Hrobka markraběte Jošta Lucemburského
Moravské náměstí 1a/680
Brno-město
Brno: pohřeb krále Svaté říše římské
- Z roku 1752 pochází podrobný zápis o otevření hrobky a manipulaci s ostatky sepsané augustiniánským archivářem Hermannem Freyem.
- Předpokládá se, že je v kostele pohřben na jiném místě i Joštův otec Jan Jindřich i se svými dvěma manželkami, Markétou Opavskou a Markétou Rakouskou. Hrobky nebyly dosud nalezeny.
- V majetku brněnského augustiniánského kláštera se nachází kopie náhrobků Jana Jindřicha a Jošta Lucemburského.
- Během otevření hrobky v roce 1999 byl uvnitř izolován dosud neznámý druh bakterie. Byla pojmenována na počest markraběte Jošta „Rhodococcus jostii“.
- V roce 2002 navštívil Brno v rámci státní návštěvy Lucemburský velkovévoda Henri s manželkou. Během návštěvy jenž byla iniciována výstavou Moravští Lucemburkové, nezapomněl uctít ostatky markraběte Jošta v kostele sv. Tomáše.
pravděpodobně roku 1411
Hrobka markraběte Jošta Lucemburského se nachází v bývalém augustiniánském kostele Zvěstování Panny Marie a sv. Tomáše apoštola na Moravském náměstí. Je situována ve středu chóru zbarokizovaného gotického presbytáře.
Hrobka je kryta červenou mramorovou deskou (300 x 163 x 21cm, cetechovický mramor).
Deska je lemována mosaznou páskou s nápisem opakující text na rakevní destičce zakončeným letopočtem 1354–1411. Připojen je pak pamětní nápis „PAMÁTCE MARKRABĚTE JOŠTA Z RODU LUCEMBURKŮ VĚNOVALA JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST HENRI, VELKOVÉVODA LUCEMBURSKÝ U PŘÍLEŽITOSTI NÁVŠTĚVY BRNA 10. 10. 2002“, po stranách se nachází znaky Lucemburska a Moravy. Původní gotický prostor hrobu je částečně překlenut barokní klenbou.
Během švédského obléhání Brna v roce 1645 byl gotický klášter i kostel značně poškozen. Následná rozsáhlá obnova celého areálu tentokrát v barokním duchu měla být završena ke 400. výročí založení kláštera. Někdy v tomto období byly pořízeny kopie nápisů z náhrobních kamenů obou Lucemburků. Zmiňován je kámen z červeného mramoru se sešlapaným nápisem a markraběcími insigniemi nad hrobem Jošta. Poté byl vyměněn za nový, který je v kostele dodnes. Tyto kopie na dřevěných deskách byly pak umístěny v sakristii a jsou stále v držení augustiniánů. Podle nápisu to nebyly původní náhrobníky z doby úmrtí Jana Jindřicha a Jošta, ale byly zhotoveny patrně později během 15. století.
V polovině 18. století byla dokončována rekonstrukce klášterního kostela. Obnově neušel ani prostor presbytáře. Zvyšovala se zde podlaha a kvůli stavbě nové oltářní přepážky bylo nutné prostor ze statických důvodů stavebně zajistit. Východní strana Joštovy hrobky pod přepážkou byla podepřena novou cihlovou klenbou. Náhrobní deska pak musela být posunuta o třetinu západním směrem. Svou hranou tak zasahovala do hrobky vedlejší. Při dokončování prací v chrámu byla nakonec pokládána nová dlažba. Při této příležitosti došlo i k úpravám stávajících hrobů.
Dne 25. října 1752 byla také otevřena Joštova hrobka v presbytáři. Dokládá to pamětní spis kláštera datovaný rokem 1753. Byl pořízen archivářem Hermannem Freyem a obsahuje záznam o posvěcení kostela a také zmiňuje otevření hrobky. Kromě samotného aktu otevření popisuje podobu hrobové komory i způsob uložení markraběcích ostatků a přikládá i kresby. Zedníci nejprve zvedli kamennou desku kryjící hrobku. Na dřevěných deskách se zde nacházela rozpadlá rakev. Desky byly položeny na už dost zkorodovaných železných tyčích vezděných do stěn hrobky cca 65 cm nad zemí.
Obsah hrobky byl následně vyjmut a popsán. V rakvi bylo kromě kosterních ostatků i několik kusů látek, které se hned po dotyku rozpadaly. Byla nalezena též olověná rakevní destička s nápisem v přepisu "Jodocus, Dei gratia Romanorum Rex electus, semper Augustus, Marchio Brandemburgensis et Moravie". Augustiniáni ji poté uložili do klášterního archivu, a dnes se nachází ve sbírkách Muzea města Brna. Popis ostatků líčí, že část lebky byla spadlá na dně hrobky. Měla všechny zuby kromě dvou řezáků. Dále bylo nalezeno 16 obratlů a dlouhé kosti rukou a nohou. Zbytky rakve, látek a dřevěných desek byly poté odstraněny. Augustiniáni pak na nové desky volně vyskládali Joštovy kosti. Nohama k oltáři a hlavou k západu otočenou směrem k oltáři.
Při těchto úpravách nebyly nalezeny hroby Jana Jindřicha a jeho manželek. Některé archivní prameny uvádějí, že byl Jošt pohřben ke svému otci. Vzhledem k tomu, že se při tomto otevření hrobky našly pouze ostatky mladšího Lucemburka, Jan Jindřich je tedy pravděpodobně pohřben na jiném místě v kostele.
Roku 1998 bylo souvislosti s přípravami výstavy Moravští Lucemburkové rozhodnuto o otevření hrobky a antropologickému výzkumu ostatků.
Archeologický výzkum v prostoru kněžiště a chóru se uskutečnil na přelomu roku 1998/1999. Vedoucím výzkumu byla pracovnice MMB Dana Cejnková. Byly zde rovněž využity výsledky archeogeofyzikální prospekce podloží nově realizované v souvislosti s výstavou. Poté byl proražen u hrany hrobky otvor a zjišťována přítomnost mikrobiálního osídlení. Zároveň byl prostor prozkoumán kamerou. Následovalo samotné vyzdvižení náhrobní desky. Speciální technikou byl nadzvednut více než 800 kg vážící kámen.
Stav prostoru odpovídal popisu z poloviny z 18. století. Kromě ostatků, jež byly chaoticky rozházeny po hrobce. Mohlo k tomu dojít při pokládání inženýrských sítí v roce 1933. Nebo pravděpodobněji při zasažení kostela a následných otřesech při bombardováním Brna na konci války. Hrobka je obdélná a je vyzděna cihlami, podlaha je rovněž z cihel položených do šikmých pásů. Do delších stěn byly asi metr nad zemí v mělkém ústupku zazděny tři železné tyče. Dřevěné desky na tyčích, na kterých byly položeny ostatky, se vlivem vlhka rozpadly. Kosti se nacházely v překvapivě dobrém stavu. Nenašla se žádná hrobová výbava. Hrobky Jana Jindřicha a jeho manželek nebyly ani dalšími sondami v kostele nalezeny. V jejich hledání se bude pokračovat průběžně při opravách podlah.
Joštovy ostatky byly podrobeny antropologickému zkoumání pracovníky MZM. Poté odvezeny do Kriminalistického ústavu Policie ČR v Praze.
Z antropologické zprávy vyplývá, že kosterní pozůstatky vykazují robustní postavu kolem 180 cm vysokou a úmrtí ve stáří mezi 50-55 lety. Na kostech byly zjištěny degenerativní změny. Příčinu smrti se i přes spekulacích o otravě nebo násilné smrti nepodařilo zjistit. Pravděpodobně šlo o přirozené úmrtí.
Fiktivní podobu markraběte můžeme dnes vidět v pravé soše na portálu bývalé prelatury kláštera. Dnes již zesnulý prof. Emanuel Vlček už dříve zkoumal ostatky Joštova mladšího bratra markraběte Prokopa. Ostatky tohoto muže označeného za Prokopa byly nalezeny roku 1975 při opravách bývalého kostela kartuziánů v Brně-Králově Poli.
Markraběcí hrobka v kostele sv. Tomáše byla poté vyčištěna a konzervována. Dne 18. března roku 1999 pak byly ostatky slavnostně uloženy zpět, za přítomnosti brněnského biskupa Vojtěcha Cirkle a představitelů města. Původní mramorová deska byla před návštěvou lucemburského vévody Henriho v roce 2002 opatřena pamětním nápisem.
Kostel sv. Tomáše a klášter augustiniánů-eremitů
Moravské náměstí
sochy makraběte Jana Jindřicha a markraběte Jošta
sochařská realizace: Moravské náměstí 1/03
10. 10. 2002
Návštěva Jeho královské Výsosti Henriho, velkovévody Lucemburska, v Brně
1. 6. 2000
Zahájení výstavy Moravští Lucemburkové
18. 3. 1999
Slavnostní pohřbení ostatků Jošta Lucemburského
1/1999
Otevření hrobky Jošta Lucemburského
26. 1. 1996
585. výročí úmrtí markrabětě Jošta
Studentský záznam
Máte více informací?
Napište nám, prosím. Děkujeme.