Rakousko-Uhersko, ČSR

Ostrava,
Petřkovice (dnes součást Ostravy),
Zastávka u Brna,
Pětikostelí

Brno:
- Bedřicha Smetany (Smetanagasse) 45
- Sedlákova 49

Praha

hornická akademie v rakouském Leobenu a v Příbrami

Dr. Mont. H. C.

úředník

Narodil se v rodině významného montanisty a ostravského činitele Viléma Jičinského, rodina měla 13 dětí, Jaroslav byl jedním ze třech chlapců, kteří se dožili dospělého věku. Jméno Jaroslav dostal po bratrovi Viléma Jičinského, Jaroslavovi, který padl jako poručík v roce 1866 v bitvě u Hradce Králové.
Všichni tři synové získali vysokoškolské vzdělání, Jaroslav Jičinský se stal montanistou po otci.

Vystudoval hornické akademie v rakouském Leobenu a v Příbrami. Jako mladý inženýr se stal ředitelem dolu v Petřkovicích, obci, která je dnes součástí Ostravy (tehdy za hranicí - v Prusku).
Jaroslav Jičinský byl velký český vlastenec a v pruském prostředí se necítil dobře. Získal místo ředitele rosickooslavanského revíru. V té době byl již ženat, manželka Gisella pocházela také z rodiny báňského ředitele Spotta (doly hraběte Larische v Karviné). V Petřkovicích se jim narodily dcery Jarmila (1896) a Věra (1898), v Zastávce u Brna, kde bylo sídlo rosickooslavanského revíru, se narodil syn Jaroslav Jičinský ml. (1904). V Zastávce u Brna Jaroslav Jičinský mohl své úsilí věnovat nejen zvelebování báňské činnosti, ale podílel se na budování národního uvědomění, založil českou národní školu a obě dcery poslal do českého dívčího gymnasia Vesna v Brně.

V roce 1913 vypsala Dunajská paroplavební společnost se sídlem ve Vídni soutěž na zvýšení rentability těžby uhlí v oblasti jihomaďarského Pětikostelí. Uhlí se těžilo pro pohon lodí, které provozovaly dopravu po celé splavné délce Dunaje. Uhlí se dováželo asi 40 km do dunajského přístavu v Moháči.

Soutěž Jaroslav Jičinský vyhrál a téhož roku se v Pětikostelí usadil. Zracionalizoval všechny oblasti těžby: snížil počet majitelů jednotlivých šachet, zavedl moderní prostředky pro těžbu, vystavěla se elektrárna, systém lanovek pro přepravu uhlí. Pro maďarské a srbské horníky zavedli i sociální vylepšení: výstavbu domků, školy, umýváren, vznikla i dechová kapela. Jaroslav Jičinský si z Moravy přivedl odborníky včetně předáků na šachtách.
V roce 1914 vypukla světová válka, která odvedla na frontu řadu mužů a způsobila různé hospodářské komplikace, přesto se práce v revíru dařila.

Jaroslav Jičinský zůstal v Maďarsku i po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie, byl váženým občanem Pětikostelí, byl tehdejším regentem Horthym vyznamenán, jmenován dvorním radou.
Všechny jeho děti se usadily v Československu, jehož občanství přijal i Jaroslav Jičinský s manželkou. Přesto díky jeho manažerským schopnostem se mu v Maďarsku dále dařilo.
Změnu přinesla až světová krize v roce 1930, kdy těžba uhlí poklesla. Nový racionalizační plán, který Jaroslav Jičinský zpracoval, Dunajská paroplavební společnost nepřijala. Jaroslav Jičinský požádal o odchod do důchodu. Bylo mu vyhověno a v 60 letech si tedy musel najít nové cíle.

Přestěhoval se do Brna, kde žila starší dcera a syn, koupil si vilku a psal odborné články.
Pro své mimořádné odborné kvality byl povolán jako profesor na Hornickou akademii v Příbrami a stal se expertem v oboru třaskavých plynů. Měl výtečné jazykové znalosti, které využil jako soudní znalec i v řadě zemí v Evropě. Napsal učebnici pro studenty hornictví a když mu v roce 1953 zemřela manželka, přistěhoval se ke svým dětem do Prahy.
Na Československé akademii věd pracoval ještě do vysokého věku na přípravě hornického slovníku.

Po celý život se věnoval tomu, co dnes nazýváme treking, miloval hory. Možná i díky tomu se dožil vysokého věku, zemřel v Praze .
Byl otcem 3 dětí, dědečkem 4 vnuků a zažil ještě i některé své pravnuky.

[Tento text pro naši encyklopedii zpracovala PhDr. Jiřina Fleischmanová. Děkujeme.]

Gisella Jičinská (Spottová)

Jarmila Jičinská
Věra Jičinská
Jaroslav Jičinský

Bedřicha Smetany (Smetanagasse)
bydliště doložené v roce 1933 (dnes Smetanova ulice) Sedlákova
bydliště

Menš, blat