česká

ČSR, ČSSR, ČR

V roce 1956 založil Šlapanický dětský sbor, z něhož v roce 1967 vznikl výběrový sbor Kantiléna. Jako sbormistr a umělecký vedoucí působil v jeho čele až do konce roku 2005 a získal celou řadu tuzemských i zahraničních pěveckých ocenění.

Brno

Šlapanic u Brna

Brna, v oboru hudba (2021)

gymnázium v Brně-Králově Poli (1951 maturita),
Vyšší pedagogická škola Brno (od roku 1964 součást UJEP - dnes MU) - obor český jazyk-dějepis (1954 Mgr.),
v roce 1970 absolvoval při zaměstnání jednooborovou bohemistiku na FF UJEP (dnes MU) v Brně

Medaile Za Zásluhy I. stupně (2022)

Cena Františka Lýska (1989),
Cena města Brna - udělena sboru Kantiléna (1996),
Cena Bedřicha Smetany (2002),
Cena Jihomoravského kraje (2012),
Medaile ministerstva kultury "Artis Bohemiae Amicis" za šíření dobrého jména české kultury (2022)

1954–1956 učitel hudební výchovy v Ostravě,
do roku 1983 učitel češtiny, dějepisu, hudební a tělesné výchovy ve Šlapanicích u Brna,
od roku 1975 působil externě na různých brněnských gymnáziích, kde pomáhal zakládat nebo přímo vedl pěvecké sbory,
v roce 1983 zvítězil v konkurzu na sbormistra Státní filharmonie Brno,
1969–1997 JAMU - externí pedagog (vyučoval předmět Teorie a praxe řízení dětského sboru)

Ivan Sedláček se narodil na Slovensku do učitelské rodiny. Otec Rudolf Sedláček patřil k výrazným pedagogům, který po vzniku ČSR pomáhal budovat a rozvíjet školství na válkou zbídačeném, pomaďarštěném a národně málo uvědomělém Slovensku, matka Růžena Sedláčková pracovala jako ředitelka školy pro ženská povolání. Byl to právě vliv otce – zaníceného amatérského muzikanta a obdivovatele pěveckých sborů – který mladého Ivana přivedl již od útlého dětství k lásce k hudbě. Po vyhlášení samostatného Slovenského státu v březnu 1939 museli Sedláčkovi urychleně ze země odejít, tak jako většina dalších českých úředníků, učitelů, obchodníků apod. Po příchodu na Moravu, v té době již okupovanou německými vojsky, se rodina usadila nejdříve ve Vyškově a později v Brně, kde otec získal místo školního inspektora. Tíživá válečná atmosféra následujících let byla umocněna těžkou nemocí Ivanovy matky, která zemřela v roce 1944. Ještě před koncem války si otec přivedl novou partnerku, učitelku hudební výchovy Jitku Reindlovou, která byla také sólistkou Vachova sboru moravských učitelek a dirigentkou Brněnského dívčího dětského sboru. Díky své srdečné povaze se rychle a snadno začlenila do rodiny a Ivan navíc začal pravidelně navštěvovat zkoušky jejího pěveckého souboru, čímž mohl dále rozvíjet svůj zájem o tento hudební obor. Chodil také na hodiny klavíru, ale hudbě se mohl zatím věnovat pouze ve volném čase.
Po skončení války byl přijat na gymnázium v Brně-Králově Poli. V době jeho maturity v roce 1951 mu náhle zemřela druhá, milovaná matka, což jej velice ranilo. Tehdy se rozhodl, že bude pokračovat v její práci. Jeho žádost o vysokoškolská studia hudební vědy a estetiky zůstala zamítnuta, absolvoval tedy přijímací řízení na veterinární fakultě a byl přijat. Naštěstí dosáhl alespoň přestupu na pedagogickou fakultu, na níž v roce 1954 dokončil obor český jazyk – dějepis. Pedagogickou dráhu začal v Ostravě, odkud po dvou letech přešel na učitelské místo do Šlapanic u Brna. Krátce po svém příchodu mohl konečně realizovat svůj sen – založil zde pěvecký kroužek pod názvem Šlapanický dětský sbor. S dětmi cvičil několikrát do týdne, před vyučováním, v jejich volných hodinách, mnohdy i o nedělích. Usilovná půlroční práce se však vyplatila, neboť v březnu 1957 šlapanický sbor zvítězil v okresním kole Soutěže tvořivosti mládeže. Po dvou letech získal vavříny i v kole krajském a nakonec přišlo v roce 1962 přelomové vítězství v ústředním celostátním kole v Bratislavě. Vedle soustavné práce se sborem se Ivan Sedláček nadále snažil sám zdokonalovat v hudbě soukromým studiem: základům dirigování u Zdeňka Kaňáka a Libora Coufalíka, pěvecké výchově u Jiřího Bara.
Od počátku své sbormistrovské dráhy chtěl Ivan Sedláček repertoár, kterým by se jeho sbor odlišoval od jiných sborových těles. Za svou kariéru oslovil četné soudobé autory (Petr Eben, František Gregor Emmert, Pavel Čotek, Osvald Chlubna, Ctirad Kohoutek, Jiří Matys, Lukáš Matoušek, Věroslav Neumann, Arnošt Parsch, Zdeněk Pololáník, Miroslav Reichl, Petr Řezníček, Klement Slavický, Vladimír Werner, Evžen Zámečník a další), kteří pak pro něj napsali více než pět desítek hudebních děl, které bezesporu obohatily českou sborovou tvorbu.
V polovině 60. let 20. století začala dlouhodobá spolupráce sboru s operou Janáčkova divadla, přičemž poprvé se zpěváci ze Šlapanic představili v Pucciniho Bohémě v květnu 1965. To již měl sbor za sebou účinkování v brněnském rozhlasu (1960) a několikrát se předvedl na festivalu vokální tvorby v Jihlavě nebo na Sborovém festivalu Brno. Stále se zvyšující úroveň a pověst sboru dávno přesáhla hranice místa svého vzniku. Pěvecké zkoušky se přesunuly ze Šlapanic do brněnské Janáčkovy opery a členskou základnu již dlouho netvořili pouze žáci šlapanické školy, takže malí zpěváci přicházeli z Brna i jeho městských částí, až nakonec brněnské děti získaly naprostou převahu. Tyto a další důvody vedly Ivana Sedláčka k nutnosti nového názvu sboru, takže v roce 1967 vznikla Kantiléna.
V dalších dvou dekádách věhlas souboru nadále rostl a vedle účinkování v rozhlase a televizi přišly první velké úspěchy v zahraničí na mezinárodních soutěžích a festivalech: zlatá medaile v holandském Neerpeltu (1974) a jugoslávské Celje (1975), 1. cena v soutěži Concorso polifonico Quido di Arezzo v roce 1977 (na soutěž do italského Arezza se Kantiléna vrátí ještě v roce 1981 a nejenom opět zvítězí v kategorii dětských sborů, ale získá absolutní prvenství ve finále vítězů všech dalších kategorií, tj. sborů mužských, ženských i smíšených), 2. místo v bulharské Varně (1979), Cena Bély Bartóka (1981), 1. cena v italském Pratu (1982). V roce 1984 znovu Neerpelt a 1. cena „Summa cum Laude“, 2. cena v soutěži evropských rozhlasových stanic „Ať národy zpívají“ v Helsinkách (1987), další stříbrná medaile ve španělské Tolose (1987). Řadu vítězství získala Kantiléna rovněž na domácí scéně. Uvést můžeme alespoň Zlatý vavřín v soutěži výběrových sborů ve Svitavách (1975) nebo Zlaté pásmo a zvláštní cenu za vyspělou interpretaci v téže soutěži v Olomouci (1980).
V roce 1983 Ivan Sedláček definitivně opustil šlapanickou školu, když zvítězil v konkurzu na sbormistra Státní filharmonie Brno. Po vítězném konkurzu do filharmonie byl ke Kantiléně od 1. ledna 1984 připojen výběr Brněnského dětského sboru, založeného v roce 1946 národním umělcem Františkem Lýskem. Obě sloučená pěvecká tělesa plnila funkci filharmonického dětského sboru s dočasným názvem Brněnský dětský sbor Kantiléna. Po listopadu 1989 a otevření hranic Kantiléna zavítala do Japonska, USA, Kanady, Řecka, Švýcarska, Itálie a mnoha jiných zemích. V 90. letech 20. století také došlo k výraznému repertoárovému rozšíření o duchovní skladby a moteta vokální polyfonie, s nimiž sbor pravidelně účinkoval v nově zavedeném cyklu abonentních koncertů duchovní hudby.
Jako sbormistr a umělecký vedoucí Kantilény působil Ivan Sedláček do konce roku 2005, kdy ve svých 73 letech předal sbor svému nástupci, jímž se stal Jakub Klecker. Ani po skončení aktivní činnosti však nezahálel a v únoru 2006 souhlasil s nabídkou řady bývalých zpěváků mnoha generací svého sboru a postavil se do čela nově vzniklého hudebního tělesa Smíšený sbor Kantiléna, který vedl do června 2008.

zobrazit

Jiří Bar
učitel Libor Coufalík
učitel František Gregor Emmert
spolupráce Osvald Chlubna
spolupráce Zdeněk Kaňák
učitel
další osoby (8)...

Karla Sedláčková (Swiderková)
sňatek: květen 1968

Rudolf Sedláček
Růžena Sedláčková (Vokrojová)

Milan Sedláček

25. 1. 2022
Slavnostní předání Ceny města Brna za rok 2021 a udělení Čestného občanství města Brna
jeden z oceněných

Jbre