česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

usnesením okresního soudu civilního pro Brno-město ze 7. 7. 1947 na žádost manželky byl důkaz smrti proveden a považuje se den 18. 3. 1943 za den, který nepřežil

popraven

Křižanov čp. 195 (rodný dům),
Brno-Královo Pole, Riegrova 1

reálné gymnázium ve Velkém Meziříčí, později v Novém Městě na Moravě (1930 maturita),
1931–1933 vojenská akademie v Hranicích (při vyřazení jmenován poručíkem)

voják z povolání (1933–1939 v Ružomberoku, od roku 1939 v Brně),
po rozpuštění čs. armády zemský úředník v Brně

Po vyřazení z vojenské akademie v Hranicích v roce 1933 byl jmenován poručíkem a přidělen k horskému dělostřeleckému pluku 201 do Ružomberoku na Slovensku. V roce 1936 byl ustanoven velitelem baterie, 1937 povýšen na nadporučíka. V roce 1938 konal zpravodajskou službu při opevňovacích pracích v Hrušovanech nad Jevišovkou; za mobilizace přidělen k službě silniční dopravy H. V.
V únoru 1939 přemístěn od dělostřeleckého pluku 201 k dělostřeleckému pluku 110 v Žilině, ustanoven jako profesor ve škole pro záložní důstojníky dělostřelectva.
Po 15. březnu 1939 se přestěhoval do Brna, aby vyčkal přidělení do úřadu. V srpnu 1939 byl přidělen jako zemský aktuárský adjunkt do zemské porodnice v Brně.
Ilegální činnost začal v září 1939, kdy byl získán majorem Kulatým a poručíkem Váchalem do vojenské organizace Obrana národa (skupina Brno-sever, úsek Královo Pole). Manželka po válce v životopisu manžela uvedla, že se stal zástupcem velitele a vedoucím úseku Královo Pole-východ, jeho úkolem mělo být získávání dalších členů z řad bývalých vojáků, zjišťování síly německé posádky v Králově Poli, zajišťování zbraní, rozšiřování protiněmeckých materiálů atd.
Gestapem byl zatčen v úřadě 14. 12. 1939, odvezen do Sušilových kolejí, kde v samovazbě v cele č. 112 zůstal do 3. 3. 1940, poté převezen do Kounicových kolejí (blok B, cela č. 77 - opět samovazba).
Dne 31. 5. 1940 odvezen do Vratislavi, odtud převezen začátkem září do Wohlau, poté 21. 3. 1941 do Dietzu an der Lahn. Dne 29. 9. 1942 obdržel z Berlína od soudu obžalobu, souzen ve Frankfurtu nad Mohanem, trest smrti vynesen 28. 10. 1942 (rozsudek byl vykonán ve čtvrtek 18. 3. 1943 v 19.30 hodin).

Manželka po válce v jeho životopise spočítala, že celkově byl vězněn 1 190 dnů. Manžel v posledním dopise před popravou napsal: „Já jednal dle svého přesvědčení a dle přísahy, které jsem nebyl zproštěn, a poslechl proto rozkazů představených..." pokračování věty: "... v jádru zůstávám věren svým vlasteneckým snahám" cenzor začernil. Popravu oznámily noviny a plakáty.
Urnu s jeho popelem se nepodařilo najít, proto nemohl být pohřben se spolubojovníky dne 7. září 1967 na Ústředním hřbitově v Brně.

zobrazit

Bohumír Preininger
spolupráce v odboji Antonín Váchal
blízký spolupracovník v odboji Václav Ždímal
bratranec

Marie Kožnárková
sňatek: 1938, Ružomberok

Zdeněk Kožnárek

Vilém Kožnárek
Anna Kožnárková (Melicharová)

Vilém Kožnárek

Riegrova
bydliště

mapa

Menš