česká

ČSR

infarkt v důsledku srdeční vady, která vznikla ve vězení

Brno, Královo Pole, Berkova 57

úředník Úrazové pojišťovny (Brno, Kotlářská 51/55)

Československá strana lidová (od roku 1933)

Československý Orel (vykonával funkci pokladníka)

Královopolský hřbitov, Myslínova, oddělení 1, řada u zdi, č. 163

Viktor Adolf Malý se narodil jako druhé dítě z devíti manželům Adolfu Malému (1870–1930, tovární dělník) a Františce Gromešové (1872–1947). Františka Gromešová byla sestrou Františka Gromeše (*1863). Jejich rodiče byli Matěj Gromeš a Anna Motasek.
Viktor Malý byl tovární úředník v Králově Poli.
Za první světové války byl v roce 1916 odveden a konal prezenční službu až do 28. 10. 1918 u 14. pěšího pluku a dále u 10. pěšího pluku až do konce října 1919. Dne 5. 8. 1919 se oženil s Marií Böhmovou. V roce 1928 dostavěli dům na ulici Smetanova (dnes Berkova). Později přijal místo úředníka v Úrazové pojišťovně na ulici Koliště. Od roku 1933 byl členem Československé strany lidové. V roce 1935 se mu narodila dcera Marie (*3.1.1935 - †28.7.1999) a v roce 1938 syn Viktor (*25.11.1938 - †20.3.1974). Vlivem nemoci v tomhle období přišel o oko a nosil protézu.
Po rozpuštění Sokola se v březnu roku 1942 stal členem odbojové organizace „Jindra“ u sokolské župy Dr. Jindry Vaníčka. Cílem jeho buňky bylo v případě převratu obsazení veřejných budov a zajištění bezpečnosti, klidu a pořádku. Skupina dále připravovala ozbrojené povstání proti okupantům a pokoušela se o získání zbraní (Z dokumentů není známo, zda je měli. Jediný doklad o vlastnictví zbraně je u Viktora Adolfa Malého, který zbraň ukrýval ve sklepě svého domu tak pečlivě, že ji při prohlídkách nenašlo ani gestapo). Vedoucím skupiny a jeho hlavní spojkou byl Josef Čurda (bydliště Martínkova 4), dalšími jeho spolupracovníky Alois Pall (Vackova 69), Mirek Divoký (Kotlářská 19) a major Bohuslav Vykopal (Tyršova 30). Major Vykopal přislíbil zajištění zbraní. Josef Čurda navazoval spojení na vedoucího odboje v Brně Adolfa Hrudu (Vaníčkova 10) a ten na Štěpána Drásala (Valchařská 12), vedoucího organizace „Jindra“ pro Moravu. Konkrétní akce skupiny nejsou známy.
Dne 19. 6. 1944 byl zajištěn gestapem vedoucí skupiny Josef Čurda. V pondělí 14. srpna 1944 byl v úřadě Úrazové pojišťovny na Kolišti 51/55 zajištěn komisařem gestapa Leopoldem Walzbergerem i Viktor Malý. Pro obvinění z velezrady byl bez právoplatného rozsudku umístěn do věznice v areálu Kounicových kolejí, kde setrval až do 7. 12. 1944. Tento den byl převezen do trestnice ve Vratislavi, kde byl vězněn až do 22. 1. 1945. Mimo jiné i společně s Eduardem Berkou.
Dne 22. 1. 1945, když bylo město obklíčeno ruskou armádou, byl transportován do káznice ve Waldheimu v Sasku, kde jej 7. 5. 1945 v 0:30 hodin osvobodila ruská armáda. Dne 9. 5. 1945 odešel z káznice průvod cca 900 Čechů do nejbližší železniční stanice ve Waldheimu a zvláštním vlakem odjeli všichni Češi zpět do vlasti. Do Brna za manželkou a dětmi se vrátil 13. května 1945. Po návratu domů vážil 51 kg, ale velmi rychle se jeho fyzický stav zlepšoval. Následkem uvěznění se mu rozvinula srdeční vada a problémy s krevním tlakem, za což mu byla přiznána 45% invalidita. Dle rodinných svědectví pomohl paní Ivaně Berkové po válce s nalezením ostatků jejího manžela v hromadném hrobě ve Vratislavi.
Viktor Malý zemřel 17. 3. 1950 na infarkt ve svém domě na Berkové 57. Dle § 8 zákona 255/46 Sb. ze dne 19. prosince 1946 byl uznán jako účastník 2. domácího odboje a politický vězeň za 2. světové války.

Podklady pro toto heslo připravila paní Helena Votavová, pravnučka Viktora Adolfa Malého. Děkujeme.
K zpracování hesla byly použity tyto zdroje osobní složka Vojenského ústředního archivu v Praze, osobní svědectví jeho vnučky Judity Revallo, matriky o narození, úmrtí a svatbě na Actapublica a Soudobé dějiny ISSN 1210-7050.

Eduard Berka
spolu uvězněni ve věznici ve Vratislavi

Marie Malá (Böhmová)
sňatek: 5. 8. 1919, Brno-Královo Pole

Berkova
bydliště

Královopolský hřbitov
Myslínova
válka a odboj 1938–1945; člen odbojové organizace „Jindra“ u sokolské župy Dr. Jindry Vaníčk; místo posledního odpočinku

Jis