Manželé Jaroslav Štěpán, zemský sekretář, a jeho žena Marie.

Dům zůstal ve vlastnictví potomků až do roku 2007, kdy byl prodán. Až do této doby se zde také zachovala část zařízení pánského pokoje z produkce Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP), navrženého architektem Jaroslavem Gruntem pro místostarostu Jana Mášu (nábytek byl do vily přenesen z bytu Mášových na Jaselské ulici). Nový majitel dům zmodernizoval, přičemž se téměř zcela změnila vnitřní dispozice, ale průčelí včetně oplocení zůstala pietně zachována.

Manželé Štěpánovi bydleli v přízemí domu a byt v patře zprvu pronajímali. Po sňatku dcery Vandy v roce 1928 se však do patra nastěhovala spolu se svým manželem Přemyslem Mášou. Ti do bytu mimo jiné přenesli z bytu Mášových na Jaselské ulici část zařízení pánského pokoje, které navrhl pro místostarostu Jana Mášu architekt Jaroslav Grunt a vyrobily je Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP)

Dle smlouvy z 15. května 1912 prodalo družstvo manželům Štěpánovým parcelu, a ti se zavázali postavit na ní nejpozději do konce ledna 1915 rodinný dům. Na základě Hrdličkových plánů byl zpracován rozpočet, který si stavebník zadal formou oferty u několika stavitelů. Realizaci poté svěřil staviteli Antonínu Müllerovi, který ji provedl za osm měsíců, v termínu od 5. října 1912 do 3. června 1913 (konečná cena domu činila 22 120 korun). Stavba rodinné vily byla financována penězi získanými prodejem statku ženiných rodičů.

Jednopatrová stavba téměř na půdorysu čtverce je dispozičně řešena jako příčný dvoutrakt s hlavním vstupem v bočním severozápadním průčelí. Uliční průčelí předstupuje ve zvýšeném přízemí otevřená veranda z bílého režného zdiva, prolomená valeně zaklenutými oblouky. Z bílých režných cihel je také průčelí patra, které je při nárožích a mezi okny výtvarně akcentováno šachovnicovým keramickým obkladem. Výrazným výtvarným motivem v průčelí patra jsou třídílná okna s geometrickým členěním ventilačních křídel a s dřevěnými žaluziovými okenicemi. V pravé ose severovýchodního průčelí předstupuje v přízemí i v patře rizalit prolomený úzkými obdélnými okny. Na fasádě přízemí jsou dřevěné treláže na popínavé rostliny. Stanová střecha s tvrdou pálenou krytinou a vysokým dekorativním hromosvodem ve vrcholu je prolomena vikýři. Stylový rámec domu dotváří oplocení z bíle natřených dřevěných latí mezi pilířky z bílých režných cihel. Tradiční dispoziční řešení přízemí i patra bylo identické – třípokojový byt s pokojíkem pro služku, koupelnou a kuchyní se spíží. V suterénu, který vystupuje nad úroveň terénu a je obložen kamenem, byla prádelna, sklad potravin a jednopokojový byt domovníka. Ze stavebnětechnického hlediska stojí za zmínku užití korku, uvedené ve všech nabídkách rozpočtů pro Štěpánovu vilu. Zda byla tato technologie skutečně aplikována, nelze potvrdit.

Původní vnitřní vybavení není známé, ale lze předpokládat Hrdličkovo autorství, neboť většina jeho klientů požadovala i komplexní řešení interiérů včetně zajištění dodávky vnitřního zařízení (nábytek, bytové doplňky – osvětlovadla, koberce, textilie, záclony). K tomu měl Hrdlička také díky svému ateliéru Jizba ty nejlepší předpoklady.