Karel Weiss

Karel Weiss

* 3.10.1887 Milokošť (dnes MČ Veselí nad Moravou, okres Hodonín) – † 24.10.1942 Mauthausen

pedagog a odborný spisovatel
válka a odboj 1938–1945; oběti okupace; druhé stanné právo

národnost

česká

státní příslušnost

Rakousko-Uhersko, ČSR

příčina úmrtí

popraven

bydliště

Milokošť čp. 21 (rodný dům),
Náchod, Rokitanského 471,
Brno:
- Hutterův rybník 3b
- Sušilova 13,
Jičín, Fügnerova 196 (od 18. 7. 1932),
Kacanovy čp. 23 (okres Semily)

vyznamenání a pocty

Čs. válečný kříž 1939 in memoriam (1946)

jiné pocty

jeho jméno je uvedeno na pomníku v Praze 2, Resslova 9a (odhalen 26. 1. 2011), v obci Kacanovy na pomníku obětí okupace (odhalení 5. 7. 1945) a na pamětní desce obětí okupace, odhalené na domě čp. 23 dne 25. 8. 1946 za přítomnosti Vladimíra Krajiny

dílo

zobrazit

- Textilní zeměpis. Podle vlastních přednášek na Českém státním učilišti pro textilní průmysl v Brně. Díl 1., Evropa. Brno, K. Weiss 1926
- Obchodní nauka (vydány jeho přednášky ve školním roce 1930/1931).

Za pobytu v Kacanovech publikoval v Pojizerských listech články informující o dění v obci:
- O rekreační soustavě na Turnovsku. Kacanovy, jich plány a akce. Pojizerské listy, r. 56, č. 1. 3. 1. 1941, s. 4
- Meteorologická stanice v Kacanovech. In: Pojizerské listy, r. 57, č. 28, 10. 4. 1942, s. 3
- Kacanovy propagují, Tamtéž

zaměstnání

učitel:
Státní odborná škola tkalcovská v Rychnově nad Kněžnou,
České státní učiliště pro textilní průmysl v Brně (přeložen sem z Rychnova s účinností od 1. 10. 1923), výnosem Ministerstva školství a národní osvěty z 21. 3. 1930 změněn název ústavu na První státní textilní průmyslová škola v Brně, dnem 1. 11. 1931 přeložen do výslužby)

odborné a zájmové organizace

Šachový klub Jičín (první starosta),
Družstvo pro rozvoj elektrické energie v Kacanovech,
Výbor pro vybudování letoviska v Kacanovech (předseda)

poznámky

Do Brna byl přeložen ze státní odborné školy tkalcovské v Rychnově nad Kněžnou s účinností od 1. 10. 1923. Na Českém státním učilišti pro textilní průmysl v Brně vyučoval obchodní nauku, účetnictví, korespondenci, těsnopis, zeměpis, počty, němčinu, občanskou nauku. V průběhu let se množství vyučovacích předmětů snižovalo. Karel Weiss psal do tisku hospodářsko-textilního, pomáhal zhotovovat učební pomůcky svého ústavu, který vznikl v Brně až po 28. říjnu 1918, staral se o profesorskou knihovnu. Jak se zvyšoval počet pedagogů školy, snižoval se počet předmětů, které učili. U profesora Weisse se základními předměty, které vyučoval, staly: obchodní nauka, obchod textiliemi, korespondence a účetnictví. Stal se přísežným soudním znalcem z oboru účetnictví. Přednášel také pro odbornou veřejnost o světovém textilním hospodářství. Ale hlavně, podle vlastních přednášek připravoval knihu „Textilní zeměpis“, kterou vydal vlastním nákladem v roce 1926. V ní zúročil své obrovské znalosti historické, zeměpisné, matematické a statistické, kniha dodnes udivuje svou propracovaností, mapovými podklady, tabulkami, které vynikajícím způsobem mohly pomoci textilnímu průmyslu, pro který připravovala škola své studenty. Publikace byla vydána jako první díl, další pokračování už nenásledovalo. Autor měl zdravotní (blíže nespecifikované) potíže, pro které mu byla opakovaně udělována zdravotní dovolená. Poprvé se tak stalo od 1. 12. 1929 do 1. 3. 1930, po opětovném nastoupení služby mu byla dnem 25. 4. 1930 snížena vyučovací povinnost na 15 hodin týdně. Ve školním roce 1931/1932 obdržel opětovně z důvodů zdravotních dovolenou a dnem 1. 11. 1931 byl ve věku 44 let přeložen do výslužby (Výnos Ministerstva školství a národní osvěty z 11. 11. 1931).
(Působení v Brně bylo sestaveno na základě výročních zpráv ústavu, kde působil, za školní roky 1923/1924 až 1931/1932 - Menš.)
Po přestěhování do Jičína se věnoval založení spolku Šachový klub Jičín, stal se jeho prvním starostou, později předsedou. Aktivně hrával šachy na župních šachových turnajích, funkci předsedy vykonával až do 22. 2. 1938.
V listopadu 1937 se přestěhoval do obce Kacanovy u Turnova. Do historie obce se i přes krátký pobyt zapsal výrazně. Propagoval a organizoval nové myšlenky (elektrifikace obce, snaha o vybudování letoviska s koupalištěm), jeho zásluhou se zachovala jedinečná fotodokumentace jednotlivých stavení od roku 1938. Zde uplatnil svou systematičnost, odborné znalosti, nadšení pro úkoly, jejichž realizace se již nedočkal. V duchu svého předchozího vzdělání a povolání se nejdříve snažil udělat si představu o hospodaření obce a navrhnout možné perspektivy dalšího rozvoje. Za prvořadý úkol považoval elektrifikaci. Pro myšlenku získal starostu Josefa Bučka, společně si rozdělili úkoly: starosta získá pro myšlenku místní obyvatele, Karel Weiss bude zajišťovat organizační záležitosti spojené s elektrifikací. Jejich úsilí bylo úspěšné a na podzim1940 se rozsvítily první žárovky v obci: „dnes Kacanovy svítí, vaří a topí elektřinou“. Vyřešení problému elektrifikace považoval za základní předpoklad dalšího rozvoje: „Jak postupovati dále? Bude lépe připravovati půdu pro zakládání některých nových odvětví průmyslu nebo pro vybudování letoviska? /.../ Zůstali jsme věrni staré tradici Českého ráje, jenž jest a musí zůstati perlou přírodních krás naší vlasti.“ Tak rozvažoval v citovaném článku v Pojizerských listech z ledna 1941. Vzniká „Výbor pro vybudování letoviska v Kacanovech“, v něm Karel Weiss zastával funkci předsedy. Myšlenku propaguje slovy i činy. V citovaných článcích z Pojizerských listů z dubna 1942 informuje o vybudování plnohodnotné meteorologické stanice v Kacanovech u vily čp. 23, kde prováděl osobně příslušná denní měření. Stanici považoval za další nezbytný předpoklad myšlenky na vybudování letoviska. Současně v druhém článku „Kacanovy propagují“ hovoří o výstavách obrazů malíře F. Bílka, kacanovského občana. Výstava s názvem „Krásy českého ráje v obrazech akad. malíře F. Bílka“ se uskutečnila v Mnichově Hradišti, Nymburku a třetí v pořadí se měla konat v dubnu 1942 v Mělníku.
Na základě badatelského úsilí příbuzné Karla Weisse jsme doplnili jeho činnost v odboji. Podrobněji ji zachytil Karel Kaplan v citované práci o vzniku a působení StB. Na jaře roku 1947 bezpečnostní útvary vyšetřovaly okolnosti Krajinova zatčení na Turnovsku. Vyslýcháni byli tehdy v akci angažovaní příslušníci gestapa. Krajina vystupoval jako svědek, nikoliv jako obviněný. Karel Kaplan se rozhodl Krajinovo svědectví zveřejnit, protože „/.../ jmenoval řadu občanů, prostých a neznámých, kteří s ním (Krajinou -Menš.) spolupracovali. Obětavě, odpovědně a s vědomím hrozivých důsledků mu pomáhali k úniku před gestapáky a při zachraňování vlastních životů. Krajinovo počínání a úvahy, jež svědčily o jeho trvalém odhodlání k boji za svobodné Československo, stejně jako činy prostých občanů - hrdinů, o kterých historická díla se obvykle nezmiňuji. /.../
Vladimír Krajina se na Turnovsku ukrýval od 15. 6. 1942, předtím se skrýval v Praze. Ve své výpovědi zdůraznil skutečnost, že „/.../ to bylo nedlouho po atentátu na Heydricha, v době, kdy ilegální pracovníci byli obzvlášť gestapem hledaní - a v té době jsem patřil k nejhledanějším.“ Vladimír Krajina, jedna z klíčových osobností organizace ÚVOD, byl zatčen až 31. 1. 1943 v Turnově a po válce vydal svědectví o lidech, kteří mu pomáhali na Turnovsku se ukrývat. Vladimír Krajina zde žil pod falešnou identitou „Jan Dočekal“ , říkalo se mu „Jeníček“. Při ukrývání byl předán také profesorovi Karlu Weissovi, který se ochotně nabídl, že mu poskytne útulek. „Sám mne však žádal, abych upustil od dosavadního svého způsobu skrývání, řekl, že mne představí známým jako svého švagra a že také tak se mám v Kacanovech pohybovat. V Kacanovech mne zanesl do přihlášek pod jménem Čermák, což bylo pro něho snadné, protože celou kartotéku přihlášek sám vedl. /.../ V Kacanovech jsem bydlel u profesora Weisse v domě továrníka. kde v přízemí vedle továrníka Čejky bydlel také jeho domovník Studnička, kdežto v I. poschodí bydlel profesor Weiss, /.../ jehož jsem již dříve, než jsem se do Kacanov dostal, poznal, to jest ještě v době svého pobytu na Vyskři, se mě jevil jako znamenitý vlastenec a v tom jsem se také nemýlil.“
Dne 21. 8. 1942 brzy ráno přišlo gestapo do Kacanov. „Byl jsem přesvědčen, že je všechno marné a že nemá vůbec žádný smysl se pokoušet o útěk,“ vypověděl Vladimír Krajina. Právě profesor Weiss jej přesvědčil, aby se o útěk pokusil, pomohl mu v rychlosti se obléct a tiše sestoupit po schodech do přízemí (gestapáci v té době vstupovali do bytu továrníka Čejky) a dostat se přes zahradu pro tuto chvíli do bezpečí.
Jiné svědectví podal Pavel Glos, přímý účastník událostí. „Novým spolupracovník profesor Weiss z Kacanov má v obci na starosti policejní kartotéku. Může tedy posloužiti přihlašovacími i odhlašovacími blankety, provésti falešné hlášení - a to je velice důležité. /.../ Jeníček se cítil u Weissů v bezpečí. Chodil na houby a na jahody do okolních lesů. Nacházel i vzácné rostliny a jako botanik měl radost z té Boží přírody kolem sebe“. Zde poznámka autorky medailonku. Tuto citaci jsem vložila záměrně proto, abych zdůraznila skutečnost, že profesor Weiss poskytl Krajinovi alespoň krátce možnost odpočinku a psychického uvolnění z trvalého vypětí ilegální práce. Po zatčení se Glos a Weiss setkali na gestapu v Jičíně: „Přítel Weiss, člověk zlatého srdce, stojí zde spoután. Je ztýrán, samá modřina a podlitina. /... „Utekl“. Rozumí si, i kdyby je vedli na smrt, jsou spokojeni. Jejich oběť a práce není marná, Jeniček bude dál pracovat, dočká se konce a bude na ně vzpomínat. Bude lidem vyprávět o starém profesorovi, který mu zachránil život, o bratrském faráři, který také věděl, co je jeho první povinností.“
Z Jičína Karla Weisse převezli do Prahy do policejní věznice na Pankrác. Dne 5. 9. 1942 byl spolu s dalšími osobami odsouzen k trestu smrti. Následoval dne 10. 10. 1942 transport do Malé pevnosti Terezín, odtud pak 22. 10. 1942 hromadný transport s ostatními podporovateli a příbuznými parašutistů do Mauthausenu, kde byl 24. 10. 1942 zavražděn střelou do týla při fingované lékařské prohlídce.
V Brně byl Karel Weiss sice uveden v publikaci „Daň krve moravskoslezských škol“, vydané v roce 1947 při odhalení pamětní desky na dnešním Moravském náměstí 6, ale jeho jméno se na desce nenachází (-Menš).
V obci Kacanovy byla v roce 1946 odhalena na budově čp. 23 pamětní deska, připomínající dramatické události 21. 8. 1942.