JUDr. Adolf Stránský

* 8.4.1855 Habry, okr. Čáslav – † 18.12.1931 Brno


právník, významný moravský liberální politik a novinář, zakladatel Lidových novin, ministr obchodu za 1. republiky, válka a odboj 1914–1919; účastník domácího odboje


národnost

česká


státní příslušnost

Rakouské císařství, Rakousko-Uhersko, ČSR


zajímavé okolnosti

Adolf Stránský patřil v letech 1895–1918 k nejvýznamnějším moravským politikům.
Přátelil se s Leošem Janáčkem. Pro svůj radikalismus byl zván "surrealistou" či "zloduchem Moravy". Zakladatel tzv. vydavatelského domu Stránských.


bydliště

Brno:
- Alleegasse č. 1 (1890)
- Velké náměstí, dnes náměstí Svobody č. 8 (1900)
- Rudolfsgasse, dnes Česká č. 6 (1910)


vzdělání

premonstrátské klášterní gymnázium v Německém Brodě,
1873–1879 studium na právnické fakultě University Karlovy v Praze


dílo

Během studií publikoval v Národních listech, sympatizoval s Národní stranou svobodomyslnou. V Brně se stal propagátorem radikálního mladočešství a zároveň mluvčím brněnské české menšiny, dával však najevo svůj odpor proti moravskému separatismu.
Byl vyhledávaným advokátem, výborným řečníkem, proslavil se např. v procesu proti moravsko-ostravským dělníkům, tzv. "Omladině". Snažil se o vydávání českých novin na Moravě, v roce 1889 začal vydávat Moravské listy. V roce 1891 stanul v čele Moravské strany lidové. Od roku 1893 řídil redakci Lidových novin, tiskového orgánu strany, psal pod pseudonymem "Sigma".
V roce 1895 se stal poslancem moravského sněmu a říšské rady, byl místopředsedou klubu českých poslanců. Sblížil se politicky s T. G. Masarykem a realisty. Od roku 1908 předseda Lidové pokrokové strany moravské. V roce 1918 se stal prvním ministrem obchodu 1. republiky (1918–1919) a vůdcem moravského křídla Československé státoprávní (později národní) demokracie.
Od roku 1920 senátorem. Z politického života odešel v roce 1925, kdy došlo k názorovému střetu s národní demokracií K. Kramáře a moravská část se oddělila.


zaměstnání

v letech 1879–1880 soudní úředník u trestního soudu v Praze, krajského soudu v Českých Budějovicích a obchodního soudu v Praze,
od roku 1880 advokátní koncipient a samostatný obhájce v brněnské advokátní kanceláři, kterou vedl německý advokát a poslanec Moritz Illek,
poté působil krátce roku 1881 jako redaktor listu Tribüne ve Vídni,
po návratu do Brna, v červenci 1881, nastoupil do kanceláře českého advokáta Wurma,
roku 1886 si v Brně otevřel vlastní advokátní kancelář a natrvalo se ve městě usadil,
v letech 1895–1918 zemský a říšský poslanec,
v listopadu 1918 se stal členem Revolučního shromáždění (1918–1920),
do července 1919 byl ministrem obchodu v první vládě Československé republiky,
v letech 1922–1925 senátor za Československou národní demokracii, v níž (spolu se synem Jaroslavem) reprezentoval moravské křídlo, opoziční vůči Kramářovu vedení strany,
roku 1925 se ještě aktivně podílel na založení Národní strany práce, ale po jejím volebním neúspěchu politické činnosti zanechal


politická orientace

Moravská strana lidová (založena 15. 2. 1891 v Olomouci),
Československá národní demokracie


odborné a zájmové organizace

funkcionář řady českých spolků (např. v Českém čtenářském spolku, Družstvu Národního divadla v Brně, v němž jako jeden z prvních na Moravě inicioval v roce 1881 sbírky pro vyhořelé Národní divadlo v Praze),
v roce 1886 se stal jednatelem Českého politického spolku v Brně, o rok později se však se všemi spolky rozešel a začal pracovat na vytvoření nové politické strany,
Sokol Brno I (od roku 1889),
předseda disciplinární rady Advokátní komory na Moravě (od roku 1905),
prezident Pražské železářské společnosti (od roku 1925)


hrob

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 62, hrob č. 75-77 (hrobku rodiny Stránských vytvořil v roce 1919 arch. Emil Králík)


poznámky

Proslavil se jako obhájce v procesu vedeném roku 1894 v Praze se 76 účastníky vykonstruovaného spiknutí neexistujícího spolku Omladina.

V říjnu 1914 dohodl s T. G. Masarykem způsob odbojové činnosti. Od podzimu 1916 byl členem Českého svazu, sdružení českých poslanců Říšské rady (cílem byla obhajoba českých zájmů), prosazoval radikální postoje, intervenoval ve prospěch uvězněných českých politiků.
Od léta 1917 byl blízkým spolupracovníkem Karla Kramáře, autorsky se podílel na Tříkrálové deklaraci, jednom z nejvýznamnějších dokumentů české politiky za první světové války, který znamenal vítězství myšlenky samostatného československého státu v domácí politice.
Člen Národního výboru československého, řídil Moravský národní výbor.



pojmenované ulice

Stránského (Žabovřesky)


prameny, literatura

zobrazit


osoby

Štěpán Doubrava
účastník pohřbu Š. Doubravy Emil Králík
autor hrobky rodiny Stránských Jan Králík
A. Stránský byl kmotrem při křtu vnuka J. Králíka Hubert Lamplota
Lamplota provozoval obchod v domě, který Stránský vlastnil (Česká č. 6)


partneři



ulice

Alleegasse
bydliště v roce 1890 (dnes třída Kpt. Jaroše) Grosser Platz - Velké náměstí
bydliště v roce 1900 (dnes náměstí Svobody) Rudolfsgasse
bydliště v roce 1910 (dnes Česká)


stavby

Nájemný dům s obchody
Česká 6/156-159
majitel domu
Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku


události

28. 10. 1918
Vznik Moravského národního výboru
předseda výboru
5. 1. 1911
Sjezd lidové strany pokrokové
poslanec moravského sněmu a říšské rady
30. 7. 1897
Pohřeb Ph. Dr. Štěpána Doubravy
účastník pohřbu
16. 12. 1893
Historicky první číslo Lidových novin vyšlo v Brně
zakladatel Lidových novin
11. 12. 1886
Jubilejní slavnost 25letého trvání Českého čtenářského spolku
politik a novinář


Rč, Jord


Aktualizováno: 26. 10. 2019