Jan Vaněk byl mimořádně progresivní umělec, který stál u počátků funkcionalistických tendencí v tvorbě nábytku. Pocházel z rodiny majitele prosperujíci stolařské dílny v Třebíči a po vystudování c. k. Odborné školy pro zpracování dřeva v Chrudimi odešel do Německa, kde získával praxi u renomovaných nábytkářských firem.
V roce 1911 převzal otcův podnik, který reorganizoval a rozšířil. Spolupracoval s externími architekty - Janem Kotěrou, Bruno Paulem, Rudolfem Stockarem, Karlem Bertschem, Adalbertem Niemeyerem, kteří v jeho dílnách dávali zrealizovat návrhy nábytku pro své klienty.
Roku 1921 nechal přestavět a rozšířit závod v Třebíči podle projektu Josefa Gočára v rondokubistickém stylu. V témže roce se stala Vaňkova firma jednou z výrobních základen vznikajících brněnských Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP), později největší nábytkové společnosti v Československu.
V době působení v UP závodech Brno Jan Vaněk usiloval svou tvorbou o možnost přístupu všech vrstev obyvatelstva k levnému a modernímu bydlení ve funkčně a tvarově hodnotném nábytku. Sice sériově vyráběném, ale při tom nabízejícím libovolné variace buď podle představ spotřebitele, nebo podle charakteru zařizovaného prostoru. Řešením byly typové sestavy nábytku, které se mohly volně doplňovat.
Takto prezentovaný interiér byl veřejnosti představen na Výstavě typového nábytku v Praze a v Brně v roce 1925. Sestavy skladebného nábytku byly instalovány v interiérových celcích (obývací pokoje, jídelny, kuchyně, ložnice,aj.) v komplexnosti a s maximem doplňků (záclony, koberce, prostírání, nádobí, sklo, včetně výtvarných děl soudobých umělců).
V roce 1925 architekt UP závody opustil a zakládal další vlastní podniky spojené s bytovým zařízením např. Standard bytová společnost s.r.o. (S. B. S.).
V letech 1929–1931 si firma S. B. S. pronajala prostory v Masarykově dívčím domu v sídle pobočky YWCA na Dominikánském náměstí v Brně, kde umístila nejen prodejní a kancelářské prostory, ale ve druhém patře realizovala uměleckou galerii Vaněk, která se stala centrem výstavních aktivit brněnské Skupiny výtvarných umělců. Prezentují se zde v krátkém časovém úseku díla Alfréda Justitze, Jaroslava Krále, Otakara Kubína (Othon Coubine), Josefa Šímy, Františka Muziky, Petra Dillingera, Františka Srpa, Jana Zrzavého a Výstava stavebních projektů posluchačů Ústavu architektury České vysoké školy technické pod vedením Jiřího Krohy. Následují prezentace díla Františka Václava Süssera, Jindřicha Štýrského a Toyen (Marie Čermínová).
Kromě organizační práce ve firmách se intenzivně angažoval ve veřejných aktivitách jako člen výstavních a soutěžních porot. Na přelomu let 1928–1929 uspořádal prostřednictvím rozhlasového vysílání brněnského Radiojournalu cyklus přednášek s názvem "O bydlení moderního člověka".
Věnoval se vydavatelské činnosti (časopisy Český interieur s odbornou přílohou Český truhlář, Bytová kultura, Index), publikoval v řadě periodik (Salon, Výtvarné snahy, Panorama, Tvorba), kde se snažil prosadit myšlenky moderního bytového zařízení.
Spolupracoval s řadou domácích a světových osobností - Pavlem Janákem, Františkem Kyselou, Josefem Gočárem, Adolfem Loosem, Le Corbusierem, Ludwigem Miesem van de Rohe.
Spolupráce s těmito a mnoha dalšími osobnostmi, se Svazem československého díla, se společností Družstevní práce a s prodejnou Krásná jizba na jedné straně, a pravidelná účast na dobových výstavách na druhé straně, umožnila prezentaci, propagaci a popularizaci Vaňkova nábytkového programu.
O postavení a věhlasu Jana Vaňka svědčí i podíl na vybavování Vily Tugendhat v Brně, Müllerovy vily v Praze a vlastní návrh spolu s realizací vnitřního zařízení hotelu Avion.
Tato činnost se promítla do založení Poradny moderního bydlení a Dílny pro dům a zahradu v paláci Metro v Praze na Národní třídě, jejichž prostřednictvím mohl Jan Vaněk od roku 1932 zprostředkovávat své představy a návrhy širší veřejnosti.
Vaňkovy architektonické a urbanistické projevy, byť neprošel odborným studiem, byly tak zákonitým pokračováním jeho všestranné tvůrčí činnosti. Realizoval rodinné domky v Černé Hoře a v Brně. Podílel se s architektem Ferdinandem Fenclem na projektu Masarykova sanatoria v Dobříši.
Byl autorem urbanistické studie komplexu výrobních provozoven a správní budovy Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Pardubicích Rybitví (dnes Synthesia a.s.).
V letech 1939–1945 působil jako externí vedoucí oddělení bytové kultury na Baťově Škole umění ve Zlíně, kde se spolupodílel na koncepci a architektonickém řešení výstavních projektů známých Zlínských salonů umění V - IX v letech 1940–1944 a Výstav mladých výtvarníků I - IV v letech 1940–1943.
Po válce se účastnil formování nové koncepce rozvoje a výroby podniků dřevozpracujícího průmyslu, včetně působení v odborných organizacích, časopisech a výstavních radách - např. Svaz Československého díla, Ústředí lidové a umělecké výroby, vydavatelství Družstevní práce, Únie architektů a Svaz československých výtvarných umělců.

článek v odborném periodiku

"F. L. Gahura a J. Vaněk - dvě osobnosti meziválečné architektury"

"Brněnská umělecká galerie Vaněk a skupina výtvarných umělců v Brně"

Vysokoškolské kvalifikační práce

"Architekt Jan Vaněk (1891 - 1962). Zrod Moderního designu a bytové kultury"

Katalog

"Jan Vaněk 1891–1962. Civilizované bydlení pro každého "

"O nové Brno. Brněnská architektura 1919–1939. (katalog výstavy)"

Petr Dillinger
prezentoval svá díla v galerii Vaněk, jejíž vznik J. Vaněk inicioval Jan Kotěra
spolupracovník Jaroslav Král
prezentoval svá díla v galerii Vaněk, jejíž vznik J. Vaněk inicioval Jiří Kroha
zaštiťoval výstavu stavebních projektů svých žáků v galerii Vaněk, jejíž vznik J. Vaněk inicioval Adolf Loos
spolupracovník František Muzika
prezentoval svá díla v galerii Vaněk, jejíž vznik J. Vaněk inicioval Karel Slavíček
spoluzakladatel Spojených uměleckoprůmyslových závodů a.s., Brno Rudolf František Stockar von Bernkopf
spolupracovník František Václav Süsser
prezentoval svá díla v galerii Vaněk, jejíž vznik J. Vaněk inicioval Josef Šíma
prezentoval svá díla v galerii Vaněk, jejíž vznik J. Vaněk inicioval Miroslav Šimorda
student