Brno, Česká 19,
Brno-Židenice, Křtinská (Kiriteiner Gasse) 602,
Mokrá (dnes Horákov-Mokrá) čp. 148

obecná a měšťanská škola v Nymburku,
tři třídy keramické školy, vyučen malířem

majitel technické kanceláře (podnikatelství pro stavby cihelen, vápenic a továrních komínů) v Brně, Rudolfská 19,
později podnikatel staveb v Brně-Židenicích (doloženo nejméně v letech 1912–1914),
po roce 1922 majitel vápenek a lomu na vápenec v Mokré

Lidová strana

ochotnický herec,
Orel

Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, skup. 35, hrob č. 12–13

Po ukončení vzdělání v letech 1904–1907 získal zkušenosti na vandru, jak bylo tehdy zvykem. Ve vandrovní knížce měl doloženy údaje od března 1904, kdy začal pracovat v Jablonném nad Orlicí, od června do listopadu 1904 pobýval ve Vídni, následovaly pobyty v Ústí nad Orlicí, Praze, Opatii, Mariánských Lázních, Meranu a posledním údajem ve vandrovní knížce je Mais v Tyrolsku s datem 20. 10. 1907. Již zde spatřujeme jeho odvahu, s níž procestoval různá místa monarchie, aby získal co nejvíce znalostí odborných i jazykových. Před první světovou válkou žil v Brně, kde měl podnikatelství staveb. Po sňatku v roce 1912 se přestěhoval do Brna-Židenic, kde se mu narodily i jeho děti.
Narukoval do první světové války, byl vojínem 9. zákopnického praporu rakousko-uherské armády. Zajat 7. 4. 1916 Maněviče, do legií se přihlásil v Penze. Do čs. legie v Rusku zařazen 27. 4. 1918, 9. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 4. 1. 1921, poslední útvar: 9. střelecký pluk, poslední hodnost: četař. Demobilizován.
Po návratu z války se po roce 1921 odstěhoval do Mokré. Na základě svých bohatých zkušeností si osobně vybral místo pro postavení první vápenky na Vlašnovech. Skálu si pronajal od brněnské kapituly a pozemky koupil od místních občanů. Návrh stavby a dozor si zajistil sám, samotnou výstavbu vápenky provedl zednický mistr Ondřej Kříž z Viničních Šumic. Plný provoz zahájila vápenka od jara 1924 a pracovala celých 20 let. Na konci války si její komín (měl výšku 15 metrů) vybral jako stanoviště německý ostřelovač, rudoarmějcí komín proto sestřelili. V době plného provozu vápenka denně měla kapacitu 100 až 120 metráků tzv. pergálového vápna (tedy vápna nejlepší kvality), přímí odběratelé a tzv. vápeníci (lidé, kteří dál vápno rozváželi) zásobovali obce na Slavkovsku, Kyjovsku, Bzenecku a Břeclavsku. Karel Keith plně využil nadějného rozmachu stavebního podnikání po válce, který vyvrcholil v roce 1928.
V této době byl také na vrcholu svého společenského postavení v obci Mokrá, kde se těšil značné vážnosti. Byl zvolen pokladníkem stavební komise, účastnil se aktivně společenského života, svůj temperament uplatnil jako znamenitý herec ochotnického divadla organizace Orel, byl velkým příznivcem místních fotbalistů. V roce 1929 dokončil stavbu vlastního rodinného domu (stavebníkem na parcele č. 747/3 byla jeho manželka, stavba byla kolaudována 1. 12. 1929). V letech 1934–1936 byl pověřen výkonem funkce starosty jako místostarosta za stranu lidovou, když byl komunistický starosta Řičánek okresním hejtmanem zbaven funkce.
Situace, kdy se rozhodl vybudovat druhou vápenku, se však radikálně zhoršila hospodářskou krizí v roce 1929, která u nás trvala až do roku 1934. Nová vápenka, kterou Karel Keith postavil poblíž lomu, musela pracovat velmi racionálně, aby vydržela tíživou hospodářskou situaci, kdy výroba a prodej vápna neustále klesaly. Karel Keith novou vápenku umístil tak, že doprava vápence byla velmi promyšlená a dráha na vytahování vápence byla krátká. Kámen se nakládal ručně a vlastním spádem procházel až na místo zpracování, bez potřeby překládání na jiný dopravní prostředek, Tak mohl snížit počty pracovníků při navážení. Jako palivo tato vápenka již využívala koks (dřeva již nebylo tolik, jako v době, když postavil vápenku první, a také podražilo). Jako zkušený odborník Karel Keith i zde uplatnil nové výrobní postupy a vynálezy. Používaná suroviny, kvalitní devonský vápenec, mu zajišťovala vápno vysoké kvality. V roce 1936 se stal i nájemcem obecních lomů, které mu sloužily jako rezervoár kamene pro vápenky.
Po roce 1945 byla stará vápenka, těžce poškozená při osvobozovacích bojích, zbourána. Druhá vápenka byla po roce 1948 znárodněna, Karlu Keithovi zde bylo „dovoleno pracovat“.
V obci Mokrá žil až do konce života, který mu určitě ztrpčily starosti o osud syna a snachy.

zobrazit

Oldřiška Keithová
snacha

Marie Keithová (Hulková)
sňatek: 30. 1. 1912, Brno-Zábrdovice (kostel Nanebevzetí Panny Marie)

Věra Keithová
Jiřina Vaňáčková (Keithová)
Karel Keith

Jan Keith
Marie Keithová (Klímová)

Česká
bydliště doložené v roce 1912 (tehdy Rudolfova) Křtinská (Kiriteiner Gasse)
bydliště doložené v roce 1914 (dnes Šedova)

Ústřední hřbitov města Brna
Vídeňská 96/306
místo posledního odpočinku

Menš