česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Dne 28. 1. 1942 byl deportován se ženou a dcerou do Terezína (transport U-971), 17. 7. 1944 byl zatčen gestapem a a odsouzen za „propagaci hrůzy“, byl vězněn v Malé pevnosti, dále v Drážďanech a Vratislavi. V říjnu 1944 byl i s rodinou poslán do Osvětimi. Odtud podstoupil ještě v lednu 1945 pochod smrti do Buchenwaldu, kde se dočkal osvobození, ale zemřel na následky věznění v sanatoriu.

zemřel v sanatoriu na následky věznění

Brno:
- Palackého třída 103
- Talgasse + Dr-Bedřich-Macků-Gasse - Údolní + Dra Bedřicha Macků 52
- Prager Strasse - Pražská 26

studium v Brně na reálce,
1921–1924 Akademie výtvarných umění v Praze ve všeobecné škole,
1924–1926 studium ve speciálce u prof. Fr. Thieleho

zobrazit

malíř a grafik,
od roku 1927 jako profesor deskriptivní geometrie a kreslení na Židovském reálném gymnáziu v Brně

Židovský hřbitov v Brně, Nezamyslova 27, hrob 20, řada 7, sekce 5A (kenotaf)

V lednu 1942 byl i se svou rodinou deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde působil v kreslírně Technické kanceláře. Zde pracující umělci měli připravit grafické materiály ke zprávám pro komandaturu SS, ale někteří z nich se snažili tajně zachytit skutečný život v ghettu. Mezi tyto umělce patřil i Ungar, což způsobilo jeho zatčení v červenci 1944.
Ungar byl spolu s dalšími umělci obviněn ze spiknutí a tzv. propagandy hrůzy a s rodinou uvězněn na Malé pevnosti. Zde mu údajně měla být zmrzačena pravá ruka, aby již nemohl malovat. S rodinou byl posutpně uvězněn v Drážďanech a Vratislavi.
Následně byl Ungar v říjnu 1944 deportován do Osvětimi a musel absolvovat v lednu 1945 pochod smrti do Buchenwaldu, který přežil, ale zemřel následkem uvěznění a vyčerpání v americkém sanatoriu v Blankenheimu.
Ungarovy obrazy byly již v Terezíně vyměňovány za potraviny, některé byly úspěšně propašovány z ghetta. Aby se zabránilo poškození obrazů Němci, byla jeho díla schovávána po půdách, odkud si je po osvobození a nalezení odváželi vězni ostatních zemí domů jako památku. Tak se Ungarovy obrazy dostaly i do zahraničí. Největší soubor jeho děl byl zakopán roku 1944 na dvoře kasáren a opět až roku 1946 vynesen na světlo.
V roce 1946 byla v Židovském muzeu v Praze Otto Ungarovi uspořádána posmrtná výstava, díky které byl objeven jeho význam. Od května do října 1970 v Památníku Terezín bylo vystaveno 148 obrazů Ungarovy tvorby.
Okresní soud Brno-město, civilní oddělení, 27. 7. 1946 na žádost Markéty Ungarové, Brno, Zahradníkova 26, stanovil 25. 7. 1945 za den, který nepřežil.

zobrazit

Norbert Troller
spoluvězeň v Terezíně

Elfriede (Frida) Ungar (Zwicker)
sňatek: 10. 1. 1932, Brno (israel. matrika)

Zuzana Weiszová (Ungar)

Bernhard Ungar
Johanna Ungar (Franklová)

Emil Ungar
Berta Ungar

Palackého třída
místo narození, dnes Dukelská třída Talgasse + Dr-Bedřich-Macků-Gasse - Údolní + Dra Bedřicha Macků
bydliště doložené v roce 1932 (dnes Údolní) Prager Strasse - Pražská
poslední bydliště před deportací (dnes Štefánikova)

Židovský hřbitov
Nezamyslova 27/395
kenotaf

28. 1. 1942
Transport židovských občanů z Brna s označením "U"
v transportu měl číslo 971

Doskočilová, Mikovcová, Menš, LucKub