česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

zemřel společně s Josefem Bublíkem, Josefem Gabčíkem, Janem Hrubým, Janem Kubišem, Adolfem Opálkou a Jaroslavem Švarcem, kteří se podíleli na přípravě a vykonání atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. 5. 1942

padl v boji

Brno, náměstí Míru 2

obecná škola Smolina,
měšťanská škola Lačnov,
vyučen koželuhem ve Valašských Klouboukách

- Československý válečný kříž 1939 (3x),
- Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F-VB (1944),
- Zlatá hvězda Československého vojenského řádu Za svobodu in memoriam (1949),
- Řád rudé zástavy in memoriam (1968),
- bronzová medaile „Orel zásluze“ in memoriam (rozhodnutí Předsednictva Čs. Orla z 2. 4. 1947),
- Řád Bílého lva in memoriam (udělen 18. 6. 1968),
- Kříž obrany státu ministra obrany České republiky in memoriam (udělen 8. 5. 2010)

- plukovník in memoriam s účinností ode dne 30. 6. 2002 (rozkaz ministra národní obrany ČR č. 72 z 24. 6. 2002,
- ve Valašských Kloboukách, místní osada Smolina, u kaple je umístěn pomník rodiny Valčíkovy, kde uvedeno i jeho jméno,
- od 19. 6. 2009 čestný občan Valašských Klobouk in memoriam,
- od roku 1990 pojmenována po něm ve Valašských Kloboukách ulice,
- výnosem ministerstva školství ze 7. 8. 1968 pojmenována jeho jménem škola a dětský domov ve Smolině (dnes část Valašských Klobouk),
- jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí 2. světové války ve Zlíně, sad Komenského,
- jeho jméno je uvedeno na pamětní desce na budově školy v Lačnově.
- pomník v Otrokovicích, třída Tomáše Bati

koželuh v Otrokovicích

Čs. Orel

Po okupaci Čech a Moravy v prosinci 1939 odešel k čs. zahraniční armádě ve Francii (odveden 4. 3. 1940 Marseille, Francie). Osobní číslo: F-2287. Ve Velké Británii prodělal speciální výcvik a byl zařazen do paraskupiny SILVER A, s níž seskočil v noci z 29. na 30. 12. 1941 na území protektorátu. Když musel na počátku března 1942 na útěku před gestapem opustit Pardubice, odjel do svého rodného kraje na Valašskokloboucko na Moravu.
Po velikonočních svátcích v dubnu 1942 mu jeho velitel npor. Alfréd Bartoš vzkázal, aby odjel do Prahy. Parašutista se však cestou rozhodl zastavit u svého bratra Emila Valčíka, který i s rodinou bydlel v Brně v ulici Karla Wawry č. 71 (dnes Havlíčkova). Protože však bratra nezastihl, odebral se na Babákovo náměstí č. 2. (dnes náměstí Míru), kde navštívil mlékárnu Josefa Dvořáka. Ten mu dal nejen najíst, ale také poskytl nocleh. Od roku 1997 tuto skutečnost připomíná pamětní deska.
Josef Valčík se podílel na přípravě a provedení atentátu na Reinharda Heydricha. Spolu s dalšími šesti čs. parašutisty padl v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze dne 18. 6. 1942. Jednotka při úmrtí: MNO-VB, Zvláštní skupina, výsadek Silver A. V koncentračním táboře Mauthausen bylo 24. 10. 1942 pod čísly 217–230 popraveno 14 jeho příbuzných.
Protože gestapo o přítomnosti Josefa Valčíka v protektorátu vědělo již od března 1942, byly dne 28. 5. 1942 vydány vedoucím hlavní úřadovny státní policie v Praze, SS Standartenführerem dr. Geschkem, vyhlášky bílé barvy s částkou 100 000 korun odměny za informace, vedoucí k jeho dopadení. Gestapo nemělo přesné informace, protože je uveden jako Miroslav Valčík, *20. 1. 1920 Hodonín. Popis (včetně fotografie) je už přesnější: „vysoký asi 1 m 65 cm, plavé až světle plavé dozadu sčesané vlasy, které na pravé straně spadají trochu stranou, takže vzniká dojem pěšinky. Okrouhlý plný obličej, zdravá načervenalá barva obličeje, čistá pleť (žádné vřídky), bezvousý, čistě oholený. Modré oči, normální nos a poněkud malé a přiléhající uši“.
Tyto bílé plakáty byly společně vylepovány s červenými plakáty z téhož data, pod kterými je podepsán K. H. Frank, vyšší vedoucí SS a policie u říšského protektora v Čechách. „Červenými“ plakáty byla vypsána odměna 10 milionů korun za dopadení osob, které vykonaly atentát na R. Heydricha.
Plakáty byly do oblasti působnosti zemského četnického velitelství v Brně přivezeny v časných ranních hodinách automobilem z Prahy, zde již byly přistaveny automobily z každého četnického velitelství, současně přivezeny i plakáty pro policejní ředitelství v Brně. Většina plakátů vylepena ještě v průběhu 28. května, nejpozději do 12 hodin následujícího dne.

Dne 28. 1. 2010 nám pan Jiří Ptáček poslal zajímavou informaci, z níž citujeme: „Pan Valčík byl nevlastním bratrem pana Kubáčka z Lačnova, mého pradědečka. Dcera pradědečka, za svobodna Zdena Kubáčková, nyní Ptáčková, moje současná babička, si také pana Valčíka pamatuje. Chtěl přespat u nich v domě v Lačnově, v domě pradědečka (již zmíněný nevlastní bratr pana Valčíka).
Pan Valčík přišel v noci, pradědeček ho uvedl, ukázal mu světnici a řekl: „Jožo, podiv sa sám a zvaž, jestli tu chceš přespat.“ Jenže, když pan Valčík viděl tu plnou světnici spících lidí a dětí, mezi nimi i mou babičku, tak odešel, protože si uvědomoval nebezpečí, které by hrozilo všem. A nebýt poštmistra v Horní Lidči, který spálil Valčíkův rodný list, který obsahoval všechny rodinné vazby, naše rodina už tu dnes nemusela být.“
Jako spoluautorku medailonku Josef Valčíka mě zaujala a potěšila i poslední věta jeho informace: „Pokud by vás zajímaly nějaké bližší informace a údaje, prosím, ozvěte se mi. Já mám 18 let a jsem nesmírně hrdý, že jsme v rodině měli takového člověka, jako byl právě pan Valčík.“ Panu Ptáčkovi děkujeme.

Velice zajímavé informace napsal pro naši encyklopedii dne 5. 6. 2012 pan Ernest Ježík z Trnavy. S jeho laskavým souhlasem uveřejňujeme text v plném znění:
„V roku 1997 som na stavbe v Bolívii stretol údajného Valčíkovho vnuka menom Jorge Maldonado-Valčík. Narodil sa v ČSR, jeho otec tu študoval. Jorge bol syn Elišky Valčíkovej, údajnej dcéry Josefa Valčíka. V tej dobe mal asi 45–50 rokov. Vedel trochu česky, ukázal mi nejaké dokumenty ohľadne vyznamenaní in memoriam jeho deda. Chválil sa doslovne, že „muj deda byl Český národní hrdina“. Verím, že neklamal, ako by sa ináč v Bolívii dostal k takejto historke.“
(Panu Ježíkovi děkujeme také za poskytnutou fotografii a další pomoc při pátrání. Autoři medailonku se pokusí ve spolupráci s dalšími kolegy tuto zprávu prověřit.)
Dne 4. 5. 2019 upřesnila paní Marie Valčíková z Muzejní společnosti ve Valašských Kloboukách, že „zmiňovaný Jorge Maldonado - Valčík by mohl být synem Emilie Valčíkové, která se provdala za bolivijského lékaře. Emilie byla dcerou Aloise Valčíka, staršího bratra Josefa Valčíka.“ Za informaci děkujeme.

zobrazit

Jan Beňo
švagr Josef Bublík
společně zahynuli po boji v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje Vratislav Ebr
synovec Josef Kolařík
švagr Jan Kubiš
společně zahynuli po boji v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje
další osoby (6)...

Jan Valčík
Veronika Valčíková (Bětíková)

Františka Sívková (Valčíková)
Emil Valčík
Alois Valčík
Antonín Valčík
Ludmila Valčíková

další sourozenci (2)...

náměstí Míru
přespal zde ilegálně na začátku dubna 1942 Havlíčkova
Josef Valčík zde chtěl navštívit svého bratra Emila, ale nezastihl nikoho z rodiny doma; přesto oba manželé Emil a Anna Valčíkovi popraveni

J. Valčík
pamětní deska: náměstí Míru 2/01 parašutisté, kteří zahynuli v červnu 1942 v Resslově ulici v Praze
pamětní deska: Štefánikova 22/01

6. 4. 2024
Vysazení dalších 40 lip v Aleji parašutistů na Třebíčsku
jemu vysazena lípa 6. 4. 2024

mapa
pomník Josefa Valčíka v Otrokovicích

Menš, Jbre