Sobolova 19, Sokolovna - Profil stavby, areálu

Sokolovna

ulice

charakteristika

První pohnutky k zakoupení pozemku na výstavbu sokolovny se objevily až za 10 let po založení sokolské jednoty. Podnět k tomu dal nevědomky hostinský Kotík v roce 1922, když zakázal sokolům rozvíjet činnost v prostorách jeho pohostinství, jež dosud využívali (dnešní restaurace Švejk). Spor se sice podařilo urovnat, protože hostinský Kotík prodal v roce 1923 hospodu, a nový majitel p. Fic byl k sokolům vstřícnější, ale myšlenka vlastní sokolovny se již v srdcích sokolů pevně usadila.
V průběhu roku 1924 se znovu objevují problémy s cvičením v hostinci. Hostinský vyřešil spor po svém a ze „sokolské“ místnosti v červnu 1924 udělal kuželnu. Tím byla činnost sokola značně omezena.

existence

stavba již neexistuje

zánik

listopad 1976

území

Brno-Bohunice

zajímavosti

Součástí oslav k otevření nové Sokolovny byl velký sokolský průvod obcí, uvítání starosty města Brna, několik proslovů a zdravic, vystoupení pěveckého souboru Foerster, zpěv hymny, veřejné cvičení a první večerní zábava v sokolovně. Bylo vyvěšeno 200 plakátů, vyrobeno 500 jubilejních odznaků a pohlednic.

vznik

1929-1930

stavební vývoj

Na valné hromadě v prosinci 1923 byl založen stavební fond a začaly se shromažďovat prostředky pro zakoupení pozemku.
V roce 1924 se ale objevila možnost zakoupit při ulici Lány pozemek o velikosti 4,5 měřice. Obchod se však neuskutečnil, protože cena neodpovídala možnostem sokolské jednoty. Avšak stavební fond měl již v roce 1925 hotovost 19 000 Kč. Záhy se objevila nová nabídka od manželů Viléma a Markéty Melounových, rolníků v Bohunicích z Rolnické 5, a paní Amálie Černé, rozené Šmídové, Rolnická 6. Sokolové zakoupili 3 600 m2 pozemku v ulici Na Pískové cestě za cenu 22 000 Kč. (3 000 Kč jim půjčil hostinský Vrška). Myšlenka postavit vlastní sokolovnu se mohla naplno rozvinout.
V roce 1928 byl zvolen stavební odbor pod vedením Josefa Havránka (další členové byli: Šmíd, Konicer, Vajslampl, Krupička, Pavlík a Švestka) a založen Kroužek úsporný pod vedením předsedy Josefa Krupičky a byly vyhotoveny plány budovy. Předběžný rozpočet sokolovny činil 220 000 Kč. Cyrilometodějská záložna půjčila na stavbu 100 000 Kč, župa 10 000 Kč a Augustýn Vrška 20 000 Kč. A již 10. srpna 1928 bylo vydáno povolení na oplocení pozemku.
Na valné hromadě 27. ledna 1929 došlo k definitivnímu schválení stavby sokolovny. Z 53 přítomných hlasovalo pro stavbu 44 členů. Na mimořádné valné hromadě 14. dubna 1929 schválili členové plán funkcionalistické stavby od stavitele J. Münstera ze Židenic. Sál měl mít rozměry 11 x 15 m.
Následně 8. června 1929 městský stavební úřad vydal stavební povolení. Při slavnosti položení základního kamene 21. července 1929 se už tyčily k obloze okenní pilíře sálu. Obcí procházel průvod, konalo se veřejné cvičení a veselice v hostinci U Šmerdů. Pozvání dostalo čtyřicet osm sokolských jednot, pět hasičských sborů, spolek legionářů, osm místních organizací národních socialistů a další.
Stavba rychle pokračovala. Avšak v jejím průběhu došlo k nepříjemnosti. Vlivem nepřízně počasí a jiných okolností se zřítilo asi 80 m2 čerstvého betonového stropu, protože jeho podepření váhu neuneslo. Vedoucí stavby byl touto skutečností velmi zdrcen a pokusil se o sebevraždu oběšením. Nikomu se však nic nestalo. Jen práce se asi o tři týdny zdržely. Za dva měsíce později – 23. listopadu 1929 - se konala v sokolovně první schůze a pomalu se začalo cvičit. Koncem prosince byla stavba zkolaudována. V lednu 1930 zahájili sokolové v novém sále svoji činnost.
Slavnostní otevření sokolovny proběhlo 15. června 1930.
Ze zprávy pokladníka vyplývá, že stavba stála 245 894 Kč a zadlužení činilo 160 000 Kč.
Po dostavbě sklepa byla v sokolovně 1. srpna 1931 otevřena i restaurace. Od 2. května 1933 vedl restauraci výčepní Herz. Do té doby obsluhovali výčep členové jednoty. Výtěžek restaurace pomáhal umořovat dluh.
V sokolovně nesměla chybět kuželna. Nákladem 7 000 Kč ji vybudovali dodatečně.

Dne 20. dubna 1955 bylo vydáno stavební povolení na přístavbu přísálí a šatny bývalé sokolovny. V té době ji totalitní režim nazýval kulturním domem. Projekt přístavby vypracoval soukromě Ing. Ráž. Rozpočet činil 352 654,85 Kč. Tato částka ale nestačila a navýšila se na 410 151 Kč. Přestavbu prováděli převážně v Akci Z. V letech 1957 a 1958 odpracovali místní občané 9 748 brigádnických hodin.

Zajímavý, ale poněkud smutný osud sokolovny se pomalu začal naplňovat.
Od roku 1968 do roku 1972 probíhala postupná adaptace celé sokolovny, opět v Akci Z. Hodnota díla byla okolo 3 mil. Kč. Členové TJ Tatran Bohunice při adaptaci odpracovali tisíce brigádnických hodin.

Nejsmutnější část života bohunické sokolovny ale začíná právě touto dobou. Bylo totiž rozhodnuto o výstavbě nového Sídliště československo-sovětského přátelství v Bohunicích a nově zadaptovaná sokolovna stála v cestě silnici a tramvajovému tělesu.

Definitivně byla uzavřena 1. května 1976. Tělovýchově sloužila téměř půl století. Počátkem listopadu 1976 ji zbořili.

obrazy