uherská

Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko

V roce 1854 slavil velký úspěch se svými výrobky na výstavě ve Francii. V roce 1862 obdržel první cenu v Londýně a následující rok (1863) i v Paříži.
Podnik se zdárně rozvíjel, takže si Samuel zřídil filiálku v polském Krakově.

Brno:
- Křenová ulice čp. 32
- Dolní Cejl čp. 9 (nyní Cejl č. 20)

1843

nižší gymnázium (Uhry)

přišel z Uher do Vídně, kde se stal obchodvedoucím v manufaktuře na klobouky Antonina Schmidta,
jako zástupce jedné vídeňské firmy přišel v roce 1838 do Brna,
počátkem 40. let 19. století se mu podařilo v městě etablovat jako výrobce klobouků,
v roce 1842 mu bylo uděleno kloboučnické mistrovské právo,
v roce 1853 požádal o zápis firmy do obchodního rejstříku,
v roce 1855 požádal o formální tovární oprávnění k výrobě klobouků pro Brno (disponoval k tomu finančním fondem 10 000 zlatých a zaměstnával 12 dělníků)

v letech 1869–1889 člen brněnského obecního výboru,
dlouholetý člen brněnské rady,
člen Obchodní živnostenské komory v Brně,
představený brněnského kloboučnického cechu

sám se prohlásil za vynálezce žehlícího stroje, jehož pomocí bylo možno rychle dosáhnout náležité formy klobouku

- Janowitzova (Staré Brno)

Franziska Anna Janowitzová (Pinelová/Binelová)
sňatek: 1846, Brno

Friedrich Alexander Janowitz
Beata Barbara Janowitzová
Karl Janowitz
Marie Zouharová (Janowitz)
Anna Barbara Aloisie Janowitzová

Johann Janowitz
Marie Janowitz (Bartschien/Jinszin)

Kleine Kröna, též Neue Kröna (Malá Křenová, též Nová Křenová), někdy i Zimmermannsplatz (část) - Tesařské náměstí
bydliště ve 40. letech 19. století (dnes Mlýnská) Zeile
bydliště v 70. a 80. letech 19. století (dnes ulice Cejl)

Jord