Otto Francl

* 10.6.1896 Pohořelice (okres Břeclav) – † 8.7.1950 Brno


válka a odboj 1914–1919; legionář ruský; válka a odboj 1938–1945; účastník domácího odboje a politický vězeň


rodné jméno

Frantzl


národnost

česká


státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

autor základní práce o Obraně národa na Moravě


příčina úmrtí

zemřel ve vojenské nemocnici v Zábrdovicích


bydliště

Pohořelice čp. 232 (rodný dům),
Brno, Reicheltova 47


vyznamenání a pocty

Čs. válečný kříž 1918 (udělilo ministerstvo války, 11. 3. 1921, dekret č. 9036),
Řád Štefánika s meči (velitel 2. střelecké divize na Rusi, 1919, č. 13131),
Medaile vítězství Sibiř - Bachmač (ministerstvo národní obrany, č. 2644/22),
Revoluční medaile (ministerstvo války, 30. 11. 1920, č. 37693),
Čs. válečný kříž 1939 (prezident republiky, 15. 4. 1946, č. 21473/46),
Medaile za chrabrost (prezident republiky, 15. 4. 1946, č. 12715/46),
Čs. vojenská medaile za zásluhy I. stupně (prezident republiky, 15. 4. 1946, č. 11685),
Bachmačská medaile (ministerstvo národní obrany, 7. 3. 1948, č. 395/48),
Slovenská medaile za věrnost (ministerstvo národní obrany, slovenská národní rada, č. 761/2251/47),
Spojenecká medaile z roku 1918 a další pamětní medaile


zaměstnání

voják z povolání, v roce 1938 podplukovník v činné službě, velitel praporu SOS Užhorod,
po likvidaci čsl. armády aktuárský ředitel,
1946 brigádní generál, zatimní posádkový velitel v Brně


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 41, řada 2, hrob č. 105


poznámky

V rakousko-uherské armádě kadet 40. pěšího pluku. Zajat: 5. 6. 1916, Olyka. Přihlášení do legií: 1. 3. 1917, Makarjev, Kostromsk. Do čs. legie v Rusku zařazen 1. 8. 1917, 6. střelecký pluk (2. rota), kandidát na praporčíka. Konec v legiích 1920, poslední útvar: 6. střelecký pluk, poslední hodnost: nadporučík. Kancelář československých legií v Praze mu potvrdila zapojení jako čs. dobrovolníka z let 1918–1920 od 28. 10. 1918 do 20. 6. 1920.
Po návratu do vlasti pokračoval ve službě v československé armádě. Do protinacistického odboje se zapojil od 26. 5. 1939 v Obraně národa (zemské velitelství, velitel úderné roty). Nejdříve byl jeho velitelem generál František Slunéčko, později plukovník generálního štábu Václav Lysák. Otto Francl se podílel na vytváření úderných oddílů v Brně a v krajích, organizoval výrobu ručních granátů pro pouliční boj, shromažďoval zbraně, získával zprávy vojenského charakteru, kolportoval ilegální tisk.
Gestapem zatčen v Brně 19. 3. 1940. Dne 3. 12. 1941 byl odsouzen u lidového soudu v Berlíně k doživotnímu trestu a doživotní ztrátě čestných občanských práv. Rozsudkem tohoto soudu za předsednictví dr. Zieglera byli souzeni také Václav Lysák (trest smrti), František Blabolil (trest smrti), Jaroslav Konopásek (5 let káznice), Václav Kratochvíl (6 let káznice).
Otto Francl se vrátil do osvobozené republiky 22. 5. 1945 s otevřenou TBC, léčil se půl roku v sanatoriu na Pleši, ještě v listopadu 1947 zůstával v domácím lékařském ošetření.





osoby

František Blabolil
spolupráce v odboji, společně souzeni Jaroslav Konopásek
spolupráce v odboji, společně souzeni Václav Kratochvíl
spolupráce v odboji, společně souzeni Václav Lysák
spolupráce v odboji, společně souzeni


partneři

Milada Franclová (Julínková)
sňatek: 11. 4. 1922, Brno (vojenský kostel)




ulice

Reicheltova
bydliště v roce 1939 (dnes Kotlářská)


stavby

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


Menš


Aktualizováno: 09. 07. 2020