5. 8. 1936 XVIII. mezinárodní kongres katolických esperantistů v Brně

XVIII. mezinárodní kongres katolických esperantistů v Brně

5. 8. 1936 (5.–8. 8. 1936)

ulice

Dominikánské náměstí
místo slavnostního zahájení a jednání kongresu

číslo orientační

katastr

Brno-město

místo

Nová radnice, zasedací síň

charakteristika

Kongres byl slavnostně zahájen v budově Nové radnice. Z ciziny přijelo přes 200 delegátů, mimo jiné z Číny, USA, Trinidadu a mnohých států evropských. Slavnost byla vysílána rozhlasem, zahájily ji státní hymna v esperantském překladu a hymna organizace esperanta.
Přítomné přivítal předseda brněnských katolických esperantistů Aleš Berka, odpověděl mu předseda mezinárodního svazu katolických esperantistů, holandský pastor Petrus Heilker, poté promluvili zástupci města Brna, brněnských úřadů a korporací. Mezi hosty byl i brněnský biskup Josef Kupka.

zajímavosti

mezinárodní sdružení katolických esperantistů (IKUE) bylo založeno v roce 1910 v Paříži, v současnosti sídlí v Římě

poznámka

Kongres měl část pracovní, kde se mimo jiné jednalo o vydání Písma svatého v esperantu, byl volen nový výbor, kam byli poprvé zvoleni i dva zástupci Československa.
Po celou dobu se konaly další akce. Již v den zahájení uspořádali brněnští esperantisté večer v Besedním domě umělecký program hudební a recitační, účinkovali členové brněnského Radiojournalu a zemského divadla. V uměleckoprůmyslovém muzeu se konala výstava katolických esperantistů. Po celou dobu sjezdu probíhala v některých brněnských kostelech kázání a bohoslužby v esperantu. Např. 5. 8. 1936 kázal v kostele sv. Michala čínský misionář dr. J. B. Kao a mši sloužil Msgre Rotondo z Itálie.
Dne 7. 8. 1936 se hosté přesunuli do Znojma, kromě jednání navštívili i Vranovskou přehradu. Hosté se po skončení kongresu v Brně odcestovali do Vídně na XXVIII. světový kongres esperantistů, který bezprostředně následoval.

Jako zajímavost uvádíme, že ministerstvo zahraničních věcí po dohodě s ministerstvem vnitra povolilo udělení bezplatného víza účastníkům kongresu, kteří měli národní pasy. Výjimku tvořili držitelé Nansenova průkazu totožnosti a maďarské vojenské osoby.