Královo Pole–Pisárky

O výstavbě pouliční elektrické dráhy bylo rozhodnuto 1. prosince 1898, kdy obecní rada uzavřela smlouvu se společností "Oesterreichische Union elektrizitäs Gesellschaft" o zřízení pouliční dráhy s elektrickým pohonem.
Elektrickou pouliční dráhu provozovala společnost "Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen" (tato společnost je předchůdcem dnešního Dopravního podniku města Brna).
Vozový park tvořilo 41 motorových vozů původně očíslovaných řadou 1-41 a stejný počet vlečných vozů evidenčních čísel 60-100. Prvních 12 vlečných vozů bylo nových, ostatní byly převzaté od předchozích provozovatelů před zařazením do provozu musely být opatřeny elektromechanickou brzdou, elektrickými propojkami a svítilnami.
Všechna vozidla (s výjimkou vleků 99 a 100) měla otevřené plošiny, jedna série vlečných vozů také otevřený oddíl pro cestující, uzavíratelný před nepohodou jen svinovacími plachtami.

starosta August Wieser a představitelé města a provozující společnosti

Z německého označení pouliční dráhy "Elektrische Linie" (-schelini) vznikl brněnský výraz "šalina".
Trati elektrické pouliční dráhy byly vybudovány převážně jako jednokolejné s výhybkami, na konečných stanicích byly většinou pouze kolejové přejezdy nebo rozvětvení kolejí.

V první polovině roku 1900 elektrizační práce probíhaly za parního provozu tak rychle, že již od konce května probíhaly večerní zkušební jízdy.
Poslední pravidelná jízda parní trakce v osobním provozu se uskutečnila ve čtvrtek dopoledne 21. června 1900, když v 9 hodin 10 minut odjel od nádraží do Pisárek parní vlak s oficiálními hosty oslav zahájení provozu elektrické trakce. Parní lokomotivy ale ještě léta sloužily v nákladní vlečkové dopravě.

Zmíněného 21. června první elektrické soupravy vyjely na původní dvě tratě parního provozu:
- Nejstarší trať Schreibwald (Pisárky)-Kartouzy (Královo Pole) byla vždy považována za hlavní a stěžejní, a to především vzhledem k průjezdu kolem hlavního nádraží a dvěma vozovnám na obou konečných stanicích. Tato trať obdržela v označení bílou barvu (v praxi to znamenalo čiré nezbarvené sklo střešních svítilen, určených pro linkovou orientaci. Délka této trati byla rovněž výrazně delší než ostatních (tato trať měřila 8 124 stavebních metrů).
- Druhá trať z Ugartovy (Václavské) k Ústřednímu hřbitovu byla označena zelenou barvou (délka 2 313 stavebních metrů).
V roce 1900 byla zprovozněna ještě třetí trať postavená již k elektrickému provozu (otevřena byla 6. října 1900), vedla ze Zábrdovic na dnešní náměstí Svobody. Linka po ní provozovaná byla označena žlutou barvou. Současně probíhaly stavební práce na dalších tratích.

10. 11. 1940
Oslavy 40 let trvání brněnské pouliční elektrické dráhy 26. 9. 1889
Udělení koncese Královopolské strojírně Lederer - Porges
továrna vyráběla vozy pouliční dráhy

August Wieser
starosta města Brna

Jis