Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko

Ve své žádosti (1856) o udělení jednoduchého továrního oprávnění uvedl, že již po sedm let provozuje v Bučovicích výrobu kvalitního zboží s dobrým odbytem, jehož výroba se tak rozšířila, že si zasluhuje ochrany státních úřadů. Byl bezúhonný a měl k dispozici dostatečný finanční fond k provozu továrny v Brně.
Jako důvod k přesídlení do Brna uvedl, že jeho zboží od suroviny přes polotovar až k hotovému výrobku se neustále převáží tam a zpět, neboť není možnost zřídit v Bučovicích vlastní barevnu a přádelnu vlny, v prodeji pak také škodila cena výrobků, neboť převážení výrobu v Bučovicích prodražovalo.
K žádosti se kladně vyjádřila brněnská obecní rada (5. ledna 1857), která uvedla, že žadatel je považován velkoobchodníky za solidního a má dostatek finančních prostředků k tovární výrobě.
Žadatel ale mylně uvedl, že je držitelem privilegia k lepší výrobě vlněného zboží. Ve skutečnosti šlo jen o dokument udělený dříve bratrům Singerům, nyní v držení bratří Schüllerů, k lepší apretaci vlněných výrobků, nikoliv k jejich výrobě, jehož se ostatně Singerové vzdali.
Důvody přestěhování do Brna nebyly uznány a představitelé všech tří brněnských textilních cechů se vyslovili proti udělení. Nemohli posoudit majetkové poměry žadatele, avšak poznamenali, že při zvyšování počtu továrních oprávnění musí zákonitě v Brně dojít k úpadku vlnařské výroby.

Bučovice, čp. 144 (k roku 1857)

tkalcovský mistr v Bučovicích

od roku 1849 provozoval tkalcovství vlněného zboží v Bučovicích,
23. října roku 1856 požádal místodržitelství v Brně o udělení jednoduchého továrního oprávnění k výrobě vlněného zboží pro Brno,
spojil se se starším bratrem Moritzem a na základě společenské smlouvy si nechali u zemského soudu v Brně zaprotokolovat firmu Brüder Schüller, k jejímuž provozu chtěli tovární oprávnění,
Salomon Schüller po nedoporučení své žádosti se pokusil věc napravit, když v dodatku nové žádosti (z 13. ledna 1857) uvedl, že disponuje fondem 20 000 zlatých, do kterého byla započítána hodnota jeho bučovického domu, zásoby vlny a příze, stroje a výrobního zařízení,
k záležitosti se vyjádřila 5. února 1857 i Obchodní živnostenská komora v Brně, která charakterizovala soustřeďování vlnařské výroby do centra v Brně za přirozený proces, způsobený nevýhodnými podmínkami v okolních městech, především nedostatkem vody a skutečností, že města byla stranou hlavních dopravních cest,
žadatel však neprokázal dostatečně svoje důvody, a proto doporučila, aby v této záležitosti rozhodla komise - tato komise, podle hlášení C. k. okresního úřadu v Bučovicích nepochybovala o žadatelových technických a obchodních schopnostech, jeho dobré pověsti a nakonec žádost 25. května 1857 doporučila ke kladnému vyřízení,
jednoduché tovární oprávnění bylo 10. června 1857 dekretem místodržitelství uděleno,
výroba firmy Brüder Schüller byla provozována nejprve v Kožené ulici čp. 24 (nyní část Koliště) a od poloviny 60. let 19. století firma přesídlila na Cejl č. 95, kde setrvala do svého zániku,
tovární budovu poté převzala firma Adolf Löw et Sohn

Cäcilie Schüller (Strakosch)
sňatek: před rokem 1853

Babetta/Betti Schüllerová
Filippina Kemachová (Schüllerová)
Henrietta/Jetti Perlmutterová (Schüllerová)
Sofie Belová (Schüllerová)
Hermine Steinová (Schüllerová)

další děti (3)...

Josua Schüller
Johanna Schüllerová (Bocková)

Abraham Schüller
Moritz/Moises Schüller
i spolumajitel firmy Brüder Schüller

Jord