česká

ČSR, ČR

„Současně v sobě nesla neskrývaný soucit se stvořením a vášnivě se dokazovala nasazovat tam, kde bylo potřeba - při záchraně opuštěného zvířete, bezdomovkyně či aleje, které hrozilo vykácení. Když jsme se před několika lety vraceli z Drážďan, kde vyhrála literární cenu štědře finančně dotovanou, rozepisovala si už ve vlaku na papír instituce a jména lidí, mezi které rozdělí peněžní „výhru“ - psí útulek, nemocná kamarádka, postižené děti.“ (Miloš Doležal, c. d.)

v nemocnici v Motole podlehla zákeřné nemoci

Praha, Lohniského 903

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno - slavistika,
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha - čeština a polština,
univerzita v Basileji - germanistika a historie

Magnesia litera (2010 - za knihu Co vyprávěla Dlouhá chvíle)

zobrazit

Československý rozhlas (literární redakce),
po odchodu do emigrace v roce 1968 ve Švýcarsku získala práci v basilejském divadle,
později pracovala v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa

Společnost Franze Kafky,
PEN Klub

Poprvé byla vdaná krátce, asi 3 měsíce, někde v oblasti Karlových Varů. Zde někde měla svoje první pracovní působiště. V této oblasti působila jako kulturní referent v nějaké nemocnici nebo ozdravovně.
V roce 1968 odešla se svým druhým manželem Karlem Buksou do švýcarského exilu, teprve po jeho smrti se vrátila k básnické tvorbě.
V basilejském divadle dělala asistentku Friedrichu Dürremattovi při inscenaci jeho slavné hry Play Strinberg.

zobrazit

Bohumil Hrabal
báseň V. Fischerové si vybral B. Hrabal jako motto své knihy „Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet“ Roman Ráž
přítel

Josef Jedlička
sňatek: 1987 Pavel Buksa
(druhý manžel)

Josef Ludvík Fischer
Aloisie Johanna Fischerová (Konrádová)

Jiří Fischer
Sylva Fischerová
nevlastní sestra

Menš