česká

ČSR, ČSSR, ČR

Prakticky celoživotním zaměstnáním psycholog, v oblasti užité psychologie, především v poradenství. Od 5. ročníku studia na plný úvazek v Dětské psychologické poradně. Po vojenské službě (1968) návrat na rozšířené pracoviště – Psychologickou vých. kliniku, kde realizoval vlastní koncepci psychorehabilitačních klubů a táborů pro chlapce s „poruchami chování“. Téma zpracoval rigorozní prací, tu mohl obhájit a získat titul PhDr. až v roce 1990. Brněnské kluby a tábory specificky koncipované, byly novou možností psychokorektivní péče, zvlášť vhodné pro danou věkovou skupinu. K následování inspirovaly další poradny. I ty ve Žďáru nad Sázavou a v Kroměříži, které Štěpaník spoluzakládal, pak byl i ve vedení zdejších letních táborů. Na PVK vedl oddělení pro děti a dospívající s výchovnými problémy Nejbližším spolupracovníkem byl kolega Tomáš Novák. Kluby a tábory po čtyřletém konání s nastupující normalizací končily.
Štěpaník přešel na nově vzniklou Krajskou ped. psychol. poradnu, zde převzal zajímavou problematiku náhradní rodinné péče, pomoc pěstounským rodinám. To se koncepci ped.-psychol. poraden vymykalo, něco po roce přešlo pod problematice bližší sociální odbor.
Možnosti k odborné práci byly na PPP malé, i z nedostatku prostoru. Spolupráce Štěpaníka a Nováka pokračovala projekty pro rodičovskou veřejnost ve spolupráci s kulturními středisky, (v Brně předchůdce dnešního TIC). Nejzajímavější byl projekt pro osamělé, bez partnerských závazků. Nesliboval nalezení partnera, ale skupinová setkání těch s podobnými nesnázemi, besedy, psychologické hry a techniky k odstranění zábran, zlepšení komunikačních dovedností. O projektech publikovali v odborném tisku, psychologická témata popularizovali v denním tisku, kde poradna měla svou rubriku.
Štěpaník směřoval postupně víc k volnější publicistice, realizaci nacházel v psaní ve volném čase po zaměstnání. V osmdesátých letech bylo v poradně víc prostoru k odborné činnosti, i tak se snažil marně dál o změnu pracoviště. Díky dobrým lidem v redakcích, se mu však k autorské spolupráci otevřely postupně rozhlas i televize. V roce 1988 první a jediná naděje na změnu. Na podzim byl přijat do redakce Svobodného slova, kde kdysi od drobniček začínal. Nejprve návrat „učňovských začátků“, nyní příprava pro „horkou sazbu“, brzy píšícím redaktorem, pak i zástupcem vedení, poté nabídka na vedení krajské redakce. Nereflektoval, váží si ji však. Články a dalšími texty se plně zapojil do dění, v oficiálním tisku psal např. jako první o obětech srpna 1969 – D. Muzikářové, Jirkovi Ševčíkovi (doživotně těžce zdravotně postižen) i o svém mladším bratrovi (při demonstracích druhý nejvážněji zraněný). Melantrich a Svobodné slovo považuje za svého nejlepšího životního zaměstnavatele.

1956–1959 učební obor vyučen – Chirana Brno,
1959–1962 Jedenáctiletá střední škola v Brně – při zaměstnání (dělník, Chirana Brno),
1962–1967 FF UJEP v Brně – psychologie, řádné (denní studium)
tamtéž 1990 – ukončil distanční VŠ studium pedagogika-OV

1966–1988 Dětská psychologická poradna, Psychologická výchovná klinika, Krajská pedagogicko-psychologická poradna, Brno (psycholog)
1988–1990 Svobodné slovo (redaktor)
1990 – VUT v Brně (pedagog – společenské vědy)
2006–2009 – redigoval literární přílohu časopisu KAM v Brně

po několik volebních období byl členem Řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR a zástupcem předsedy Regionální rady SN jižní Moravy

(Informace pro naši encyklopedii poskytl pan PhDr. Jaroslav Štěpaník, děkujeme.)

Štěpaník J._ Knihy s brněnskou tematikou.pdf [154.4 kB]

Danuše Muzikářová
J. Štěpaník jako jeden z prvních psal o jejím osudu Tomáš Novák
spolupráce František Vymazal
J. Štěpaník o něm napsal tragikomedii František aneb divné fógl (2023)

Jaroslav Štěpaník na webu DbČAD
Jaroslav Štěpaník na webu Divadelní noviny
Jaroslav Štěpaník: Dotazník aneb vyhlížení divadelního času
Štěpaník: František tak trochu prvotinou je i není (rozhovor)

hub