Theodor Jan Kaláb - Profil osobnosti: Profil osobnosti:

Encyklopedie
dějin Brna

Theodor Jan Kaláb

Theodor Jan Kaláb

Rozšířené hledání...

Upřesnit vyhledávání

P. M. ThDr. Theodor Jan Kaláb

* 13.11.1888 Tvarožná (okres Brno-venkov) – † 22.1.1970 Lechovice (okres Znojmo)

katolický kněz; člen řádu minoritů

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR, ČSSR

zajímavé okolnosti

v mládí navštěvoval jeho otce v rodném domě Václav Kosmák, tvaroženský farář a spisovatel (v jednom svém Kukátku psal, že si na poště hrával s Jeníčkem, a to byl budoucí kněz Jan Kaláb)

bydliště

Tvarožná čp. 6 (rodný dům)

vzdělání

obecná škola v Tvarožné,
klasické gymnázium v Brně,
po ukončení studia na gymnáziu se přihlásil do řádu minoritů,
do řádového hábitu byl oblečen 24. října 1908 v domě noviciátu v Českém Krumlově,
jednoduché sliby složil 25. října 1909 v Českém Krumlově,
poté mu bylo umožněno studium na mezinárodní minoritské koleji sv. Theodora v Římě,
slavné sliby tam složil 26. října 1912,
teologická studia ukončil doktorátem na řádové fakultě sv. Bonaventury u sv. Theodora v Římě „s největší chválou“ (na doktorský diplom dostal zlatou pečeť),
na kněze byl vysvěcen 10. srpna 1913 v Lateráně v Římě

jiné pocty

exprovinciál řádu minoritů sv. Františka v ČSSR

dílo

Podařilo se mu zbavit Klášter minoritů na Starém Městě při kostele sv. Jakuba od nájemníků, nepřátelských vůči konventu. Tím byl klášter uvolněn pro konvent a klerikát. Dění v klášteře se pod jeho vedením začalo slibně rozvíjet. Podařilo se mu zajistit velké opravy kostela a kláštera u sv. Jakuba a stabilizovat náboženský život ve farnosti.
V listopadu 1944 zažil bombardování Brna při kterém byla větší část konventu zničena; a i další bombardování Brna v dubnu 1945.
Po válce obnovoval činnost provincie ve které za okupace náležely čtyři domy v Českém Krumlově, Mostě, Opavě a Krnově k rakouské provincii a Imberg (dnes Brehov u Trebišova) k maďarské provincii. Pečoval o nový řeholní dorost.
Po zvolení nejvyšším představeným mužského řeholního řádu provincie v Brně se mu podařilo provincii znovu zorganizovat a rozšířit počet řádového dorostu.
Organizoval opravy vybombardovaného kláštera v Brně a poškozených kostelů. V roce 1947 byl i jeho zásluhou otevřen nový řeholní dům na poutním místě Cvilín u Krnova.

zaměstnání

zobrazit

řadu let byl hlavním sakristiánem kaple u sv. Theodora (jeho rektorem byl věhlasný P. Dominik Tavani, pozdější generál řádu minoritů a slavný P. Stefano Ignadi, vzor všech magistrů a rektorů),
hned po vysvěcení byl přijat Svatým Otcem Piem X., který mu vlastnoručně podepsal papežskou benedikci; po mši svaté na hrobě sv. Petra odjel do vlasti,
po slavné primici ve Tvarožné působil až do roku 1921 jako kaplan v Brně,
1921–1924 kaplan u Matky Boží v Jihlavě,
1924–1927 opět kaplan v Brně,
1927–1937 farář a kvardián u sv. Jakuba v Praze I.,
od září 1937 farář v Jihlavě u Matky Boží; od prosince 1939 ustanoven generálním komisařem a provinciálem minoritské provincie (ve válečných letech byl současně farářem a kvardiánem),
v roce 1946 byl zvolen provinciálem neboli nejvyšším představeným mužského řeholního řádu provincie na provinční kapitule v Brně

hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96 (řádová hrobka minoritů)

poznámky

Pocházel z 11 dětí; ne všechny se dožily dospělého věku. Jeho otec Alois vedl obchod a poštu.
V roce 1950 byla zastavena řeholní činnost klášterů, řádů a kongregací. P. M. Theodor Jan Kaláb byl v dubnu 1950 se svými spolubratry soustředěn (správněji vězněn) nejdříve v Bohosudově, pak v Oseku, na Králíkách a na Moravci. Tam ho tvaroženští příbuzní na povolení navštěvovali. Seděli ale odděleně a mohli s ním hovořit pouze za přítomnosti bachaře. Odtud odešel v roce 1955 na místo duchovního správce řádových sester do Oseku, potom do Opavy k řádovým Milosrdným sestrám, dále k Boromejkám do Plavče a nakonec do Lechovic k Milosrdným sestrám III. řádu z Brna. Všude působil jako duchovní otec řeholních sester, obětavý zpovědník, dobrý exercitátor, kazatel a příkladný kněz. Poslední dva roky trpěl silným revmatizmem a dalšími nemocemi. V té době mu byl posilou a těšitelem spolubratr P. Benvenut Vida, který převzal duchovní správu Milosrdných sester v Lechovicích. Nemocnému nosil každý den svaté přijímání a řeholní sestry, pro které tolik pracoval, mu posloužily až do smrti.
Zemřel zaopatřen svatými svátostmi 22. ledna 1970 dopoledne v domě řeholních sester v Lechovicích u Znojma.
Jeho slavný pohřeb byl vypraven 27. ledna 1970 z minoritského kostela sv. Janů v Brně. Slavné requiem, promluvu a rozloučení měl brněnský biskup J. E. Dr. Karel Skoupý. Kázání měl minorita P. Norbert Škrdlík. Pohřbu se zúčastnil a výkrop provedl P. Ludvík Szetela, provinciál minoritů z Krakova.
Vlastní pohřeb do řádové hrobky na Ústředním hřbitově v Brně provedl P. Norbert Škrdlík.
Pohřbu se zúčastnili téměř všichni otcové a bratří provincie, řada provinciálů, přes 60 kněží, řeholní sestry různých kongregací, příbuzní a množství věřících.

(Informace k tomuto heslu poskytl pan František Kopecký, kronikář ve Tvarožné, děkujeme.)

osoby

Václav Kosmák
V. Kosmák byl přítel otce T. Kalába Karel Skoupý
K. Skoupý provedl requiem, promluvu a rozloučení na pohřbu T. Kalába Norbert František Škrdlík
N. Škrdlík měl hlavní kázání na pohřbu T. Kalába

stavby

Kostel sv. Janů a klášter minoritů
Minoritská
po válce organizoval opravy vybombardovaného kláštera Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
katolický kněz; člen řádu minoritů; místo posledního odpočinku

autor

LucKub