23. října roku 1856 požádal místodržitelství v Brně mladší bratr Salomon o udělení jednoduchého továrního oprávnění k výrobě vlněného zboží pro Brno

Moritz a Salomon si na základě společenské smlouvy nechali u zemského soudu v Brně zaprotokolovat firmu Brüder Schüller, k jejímuž provozu požadovali tovární oprávnění (i když žádost podpořila brněnská městská rada, proti se postavili představitelé všech tří zdejších textilních cechů s námitkou, že při zvyšování počtu továrních oprávnění musí dojít zákonitě k úpadku vlnařské výroby ve městě),
k záležitosti se dodatečně vyjádřila 5. února 1857 i Obchodní živnostenská komora v Brně, která charakterizovala soustřeďování vlnařské výroby do centra v Brně za přirozený proces, způsobený nevýhodnými podmínkami v okolních městech, především nedostatkem vody a skutečností, že města (zde Bučovice) byla stranou hlavních dopravních cest,
žadatel (Salomon Schüller) však neprokázal dostatečně svoje důvody k přenesení výroby, a proto doporučila, aby v této záležitosti rozhodla komise,
tato komise, podle hlášení C. k. okresního úřadu v Bučovicích nepochybovala o žadatelových technických a obchodních schopnostech, jeho dobré pověsti, i když výše kapitálu (11 000 zlatých) nebyla nijak význačná, byla zde možnost navýšení kapitálu ve spojení s bratrem Moritzem jako společníkem a nakonec byla žádost 25. května 1857 doporučena ke kladnému vyřízení,
jednoduché tovární oprávnění bylo 10. června 1857 dekretem místodržitelství uděleno
výroba firmy Brüder Schüller byla provozována nejprve v Kožené ulici čp. 24 (nyní část Koliště) a od poloviny 60. let 19. století firma přesídlila na Cejl č. 95, kde setrvala do svého zániku,
tovární budovu poté převzala firma Adolf Löw et Sohn