Internetová encyklopedie dějin Brna

Černopolní 45/620, Vila Tugendhat

Vila Tugendhat


  • historický název

    Vila Tugendhat

  • ulice

    Černopolní 45/620


  • území

    Brno-Černá Pole

  • majitelé

    1930–1938
    GreteFritz Tugendhatovi

    říjen 1939
    objekt konfiskován německou státní policií

    leden 1942
    vlastnické právo převedeno na Velkoněmeckou říši

    červenec 1945
    zavedena národní správa

    1945–1950
    objekt využíván jako soukromá taneční škola profesorky brněnské konzervatoře Karly Hladké

    říjen 1950
    objekt převeden do vlastnictví Krajského národního výboru a využíván pro dětský léčebný tělocvik

    od roku 1962
    rehabilitační středisko Fakultní dětské nemocnice

    prosinec 1963
    vila zapsána do Státního seznamu nemovitých kulturních památek

    leden 1980
    objekt převeden do majetku Národního výboru města Brna

    1985–1993
    objekt po rekonstrukci (1982–1985) sloužil jako reprezentační ubytovací zařízení městské samosprávy

    1993
    vydáno usnesení Rady města Brna o kulturním využití objektu

    červenec 1994
    objekt převeden do správy Muzea města Brna a zpřístupněn veřejnosti

    srpen 1995
    udělen statut Národní kulturní památky

    prosinec 2001
    vila zapsána do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO

    Statutární město Brno

  • firmy a instituce

    Muzeum města Brna


  • zajímavosti

    Grete Tugendhatová (1903–1970), rozená Löw-Beerová, pocházela z rodiny židovských německých průmyslníků, kteří vlastnili a provozovali řadu textilních továren, cukrovarů a cementáren v Brně, ve Svitávce, v Zaháni ve Slezsku a v Rakousku. Vyrůstala ve velkolepé secesní vile na ulici Drobného 22 (dříve Pakrstrasse-Sadová), kterou její otec Alfred Löw-Beer koupil v roce 1913 od dědiců továrníka Moritze Fuhrmanna.
    Rozlehlý pozemek s vinohradem a zahradou za vilou se rozšiřoval a stoupal až k ulici Černopolní. Horní část tohoto pozemku daroval Alfred Löw-Beer dceři Gretě po jejím druhém sňatku ke stavbě rodinné vily.
    Greta byla poprvé provdána za průmyslníka Hanse Weisse a měla s ním dceru Hannu (1924–1991). Po sňatku s Fritzem Tugendhatem (1895–1958) v červenci 1928 se manželé rozhodli usadit v Brně a postavit si zde rodinný dům (dříve oba často pobývali v Německu).
    Tugendhatovi neměli vlastní výrobní podniky, ale byli spolumajiteli brněnských vlnařských továren Feldhendler et Co. a Max Kohn.
    V Brně se jim narodili synové Ernest (1930) a Herbert (1933–1980) a v exilu ve Venezuele dcery Ruth (1942) a Marie Daniela Tugendhat (1946).
    Po druhé světové válce se usadili v St. Gallen ve Švýcarsku.
    Paní Grete navštívila Brno v roce 1967 a poté v roce 1969, kdy zde v rámci přednáškového večera (17. 1. 1969) vystoupila s česky přednesenými vzpomínkami na stavbu vily a na architekta Miese van der Rohe.


  • poznámka

    Cena Grand Prix - udělena Obci architektů 2013 v kategorii rekonstrukce.


  • současný stav

    Vila Tugendhat je od roku 1994 přístupná veřejnosti jako instalovaná památka moderní architektury.
    Od roku 2005 je ve vile Studijní a dokumentační centrum moderní architektury, které je k dispozici odborníkům, studentům i laické veřejnosti. Vzhledem k velkému zájmu je nutno prohlídku vily i návštěvu studijního centra objednat předem.
    V dohledné době by měla být zahájena celková obnova stavby i zahrady.


  • stavební vývoj

    Vila Tugendhat na ulici Černopolní byla postavena v letech 1929–1930. Stavebníky vily byli manželé Grete a Fritz Tugendhatovi. Autorem projektu byl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886–1969), jeden z nejvýznamnějších architektů 20. století. Stavbu vily realizovala brněnská stavební firma Mořice a Artura Eislerových, odpovědným stavbyvedoucím byl stavitel Ing. Artur Eisler.
    V září 1928 přijel na pozvání manželů Tugendhatových architekt Ludwig Mies van der Rohe do Brna a nadšen polohou parcely s nádherným výhledem na město, ale také vynikající architektonickou a stavební produkcí v tehdejším Brně, zakázku přijal. V prosinci 1928 předložil stavebníkům hotový projekt. V březnu 1929 obdržela Grete Tugendhatová od svého otce darovací smlouvou na parcelu v horní části pozemku za rodičovskou Löw-Beervou vilou (Drobného 22). V dubnu 1929 požádala paní Grete o stavební povolení, které bylo vydáno až v říjnu téhož roku. Firma bratří Eislerových však zahájila stavební práce již v červnu 1929. Za rok a půl byla stavba za autorova dozoru a za přispění řady domácích i zahraničních firem dokončena a v prosinci 1930 se manželé Tugendhatovi do vily nastěhovali.

    Rodina žila ve vile necelých osm let. V květnu 1938 manželé Tugendhatovi i s dětmi odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 do Venezuely. K prvním stavebním zásahům došlo ve vile během 2. světové války, kdy ji využíval Walter Messerschmidt, ředitel Klöckwerke v Brně (vestavba příček, zazdění průchodu na horní terasu, zvýšení komína atd.). Devastaci domu dovršila na sklonku války osvobozenecká vojska, která zde měla ustájeny koně. Dílčí stavební úpravy pak byly provedeny na konci roku 1945 pro potřeby soukromé taneční školy Karly Hladké a po roce 1950 pro potřeby dětského léčebného tělocviku.

    Od počátku 60. let upozorňoval architekt František Kalivoda na význam stavby a na nutnost její rehabilitace. V roce 1963 byla vila Tugendhat zapsána do Státního seznamu nemovitých kulturních památek a začalo se jednat o její obnově a novém kulturním využití. Tyto snahy osobně podpořila i paní Grete Tugendhatová, která vystoupila 17. ledna 1969 v Brně na jednodenní konferenci věnované této významné stavbě s česky přednesenými vzpomínkami na stavbu vily a na architekta Ludwiga Miese van der Rohe.
    V březnu 1970 se v Brně konala vědecká konference o ochraně památek moderní architektury, kde o vile referoval architekt Kalivoda. Nastupující normalizace však veškeré snahy o obnovu vily zastavila. V roce 1980 byl objekt již zcela opuštěn a byl v dezolátním stavebnětechnickém stavu. Celková rekonstrukce stavby pak proběhla v letech 1982–1985. Investorem byl Odbor vnitřních věcí Národního výboru města Brna, dodavatelem byl Stavební podnik města Brna. Vila byla upravena pro reprezentační potřeby města. S ohledem na toto využití byly interiéry vybaveny soudobým převážně typovým nábytkem.
    Projekt obnovy byl vypracován ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (Kamil Fuchs, Jarmila Kutějová, Josef Janeček). Stavebněhistorické a restaurátorské průzkumy, provedené po roce 2000, korigovaly negativní postoje k této obnově a projekt označili za velmi profesionální. V rámci tehdejších metodických postupů, stavebnětechnických a materiálových možností, které souvisely s daným využitím objektu a soudobou společensko-politickou situací, se jednalo prakticky o záchranu tohoto výjimečného díla světové moderní architektury včetně unikátního technického zázemí. Muzeum města Brna, v jehož správě je vila Tugendhat od roku 1994, vybavilo interiér hlavního obytného prostoru kopiemi původního nábytku a zpřístupnilo objekt jako instalovanou památku moderní architektury veřejnosti.

    Brněnská vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem reprezentujícím novátorské řešení ve smyslu prostorového uspořádání (tzv. volně plynoucího prostoru), architektonického a výtvarného výrazu, konstrukčního systému, mobiliáře, detailů a začlenění stavby do přírodního rámce. Poprvé v dějinách světové architektury zde byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce. V interiérech jsou vzácné exotické materiály (onyx ze severního Maroka, italský travertin, dřeva: palisandr, zebrano a makassarský eben z jihovýchodní Asie).
    Dům byl vybaven souborem nábytku navrženým architektem převážně přímo pro brněnskou vilu. K nejznámějším patří např. křesla Barcelona a Tugendhat a dále židle Brno a MR20, které se dodnes vyrábějí. Na návrzích některých kusů nábytku, textilií a materiálů se výrazně podílela Miesova spolupracovnice, architektka a designérka Lilly Reichová.
    Spoluautorkou zahrady byla brněnská zahradní architekta Markéta Roderová-Müllerová, která ji navrhovala pod Miesovým vedením. Zcela výjimečné bylo i technické zázemí domu jako např. kombinace teplovzdušného vytápění a klimatizace, elektromotorické spouštění oken, fotobuňka u vstupu aj.


  • obrazy

    img7084.jpg img7085.jpg img7086.jpg img7087.jpg img7088.jpg img7089.jpg img7090.jpg img7091.jpg img7092.jpg img7093.jpg img7094.jpg img7095.jpg img7096.jpg img7097.jpg img7098.jpg img7099.jpg img7100.jpg img7101.jpg img7102.jpg img7103.jpg img7104.jpg img7105.jpg img7106.jpg img7107.jpg img7108.jpg img7109.jpg img7110.jpg img7111.jpg img7112.jpg img7113.jpg img7114.jpg img7115.jpg


  • prameny, literatura

    zobrazit


  • městská část

    Brno-sever


  • významné osoby

    Kamil Fuchs
    v 80. letech 20. století vedl kolektiv architektů, kteří připravili po léta neprávem kritizovanou rekonstrukci vily František Kalivoda
    zasloužil se o to, že Vila Tugendhat byla v roce 1963 zapsána do seznamu kulturních památek Alfred Löw-Beer
    dceři Grete věnoval pozemek na stavbu vily Simon Mawer
    odehrává se zde děj románu Skleněný pokoj Ernest Tugendhat
    bydliště (od svého narození do roku 1938)
    další významné osoby (3)...


  • objekty

    památka UNESCO
    pamětní deska: Černopolní 45/01


  • události

    12. 3. 2019
    Slavnostní předpremiéra filmu Skleněný pokoj 30. 1. 2019
    Výstava Skleněný pokoj 7. 3. 2018
    Zahájení natáčení filmu "Skleněný pokoj" ve vile Tugendhat 19. 10. 2015
    Vrácení původního nábytku do vily Tugendhat 7. 2. 2015
    Premiéra inscenace Skleněný pokoj v Městském divadle Brno
    další události (15)...


  • související odkazy

    mapa
    Katalogový záznam o knize Skleněný pokoj ve fondu Knihovny J. Mahena v Brně
    najdi na mapě
    Vila Tugendhat


  • stavebně historické průzkumy

    2001 stavebně historický průzkum


  • autor


Aktualizováno: 21. 09. 2018

Černopolní 45 - Vila Tugendhat (pohled ze zahrady). Foto Barbora Roučková, 16. 10. 2007.