylo pro české publikum přínosné obdržet více informací o poválečném životě židovské komunity v Norsku, kdy se mnozí navraceli z emigrace ve Švédsku nebo v Británii, kde se účastnili vojenských akcí a leteckých útoků proti nacistickému Německu.
Do historického i současného Norska jsou zcela samozřejmě integrovány osobnosti z různých odvětví – ve vědách humanitních (Pavel Fraenkl, literární historik, narozený v Hradci Králové), v lékařství (Berthold Grünfeld, norský psychiatr, který se narodil v Bratislavě), v umění (zpěvačka Bente Kahan, působící dnes v Polsku) i v politice (Jo Benkow, dlouholetý předseda norského parlamentu). Teprve v současné perspektivě můžeme pochopit druhý výraz v titulu výstavy – slovo „odkaz“; jde o vzkaz vyslaný Wergelandem právě směrem k většinové společnosti, výzva k toleranci a humanismu, bez nichž by Evropa ztratila svou tvář. V duchu tohoto odkazu jednali Norové, kteří v letech 1938–1940 pracovali v Nansenově nadaci na pomoc uprchlíkům, mezi nimiž byli i českoslovenští občané, dospělí i děti. Organizátory pomoci na hraně možného, často sami v nebezpečí života, byli Odd Nansen, Sigrid Heliesen Lundová, Tove Filsethová a mnozí jiní.

Sidsel Levin, spoluzakladatelka a mnohaletá ředitelka Židovského muzea v Oslo,
Pavel Ciprian, ředitel Muzea města Brna

Brno v těch dnech realizovalo uzlové body projektu kulturní výměny financované fondem EHP (Island, Liechtenštejsko a Norsko).
Spolu s Muzeem města Brna, konkrétně vilou Tugendhat, je to právě Židovská obec Brno, která vytvářela nové stavební kameny k česko-norské spolupráci.
Při slavnostním znovuotevření restaurované synagogy na Skořepce byla za účasti významných hostů domácích i zahraničních vnesená nová Tóra – znamení nového života židovské komunity ve městě Brně. Výstava na Špilberku byla součástí tohoto projektu kulturní výměny.

Paní Sidsel Levin, spoluzakladatelka a mnohaletá ředitelka Židovského muzea v Oslo, nositelka významného královského Ocenění za zásluhy, představila brněnskou výstavu velmi osobitým způsobem, totiž intimním vyznáním: na jedné z fotografií je zachycena její prababička, paní Golda Scheerová.
Její příběh, stejně jako osud dalších rodinných příslušníků, je nyní v Norsku všeobecně znám, neboť sestra paní Sidsel, Mona Levin, herečka a filmová i divadelní režisérka, natočila o svých židovských kořenech rozsáhlý filmový dokument, který se stal důležitou součástí národní sebereflexe ve vztahu k holokaustu.
V průběhu vernisáže zazněl unikátní hudební příspěvek, zajímavě doplňující obraz meziválečného modernismu: „Die Wolkenpumpe“ - písňový cyklus pro baryton, dechové a bicí nástroje pražského rodáka Ervína Schulhoffa. Ředitel Muzea města Brna Pavel Ciprian konstatoval, že probíhající projekt překročil svým významem hranice města a stal se znamením vzájemného česko-norského poznávání na poli historie a kultury.
Paralelně s akcemi v Brně se v té doby chystaly výstavy a přednášky v Oslu. Dne 3. 2. 2016 prof. Petr Pelčák přednesl přednášku na téma Otto Eisler jako architekt, který přišel do Norska jako uprchlík právě prostřednictvím Nansenovy nadace. Slavnostního večera v Židovském muzeu v Oslu se účastnil zástupce norského ministerstva zahraničí, ale i český velvyslanec v Norsku, pan Milan Dufek.
Následující den byla brněnská vila Tugendhat představena její ředitelkou Ing. arch. Ivetou Černou, a to „v partnerském prostoru“ funkcionalistické vily Stenersen. Vilu podnikatele Stenersena postavil v letech 1936–1937 nejvýznamnější norský architekt Arne Korsmo. Stavba byla v roce 2014 převzata do správy Národního muzea pro umění, architekturu a design – dalšího z aktivních účastníků partnerského projektu z norských fondů.

17. 1. 2016
Dokončení rekonstrukce synagogy Agudas Achim v Brně

Hrad a pevnost Špilberk
Špilberk 1/210
místo konání výstavy

Brno-střed

Menš