Johann Heinrich I. Offermann zakoupil v roce 1787 na předměstí Náhon dům U velkého střevíce (v místě bývalého OD Tesco), zbořil jej a za 13 000 zlatých postavil novou patrovou textilku. Jelikož se začínající firmě dařilo, koupil v roce 1791 sousední pozemek a na něm postavit další novou halu za 5 000 zlatých. Hala sloužila jako sušárna vyprané vlny a valchovaných suken na trámech. V zimě byla úsporně vytápěna dřevem. Součástí Offermannovy manufaktury byly přadlácké dílny, apretura, barvírna a také valcha – většina provozů byla soustředěna kolem uzavřeného dvora.

Po smrti J. H. Offermanna převzali vedení firmy jeho synové Johann Heinrich ml. a Karl. V roce 1816 zakoupili v Londýně parní stroj od výrobce Hauge & Topham za cenu 9 500 zlatých. V roce 1824 byl nainstalován druhý parní stroj o výkonu 12 KS od firmy Schöll & Lutz. Roku 1850 bylo v Offermannově továrně zavedeno plynové osvětlení (370 hořáků). Největšího věhlasu však továrna dosáhla poté, co v roce 1851 Karl Offermann zavedl do výroby jedny z prvních mechanických tkalcovských stavů na Moravě. Díky jeho inovacím se výrobky firmy vyvážely nejen do celé Evropy, ale také do Ameriky, Egypta či na Balkán. Podnik patřil k nejvýznamnějším v Brně. Od roku 1882 byl jediným majitelem vnuk Karel Offermann a po jeho smrti vznikla v roce 1894 komanditní společnost. V 90. letech 19. století měl podnik uzavřený výrobní cyklus. Stroje poháněly tři parní stroje o výkonu 332 KS, v tkalcovně bylo 121 mechanických stavů a firma zaměstnávala přes 500 osob. V letech 1870–1872 měla také firma podíl např. v přádelně mykané příze Flesch & spol. na Lidické ulici. V letech 1882–1890 vytvořili Offermannové zájmový svazek s firmou Adolf Löw & syn, zaměřili se na výrobu vojenských suken a dodávali své zboží rakousko-uherskému eráru. To se jí patrně stalo osudnou, neboť po rozpadu monarchie ztratila odbyt a zanikla na konci 20. let 20. století. Budovy byly následně zbořeny v 50. a 60. letech 20. století.

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Industriální stavby Brna. Magisterská práce"