česká

Rakousko-Uhersko, ČSR

Bystrov uvádí, že po druhé světové válce za to, že v době okupace požádal o čestnou penzi, vyplácenou Němci za účast v bojích v rakouské armádě za 1. světové války, byl Národním soudem odsouzen ke ztrátě všech práv a vyznamenání a k degradaci.

Blatná čp. 211 (rodný dům),
Brno,
Praha, Valdštejnské náměstí 2

dvě třídy státní reálky v Těšíně (1876–1878),
Válečná škola ve Vídni (1890–1892)

Vojenský záslužný kříž v uznání výtečné služby (12. 8. 1908),
Rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (14. 10. 1914),
Velkokříž Italské koruny (Grand Ufficiale del Ordine della Corona d´Italia (26. 7. 1921),
Komandérský kříž Čestné legie (15. 5. 1923 převzal z rukou maršála Foche),
Velkokříž Rumunské hvězdy (Steana Romaniei Mare Ofiter)

voják z povolání,
posledně generální inspektor branné moci (odchod do výslužby v roce 1933)

Spolek Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně

Praha, hřbitov Na Malvazinkách

Po studiu na reálce v Těšíně pracoval v letech 1878–1880 jako pomocný úředník Košicko-Bohumínské dráhy.

Vojenskou službu nastoupil 25. 2. 1881 jako pěšák v 12. polní setnině kadetní školy v Košicích:
- kadetní škola pro pěchotu v Košicích a Prešpurku (1881–1884)
- řadová služba (kadet - důstojnický zástupce) u pěšího pluku č. 98 v Josefově (1884–1887)
- jmenován poručíkem (1. 5. 1887)
- jmenován nadporučíkem (1. 11. 1890)
- válečná škola (1890–1892)
- jako důstojník generálního štábu rakousko-uherské armády přidělen velitelství 54. pěší brigády v Levoči (27. 10. 1892)
- služba u vojenského zeměpisného ústavu, mapovací oddělení č. 5, v Bukovině (1. 5. 1894 – 1. 5. 1895)
- přeložen k velitelství 6. armádního sboru v Košicích (1. 5. 1895)
- jmenován setníkem I. třídy a převeden do osobního stavu důstojníků generálního štábu (1. 11. 1895)
- pěší pluk č. 100 v Krakově v hodnosti setníka generálního štábu (1. 11. 1900)
- jmenován šéfem štábu 43. zeměbranecké pěší divize ve Lvově (26. 4. 1902)
- povýšen na majora v generálním štábu (1. 5. 1903)
- jmenován podplukovníkem v generálním štábu (1. 5. 1907)
- řadová služba v zeměbraneckém pěším pluku č. 24 ve Vídni (1. 11. 1907)
- jmenován plukovníkem a velitelem zeměbraneckého pěšího pluku č. 24 (1. 5. 1910)
- jmenován velitelem 42. zeměbranecké pěší brigády v Praze (1. 4. 1914)
- jmenován generálmajorem, odjezd do pole, kde byl až do konce války (1. 8. 1914)
- jmenován polním podmaršálkem (10. 8. 1917)
- jmenován velitelem 26. střelecké divize (9. 5. 1918)
- návrat z pole do Vídně (16. 11. 1918)
- hlásí se u čsl. vyslanectví a u likvidační komise v parlamentě ve Vídni (19. 11. 1918)
- hlásí se v Praze u velitele čsl. vojsk dr. Josefa Scheinera (27. 11. 19187)
- přijat ministrem národní obrany Václavem Klofáčem a určen za zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko (9. 12. 1918)
- formální vstup do čsl. armády (10. 12. 1918)
- přejímá od generála Petržilky v Kobližné č. 4 velení v Brně (12. 12. 1918)
- přísaha věrnosti ČSR (16. 12. 1918)
- změněna hodnost polního podmaršálka na generála IV. hodnostní třídy (1919; s účinností od 28. 10. 1918)
- srpen 1920 přivítal 10. pěší pluk „Jana Sladkého Koziny“ v jeho domácí posádce v Brně
- povýšen na generála III. hodnostní třídy /odpovídá jeho pozdější hodnosti armádního generála/ (18. 12. 1921)
- jmenován náčelníkem generálního štábu (1. 9. 1926)
- zproštěn funkce náčelníka generálního štábu (12. 10. 1926)
- jmenován generálním inspektorem branné moci (30. 4. 1927)
- nastupuje úřad v Praze (10. 5. 1927)
- odchází do výslužby (22. 12. 1933)
- vzat do vazby po příjezdu Benešovy vlády (12. 5. 1945)
- po výslechu propuštěn (12. 6. 1945)
- degradován (2. 4. 1946)
- umírá v Praze III, Valdštejnské náměstí 2 (24. 12. 1946)
- pohřben v Praze na Malvazinkách (30. 12. 1946).

zobrazit

Karel Petržílka
zemský vojenský velitel Luigi Guiseppe Piccione
v sídle zemského vojenského velitelství v Brně generál Piccione navštívil A. Podhajského Hubert Procházka
vojenský lékař

Josefina (Joža) Podhajská (Javůrková)
sňatek: 4. 11. 1900, Kojetín

Zdenka Podhajská
Rudolf Podhajský

Anna Petronilla Podhajská (Tichá)
František Podhajský

August Podhajský
Hermína Podhajská
Euphrosina Podhajská

Knihovna Jiřího Mahena
Kobližná 4/70
dne 12. 12. 1918 v této budově od generála Petržilky přebíral funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko

26. 11. 1927
Oslavy 10. výročí založení 10. pěšího pluku Jana Sladkého Koziny a dělostřeleckého pluku č. 6 Irkutského
účastník slavnosti 14. 5. 1924
Ustavení výboru pro zřízení muzea Italů na Špilberku
zemský velitel 20. 5. 1922
Italská národní pouť, první den pobytu v Brně: příjezd do Brna
účastník slavnosti jako zemský vojenský velitel, slavnostní řečník 12. 10. 1919
Slavnostní zahájení činnosti YMCA v Brně
účastník slavnosti 17. 1. 1919
Návštěva generála Luigiho Piccione v Brně
vítal návštěvu jako zemský vojenský velitel

Menš